Filozofia

Filosofická studie o proměně školy na instituci určovanou dnešní technovědnou civilizací. Obsahuje rozbory Sokratových dialogů, Komenského Boží svět jako školu, výukové antinomie E. Finka, jinost druhého E. Lévinase, edukační odpovědnost P. Ricoeura, pedagogiku komunikace K. Schallera a otevřenou duši J. Patočky. Též pojednává o problému tolerance, o současném věku jako světověku, a o školském vývoji.

Odvaha k mezerám. Představujeme vám první knihu z ediční řady Refugia Societas – Miscellanea jesuitica, věnovanou ignaciánským tématům. Obsahuje trojí: část historickou, filosofickou a teologicko-spirituální. Tento titul obzvláště podtrhává zkušenost exercicií.

Sborník příspěvků z Platónského symposia. Sborník textů z 5. českého platónského symposia, konaného v Praze ve dnech 10.–11. 11. 2006.

Sborník textů z 4. českého platónského symposia, konaného v Praze ve dnech 1.–12. 11. 2004.

Od roku 1923, kdy Chalíl Džibrán vydal své všeobecně uznávané mistrovské dílo Prorok, má lidstvo v jeho výjimečné knize proslulý pramen odpovědí na nejhlubší otázky života. Džibránův příběh, jenž vstoupil do mnoha srdcí, dal však čtenářům nevyplněný slib Prorokova návratu: „Ale kdyby se můj hlas měl z vašich uší vytratit a má láska ve vaší paměti pominout, pak přijdu znova.“Dnes, o několik pokolení později, nachází tento slib dlouho očekávané naplnění v osobě Chalílova bratrance Hadžara. Prorokův návrat je vystavěn na autorově autentickém příběhu. Poeticky a s hlubokou moudrostí zde Hadžar Džibrán líčí svůj pohnutý a v konečném důsledku vítězný život. Stejně jako Prorok a věčně lidské otázky v něm obsažené, nabízí i Prorokův návrat opravdový vhled do nejhlubších významů lidského života a moderní pojetí duchovna a víry, které lze vztahovat na jakékoli náboženské přesvědčení.Původní kresby uhlem, které prostupují knihou, evokují tvorbu Chalíla Džibrána, s níž se čtenáři mohli setkat v Prorokovi, a umožňují ponořit se ještě hlouběji do vidění, jež na Hadžara sestoupila v jeho pohnuté minulosti.HADŽAR DŽIBRÁN prošel po traumatu způsobeném tragickou smrtí svého bratra bolestným obdobím, které vyvrcholilo sledem vizionářských zážitků a rozhovorů s Prorokovým duchem. Hadžar Džibrán založil střediska duchovní obnovy v Coloradu a na Havaji a mnoho let se věnoval soukromé praxi zaměřené na hlubinnou regresní psychoterapii, hledání ztracené duše a osvobozování buněčné paměti. Ctí rodovou tradici a ve svém učení přináší vhled do nadčasových otázek budujících most mezi odvěkou mystickou moudrostí a novodobými vědeckými poznatky.

4 svazky. Velkou událostí bylo na sklonku minulého roku ve Francii vydání dosud nepublikovaných, a tudíž prakticky neznámých textů Antoine de Saint-Exupéryho. Dnes mají i čeští čtenáři možnost se s nimi seznámit a to ve čtyřech útlých svazcích, podobně, jak je vydalo francouzské nakladatelství.První svazek obsahuje povídku Tanečnice Manon a drobný obrázek;Letec, který je blízký jeho románům z leteckého prostředí.Další svazek tvoří korespondence z doby, kdy psal díla Kurýr na Jih a Noční let.Třetí svazek obsahuje trojici kratších textů Dnes večer jsem šel obhlédnout své letadlo, přednáškový text Letec a Věřit lidem je možné.V posledním svazku najdeme sedm milostných dopisů Natalii Paley.Výjimečnost souboru dotvářejí grafiky Jana Híska.

Kniha je napsána formou krátkých, přehledně číslovaných odstavců a vyznačuje se krajní stručností a elegancí. Po svém vydání ovlivnila nejprve hnutí logického pozitivismu a posléze řadu filosofů, nejen analytických.Na prvním místě ovšem ovlivnila autora samého, jehož pozdější filosofování lze velmi dobře chápat právě jako snahu vyrovnat se s tímto svým dílem.

Monografie je věnována otázkám sémantiky singulárního predikativního výroku. Na základě aristotelských východisek koncipuje autor realistickou sémantickou teorii tohoto elementárního jazykového útvaru a stanoví její metafyzické, empirickým poznáním nepostižitelné předpoklady. Monografie je původním českým příspěvkem k takto vymezené problematice.

Práce si klade za cíl porozumět tomu, co znamená jednat. Navazuje na filosofické koncepce, které zdúrazňují úzké sepětí lidské aktivity a situace. V první části autor zkoumá možnosti fenomenologické analýzy úmyslu jakožto rozlišujícího znaku jednání.Ve druhé se obrací k těm filosofickým koncepcím, které se pokoušejí o recepci Aristotelova pojmu praxis v kontextu myšlení 20. století (Heidegger, Gadamer, Ricoeur, Arendtová). V závěru autor nastiňuje hlavní rysy situace jednání.

Jedno z nejvýznamnějších Patočkových děl, pocházející z roku 1975, shrnuje v šesti esejích jeho pozdní filosofii dějin i současné dějinné situace, v niž vyústily jeho celoživotní úvahy o problému přirozeného světa lidského života.

V knize Kontrasty a alternativy předkládá autor výklad několika biblických textů, které jsou na první čtení protikladné, vzájemně se téměř vylučující, anebo nabízející alternativní možnosti.Látka je zpracována v dotyku se společenskými otázkami, jejich filosofickými předpoklady; poskytuje četné podněty pro orientaci v základních otázkách dnešní společnosti.

Jezuita v Číně. Rozprava o přátelství. Osobnost Mattea Ricciho (1552–1610), jezuity působícího v Číně, motivuje k hlubší reflexi. Krátký životopis italského politika Giulia Andreottiho přináší základní údaje k bohatému životu tohoto misionáře.Tato publikace rovněž představuje Ricciho pojednání O přátelství přeložené z čínského originálu. Na četných vědeckých sympoziích, nejen v samotné Číně nebo v Římě, se totiž objevuje názor, že právě Matteo Ricci by se mohl stát jedním ze společných pojítek mezi evropským a čínským kulturním světem.

Programové shrnutí Patočkových úvah na téma filosofie svobody z počátku padesátých let. Na přelomu 40. a 50. let 20. století koncipoval Patočka pod tímto titulem systematický filosofický rozvrh sahající od otázek ontologických až po analýzu současných forem civilizace. Krátký text Negativní platonismus formuluje jeho myšlenkové jádro.

Kniha sestává z eseje o Aristotelově Politice, Platónově Ústavě a o Thúkydidových Dějinách peloponnéské války. Všechny tři eseje slouží autorovi k tomu, aby na klasické politické filosofii ukázal ideologičnost moderní politické filosofie.

11. svazek. Jedenáctý svazek ediční řady Platónovy spisy.

Sémantické učení o analogii jmen představuje klíč k pochopení a formulaci mnohem závažnějších filozofických a teologických nauk jak Tomáše samotného, tak v tomistické tradici jeho následovníků, v níž sehrál rozhodující úlohu kardinál Kajetán, přední renesanční komentátor Tomášových děl.Kniha kromě úvodní studie obsahuje soubor nejdůležitějších Tomášových textů k danému tématu a překlad Kajetánova spisu O analogii jmen, jenž se stal mezi Tomášovými žáky na dlouhou dobu určujícím v otázce možnosti a způsobu analogické výpovědi.

Dialogy mezi Hyladem a Filonoem podávají přístupnější formou Berkeleyho imaterialismus, poprvé vyložený o tři roky dříve v Pojednání o principech lidského poznání. Důraz je kladen na vztah imaterialismu a tzv. common sense, tj. názoru obyčejných lidí, protože právě tato oblast byla kritiky nejvíce nepochopena.Latinsky psané dílko O pohybu zpracovává toto povýtce fyzikální téma z hlediska imaterialistické metafyziky a předjímá některé názory Macha a Einsteina na prostor. Obsahuje též náčrt Berkeleyho filosofie vědy.

Rádlův poměr k pojetím člověka v minulosti a současnosti. Patočkův text z pozůstalosti zkoumající roli, jakou hrála v moderních filosofických pojetích člověka dějinnost. Věčnost a dějinnost završuje řadu článků, jimiž se Patočka filosoficky vyrovával s Rádlovou Útěchou z filosofie. Jeden z nich, k tomuto vydání připojený článek Český humanismus a jeho poslední slovo v Rádlovi“, tematicky odpovídá kapitolám, které v rukopisu Věčnosti a dějinnosti chybějí.

Autor ve svých raných spisech Základ všeho vědosloví (1794) a Nárys vědosloví zvláštního (1795) pojednává o obrazotvornosti jako základu lidského myšlení a myslitelnosti věcí. Vědosloví představuje vědu o vědění vůbec a má zdůvodnit principy všech věd.V těchto spisech se Fichte pokouší o hlubší založení Kantovy kritické filosofie. Fundament pro jednotné vyložení zkušenostní čili jevové skutečnosti jako podléhající zákonům přírody, již Kant tematizuje ve své teoretické filosofii, i lidské svobody, již tematizuje ve své praktické filosofii, nachází Fichte v původní činnosti subjektu čili Já – v sebekladení.V jeho výkladu jednoty ustavování jevového světa i seberozvíjení lidské svobody získává přitom centrální úlohu tzv. transcendentální obrazotvornost, schopnost, jejíž funkci Kant pouze opatrně naznačuje v prvním vydání Kritiky čistého rozumu (1781).Díky aktivitě této obrazotvornosti je podle Fichta konstituována jevová skutečnost ve své časové, prostorové a kategoriální povaze a právě skrze tuto konstituci předmětnosti dospívá lidský subjekt k rozvinutí sebe sama ve své rozumové svobodě a odpovědnosti.

Soubor textů k českým dějinám a české filosofii. Vedle knihy O smysl dneška, která šla krátce po svém vydání v roce 1971 do stoupy, přináší tento svazek Sebraných spisů významné studie o Masarykovi, jakož i celou řadu kratších článků, úvah a glos k českým osobnostem minulosti i nedávné současnosti, včetně textů o ”Chartě 77”.

Svazek 12. Tento svazek se zabývá počátky současného filosofického myšlení a jeho hlavními představiteli na přelomu 19. a počátku 20. století, obsahuje také výklad hlavních myšlenkových proudů té doby soustředěných kolem novokantismu, idealismu, realismu a fenomenologie.Zahrnuje celou škálu myslitelů od H. Cohena a E. Cassirera, přes E. Husserla, M. Schellera a J.-J. Merleau-Pontyho na jedné straně a H. Plessenra, A. Gehlena a B. Croceho na straně druhé, až k M. Weberovi či G. Lukácsovi.

Sborník příspěvků k filosofickému rozboru jednání se člení do pododdílu “motivace a emoce”, “pravidla a kontext”, “racionalita jednaní”, “mluvit a jednat”. Jejich autoři v nich shrnují výsledky své práce k danému problému (F. Karfík, J. Sokol, J. Čapek, O. Švec, F. Wolff, P. Canivez, B. Znepolski, S. Virvidakis, P. Kontos).

Ideologie na sklonku dvacátého století. Kniha je zamyšlením nad hlavními ideologiemi sklonku dvacátého století či přesněji – jak uvádí sám autor – „výkladem konzervatismu, rozborem liberalismu, obžalobou socialismu a nekrologem komunismu“. Stankiewiczův přístup je zakotven v tradici politické filosofie, takže jednotlivé směry a předpoklady, které stojí v jejich pozadí, jsou „brány za slovo“ důsledněji, než dnes bývá zvykem, a bez ohledu na to, že některé formulace dnešnímu uchu znějí až provokativně a politicky nekorektně.V závěrečné části autor dospívá k novému pojetí politické ideologie, jež má umožnit „repatriaci“ tohoto konceptu a jeho nové uplatnění v současné i budoucí politické teorii.

Vybrané aspekty formální a aplikované logiky. Kniha Jan Caramuel z Lobkovic, Vybrané aspekty formální a aplikované logiky, pojednává o filosofické logice barokního učence Jana Caramuela z Lobkovic (1606–1682). Theolog, matematik a logik Caramuel ve své formální logice předjímal některé charakteristické prvky moderní matematické logiky, které došly rozvoje až v polovině 19. století. Caramuelovo dílo také vykazuje zajímavé aplikace logického přístupu v celé řadě filosofických a theologických námětů. Kniha poskytuje systematický vhled do myšlenkového světa vysoce originálního raně novověkého scholastického autora a poukazuje na trvalou aktuálnost mnoha jeho závěrů.

Původní monografie promýšlí základní problémy Heideggerovy pozdní filosofie. Cílem studie je analýza ekstatické temporality (náhlosti), tzn. nemetafyzicky chápaného času, a to v protikladu k metafyzickému pochopení, v němž je ekstatická temporalita přístupná pouze jako bytí a čas.První oddíl studie sleduje, jak se z celkové struktury ekstatické temporality ustavuje bytí, čas, neskrytost (alétheia) a zdůvodňující základ, v druhém oddílu se věnuje problematice významových vrstev přítomnosti.

Analýza vztahu milostného, poetického a náboženského života z pera dánského filosofa 19. století. Opakování čili Pokus v oblasti experimentální psychologie patří k menším dílům věhlasného dánského myslitele, považovaného za zvěstovatele existenciálního myšlení 20. století. Nese ovšem nezaměnitelnou pečeť jeho autorství. Kierkegaard zde na fiktivní postavě mladíka stravovaného žárem lásky k milované dívce ukazuje vztah „estetického stadia“ života k ostatním dvěma stadiím: „etickému“ a „náboženskému“. Žánrově těžko zařaditelný text osciluje mezi líčením životních zkušeností v oblasti lásky a umění a jejich osobitou filosofickou reflexí.

Řecký filosof, historik a esejista, jenž ve svých dílech často řešil náboženské otázky. Pojednání Proč už Pythie nevěští ve verších je součástí řady dialogů, jejichž děj je zasazen do delfské věštírny a dotýká se otázek s spojených s jejím fungováním. Plútarchos, který na sklonku života působil jako Apollónův kněz v Delfách, zde reflektuje skutečnost, že zatímco za starých časů byly nejslavnější věštby vydávány v hexametrech, v jeho době jsou takřka výhradně prozaické. V rámci různorodé debaty se snaží vymezit vztah mezi lidským a božským faktorem při inspirovaném věštění a hájí názor, že zmizení veršovaných věšteb je důsledkem proměny ducha doby, nikoli známkou ochabnutí věštebné síly Delf.

Kratší text věnovaný problematice filosofického theismu z dílny amerického filosofa, který je spolu s A. N. Whiteheadem nejdůležitějším představitelem procesuální filosofie. Hartshorne na rozdíl od Whiteheada nepostuluje pojem Boha jako implikát kosmologie, ale jako důsledek konceptualizace základní náboženské ideje.

Vydání této nedokončené práce, ze sklonku autorova života, navazuje na předchozí solovjovskou řadu. Theoria má představit svobodu z nazírání věčných idejí.

Sborník příspěvků z konference /Proceedings of the conference 9.2. - 12.2. 2003. Sborník příspěvků z mezinárodní konference konané u příležitosti 60. výročí úmrtí a 130. výročí narození E. Rádla. V interdisciplinární výměně, která prostupuje jednotlivé tematické bloky ”Biolog”, ”Filosof” a ”Politický a náboženský myslitel”, jde o aktuální otázky současné vědy a filosofie.

Hermeneutická interpretace. Výklad dánského filosofa Sorena Kierkegaarda se považuje za obtížný nejen z filosofických, ale i z literárních důvodů. Václav Umlauf analyzuje interpretační přístupy několika současných kierkegaardovských badatelů a poukazuje na slabá místa jimi zvolených metod výkladu.Poté navrhuje vlastní interpretační strategii, která bere v úvahu nejen text, nýbrž i rétorické mody a pragmatický aspekt jednotlivých děl, a v neposlední řadě i životopisné údaje. Svoji metodu – kterou autor označuje jako sympatickou četbu a která nachází oporu nejen v současné hermeneuticky orientované filosofii, ale i v lingvistice a literární vědě – pak autor používá k výkladu Kierkegaardova díla, který člení do tří oddílů, věnovaných kategoriím existence, času a víry.

Dvě Schillerovy stati o tragickém umění (O příčině potěšení z tragických předmětů, O tragickém umění) nejpůsobivěji vyslovují jeho myšlenku o výchovné roli umění.

Soubor studií. Paleta studií nejen starších autorů (C. Cuénot, P. Chauchard, F. A. Viallet), ale i nových (J. Kulisz, T. Špidlík, T. King, J. F. Haught, G. Martelet, I. H. Schaferová), kteří nahlížejí Teilharda třeba v souvislosti spirituality, metodologie věd či ekologie.

Sborník textů z 4. mezinárodního pražského platónského symposia, konaného v Praze ve dnech 9.–11. 10. 2003.

Pokus o novou interpretaci velkých Platónových dialogů ve světle nepsaných nauk. Přední italský historik starověké filosofie předkládá v tomto filosofickém bestselleru (jen v Itálii 20 vydání) "nové paradigma" výkladu Platóna, jež má své kořeny v práci tübigenských badatelů K. Gaisera a H. Krämera. Ústní tradice se chápe jako pomoc psanému, tzn. že "nepsané nauky" jsou pojaty jako klíč ke správnému pochopení rozhodujících míst Platónových dialogů.

svazek 13. Třináctý svazek ediční řady Platónovy spisy.

Úvod do fenomenologie vnímání. Jeden z nejvýznamnějších současných francouzských fenomenologů, se v tomto díle pokouší vypracovat svébytnou teorii vnímání, která se sice co do svého východiska inspiruje husserlovskou fenomenologií, ale zároveň implikuje i důslednou kritiku některých jejich základních tezí. Vnímající subjekt, jak se ho Barbaras snaží ustavit, takto přestává být nezainteresovanou instancí či transcendentalním egem a jeho vztah ke světu se odehrává na bázi touhy. Při budování této koncepce se Barbaras kromě Husserla inspiruje zejména K. Goldsteinem, E. Strausem a H. Bergsonem.

Systematický a historický výklad základních témat Husserlovy filosofie v jejím vývoji od problémů matematiky, logiky a teorie vědy k problémům vnímání, konstituce smyslu, jazyka a světa našeho života. Kniha zohledňuje dosud nevydané Husserlovy rukopisy a odráží stav nejnovějšího Husserlovského bádání. Její autoři patří mezi přední světové znalce Husserlova díla.

Provokativní interpretace ignaciánského odkazu duchovních dějin a exercicií. Autor se dále podnětně pokouší o analýzu psychologického pozadí osobností Descarta, Hegela a existenciální filosofie.

Českému čtenáři se konečně dostává do rukou překlad jedné z nejcitovanějších a nejvýznamnějších prací společenských věd dvacátého století – Winchova Idea sociální vědy. Tato rozsahem nevelká, přesto však nesmírně cenná kniha vyšla poprvé v roce 1958 pod názvem The Idea of a Social Science.Její autor, výrazný anglický poválečný filosof Peter Winch, v ní na základě rozboru Wittgensteinových postřehů a idejí sociálních myslitelů, jako byli J. S. Mill, Vilfredo Pareto, Max Weber či Emile Durkheim, nejen ilustruje zásadní rozdíly mezi přírodními a sociálními vědami, ale odkrývá v čem tato rozdílnost spočívá a jaký má dopad.