Teológia

Výbor z textů velkého německého mystika 13. století s obsáhlou úvodní studií Jana Sokola. Reedice úspěšné knihy věnované středověké mystice, zejména dílu významného německého náboženského myslitele Mistra Eckharta. Úvodní studie Jana Sokola spolu s vysvětlujícími poznámkami otevírá přístup k předkládaným spisům širokému okruhu čtenářů. Mezi vybranými spisy nechybějí entuziastická Eckhartova kázání odhalující bezprostředně samotné jádro Eckhartova myšlení v jeho místy doslova ,,syrové„ podobě. Do výboru jsou zařazeny rovněž překlady několika dalších dobových textů, které doplňují celkový rámec myšlenkového dědictví Mistra Eckharta.

Zrození teologie spadá prakticky vjedno se zrozením křesťanství, protože se ukázalo být nutnou součástí hlásání a předávání víry. Šíření křesťanského poselství má dvojí podobu: hlásání evangelia těm, kteří ještě nevěří (kérygma: Sk 2, 14–36) a katecheze nově pokřtěných, kterou Skutky apoštolů nazývají „učení (didaché) apoštolů“ (Sk 2, 42; Sk 15, 35).I kérygma vyžaduje jisté rozlišování, které předpokládá předchozí promýšlení víry, výrazněji však tyto požadavky vystupují při katechezi, a ještě mnohem zřetelnější jsou na vyšší úrovni výuky (didascalia) – tam všude se objevuje potřeba toho typu prohloubení víry, kterým je teologická reflexe. List Židům (5, 11 – 6, 3) rozlišuje tyto dva stupně: „mléko“ pro začátečníky a „hutný pokrm“ dokonalé nauky.Obhajování víry v setkání s nevěřícími také vyžaduje přiměřenou reflexi. Sv. Pavel se nevěřícím Židům snaží ukázat, jak lze z Písma dovodit Ježíšovo božství (viz Sk 17, 1–4; 18, 5). Totéž činí i evangelisté, zvláště sv. Matouš, který s důrazem poukazuje na to, jak se v Ježíšově době naplnilo Písmo. Prvními teologickými díly křesťanských autorů jsou apologie (Aristides, Justin, Athenagoras a další), tj. „obhajoby“ tváří v tvář nejen římským pronásledovatelům, ale i okolnímu židovství a pohanství. „Apologetika“ byla znehodnocena excesy racionalistických apologetů, ale sama o sobě je stále aktuální součástí křesťanského myšlení a dnes se jí opět dostává zasloužené pozornosti.

Studijní texty ze spirituální teologie VIII.. Autentický duchovní život uzdravuje náběhové karikatury, které často sami prožíváme: upjaté postoje, zhrzené tváře, protěžování jednostranných témat či záměna soukromých prožitků za zralé duchovní hodnoty.Náš sborník se soustřeďuje na ty pasáže slavného francouzského slovníku spirituality (Dictionnaire de spiritualité ascétique et mystique), kde se o karikaturách v duchovním životě pojednává systematicky. S tím podstatně souvisejí hesla jako: devotio moderna; projevy zbožnosti; úcta k Bohu, ke Kristovu životu; postoje vůči světeckým osobnostem; fenomén chvály; dějiny spirituality křížové cesty; osobní oběť a další.

Výchova a školství. Jezuitské školství má věhlasnou tradici. Ignaciánská pedagogika je založena na osvědčených moderních přístupech a zároveň podněcuje k tázání po hlubších otázkách života. Napomáhá tak přechodu z teoretické roviny chápání k uplatnitelné zkušenosti.Osobnostní růst, odborná způsobilost, svědomitost, ale zároveň (neméně důležitá) schopnost soucítit s druhými, jsou plodem takové výchovy. Kniha též nabízí dokumenty jezuitského řádu v podobě inspiračních bodů pro vyučující odlišných spiritualit.

Starozákonní putování. Vedle úvodu do Nového zákona, který vyšel před dvěma lety poprvé v češtině pod názvem Cesta Páně, CDK nyní připravilo i svazek věnovaný Starému zákonu. Vytváří se tím dvoudílný, volně navazující soubor, který přibližuje starozákonní i novozákonní příběhy prostřednictvím originálního výkladu, jenž je postaven na současném vědeckém bádání, ale přináší i duchovní povzbuzení.Bratr John z Taizé se narodil ve Philadelphii v USA, vystudoval teologii, do komunity vstoupil v roce 1974. Každoročně pořádá několikatýdenní kurzy úvodů do biblické historie, teologie a spirituality. Publikuje knihy s touto tématikou, které jsou překládány do mnoha jazyků – The Pilgrim God: A Biblical Journey (1985/1990), The Way of the Lord: A New Testament Pilgrimage (1990), Praying the Our Father Today (1992), a God of the Unexpected (1995) atd.Taizé, to nejsou jen písně nebo nová hudební forma. Je to mezinárodní a ekumenická monastická komunita, v níž žije kolem sta bratří z dvaceti pěti zemí a z různých křesťanských církví – katolické, anglikánské, luteránské a reformované. Žijí pospolu a touží být znamením smíření, znamením evangelia. Toto společenství vzniklo za druhé světové války, v roce 1940. Jeho zakladatel, Roger Schütz, přišel do malé vesnice v Burgundsku a začal zde pomáhat pronásledovaným židům a uprchlíkům. Tato činnost byla počátkem hnutí, které dnes přijímá mnoho tisíc mladých lidí, pořádá zahraniční setkání, publikuje knihy a pomáhá chudým lidem na mnoha kontinentech.

Řím 7,14-25. Kniha Vnitřní konflikt člověka nabízí zamyšlení nad existencí zla v lidském životě. Východisko argumentu pochází z teologie svatého Pavla, který o tématu píše v listě Římanům 7,14-25.

3. díl. Titul vyšiel aj v slovenčine: Ježiš Nazaretský 3 (2012).Nejnovější díl trilogie Josepha Ratzingera – Benedikta XVI. přináší výklad příběhů Ježíšova dětství v Matoušově a Lukášově evangeliu. Autor jej čtenářům předkládá jako prolog k dílům, věnovaným Ježíšovu veřejnému působení (I. díl) a jeho utrpení, smrti a zmrtvýchvstání (II. díl). Překvapivě čtivě a srozumitelně sleduje a porovnává způsoby, jimiž oba evangelisté už na událostech Ježíšova dětství ukazují, že v Ježíši se naplňují dějiny spásy.Otázka, co chtěli sdělit autoři evangelií, se v papežově exegezi opět prolíná s otázkou univerzálního i individuálního významu biblických textů, jejich pravdy pro přítomnost a budoucnost. Kniha je na jedné straně určena široké veřejnosti – k meditaci o Ježíšově narození, o místech, postavách a dějích s ním spjatých je zván každý otevřený čtenář. Zároveň zaznamenává celou škálu reakcí v odborných kruzích – zejména argumentací ohledně historické substance Matoušových a Lukášových textů o Ježíšově dětství rozčeřil Benedikt XVI. hladinu debat o exegezi a teologii dnes.

Ekleziologie J. A. Möhlera. Kniha se zabývá teologií církve Johanna Adama Möhlera (1796–1838), význačného myslitele katolické tübingenské školy a zakladatelské osobnosti moderní katolické ekleziologie. Möhlerovo dílo, které je zde představeno ve svém vývoji, stojí u zrodu dnes významné teologické tradice (ovlivnilo například teologii tzv. římské školy) a bylo přijato oficiální naukou I. i II. vatikánského koncilu. Český čtenář se tak může poprvé důkladně seznámit s autorem, který je důležitým klíčem k pochopení současné ekleziologie a jehož práce se staly nedílnou součástí teologie 19. i 20. století (A. Š. Chomjakov, G. Perrone, V. S. Solovjov, P. Jevdokimov, J. Ratzinger, W. Kasper, M. J. Himes, B. Forte).

1. a 2. díl. První část spisu (kniha I.-X.) je především apologetická - obrací se proti pohanství: bohové nejsou dárci pozemského blaha; krutými válkami i vnitřním rozkolem trpěla říše už před Kristem a její velikost byla odměnou za starořímské ctnosti. K těmto ctnostem však nevedlo mnohobožství; věčnou blaženost pak nedává ani filosofie. V druhé části díla (kniha XI.-XXII.) Augustin podává v rámci světových dějin mohutný obraz Boží obce, t. j. společenství spravedlivých vyznavačů pravého Boha, putujících tímto světem uprostřed příslušníků obce pozemské, kterou založili padlí andělé tím, že strhli část lidstva ke hříchu. Ve střetu obou obcí - boží a pozemské - t. j. v zápase mezi křesťanstvím a pohanstvím, jde především o duše lidí.Jedná se tak o zcela novou teorii dějinného vývoje. Proti starověké představě o cyklickém pohybu stále se obnovujícího světa, staví Augustin lineární pojetí vývoje - dějiny směřují od prvotního hříchu k poslednímu soudu, který s konečnou platností rozhodne o posmrtném osudu všech lidí.

Ekumenická dogmatika nazvaná Krédo byla napsána německy a přeložena do řady evropských i asijských jazyků. Dostalo se jí značné pozornosti v široké ekumeně. V autorově mateřštině vychází podruhé (19961) a také tentokrát završuje české vydání jeho „malé dogmatické trilogie“, výkladů klasických biblických a křesťanských textů – Desatera a Otčenáše (2012).Staví na základě Apoštolského vyznání víry, na němž se po tisíciletí orientují křesťanská zbožnost a myšlení, a odkrývá jeho biblické pozadí i orientační smysl v konfrontaci s otázkami víry a života dnes. V době, kdy u nás dalekosáhle zeslábla vědomost, oč vlastně v křesťanství jde, poslouží tento výklad nejen křesťanům, ale každému, kdo chce hlouběji poznat duchovní kořeny evropské vzdělanosti.

Tato studie, která je součástí výzkumného záměru Filosofické fakulty UK v Praze, přináší odpovědi na otázky ohledně počátků kosmických a lidských dějin z teologického zorného úhlu pohledu. Nejde jen o problematiku stvoření z ničeho v šesti dnech. Profesor Wolf se pozastavuje také nad původem člověka, který je stvořen jako obraz Boží. Tento obraz byl porušen pádem do hříchu, ovšem Bůh zaslibuje pro záchranu člověka Vykupitele. V závěru studie je připojen jmenný rejstřík, usnadňující orientaci v textu.

Náboženská zkušenost a avantgarda ve 20. století. Že hudba není vydělená zájmová jednotlivost, ale zrcadlí duchovní celek, ukazuje text poradce Německé biskupské konference pro „hudební kulturu“. Souvislosti mezi hudbou a teologií mohou nabídnout užitečné impulzy k duchovnímu životu. Kdo poslouchá hudbu, vnímá život jako celek, uspořádanou „symfonii“, kde každý hlas má své individuální zastoupení. Hudba tady vyučuje toleranci. Text pojednává o A. Webernovi, A. Schönbergovi, I. Stravinském, K. Pendereckém, O. Messiaenovi a jiných.

Historie, statistika, charakteristika křesťanských církví. Skutečnost, že kvalitní příručka Pavla Filipiho Křesťanstvo vychází již počtvrté, v nově přepracovaném vydání, vypovídá o tom, jak oblíbenou a stále žá­danou se tato publikace stala. Autor hutným, ale přitom systematickým a přehledným způsobem představuje křesťanské církve a podává informace o jejich vzniku, vývoji, nauce i jejich aktuálním stavu. Čtivý výklad, který zohledňuje náboženskou mapu České republiky, přispívá originálním způsobem k ekumenickému dialogu. Kniha je určena především studentům teologie, religionistiky, historie a sociologie, ale také všem, kteří chtějí poznat různorodý a myšlen­kově bohatý svět křesťanství.

Kniha volně navazuje na předchozí publikaci Konfesněprávní studie. Je sestavena z celkem patnácti studií z oboru studijního práva. Jejich základem jsou jednak příspěvky z odborných konferencí, jednak články již dříve publikované v odborných časopisech Revue církevního práva, Právník, Teologické studie, Teologická revue a Communio. Statě jsou řazeny abecedně, neboť jejich problematika se často vzájemně prolíná a nebylo by snadné je zařadit do homogenních skupin. Tématicky jsou v této knize zastoupeny především fundamentální kanonistika, "prehistorie" církevního práva a ekumenické aspekty církevního práva.

Dějiny dogmatu jsou odborným dílem, které se zabývá výkladem, vznikem, vývojem a obranou základů křesťanského dogmatu v průběhu dějin církve.Všem, kdo studují systematickou teologii nebo kteří se zabývají současnými trendy v náboženství, poskytuje srozumitelný popis historického pozadí.Dr. Berkhof tvrdí, že ačkoliv teolog musí soustavně sledovat současný stav křesťanského myšlení, nemůže přitom opomíjet historický vývoj.Kniha je napsána jednoduchým slohem. Text, který je podrobně a přehldně členěn, je opatřen titulky a mezititulky, proto jej lze snadno číst i jako učebnii nebo referenční příručku. Učitelům i studentům budou navíc prospěšné otázky doplňující každou kapitolu. Kniha je rozšířena o jmenný a pojmový rejstřík.