Teológia

„Všetky čnosti sme zredukovali na jediné – byť milý a prívetivý. Aj Ježiša hodnotíme podľa svojich noriem namiesto toho, aby sme sa my hodnotili podľa tých jeho.“ Peter Kreeft vysvetľuje, že čnosti nie sú pre kresťana pomôcky na dosiahnutie radosti, pohodlia a spokojnosti. Pripomína nám, že slovo čnosť znamená mužnosť, statočnosť, odvaha. Ako však zistiť, či sme pokorní alebo len zbabelí? Či je náš hnev spravodlivý alebo hriešny? Aký je rozdiel medzi čnostným a len etickým správaním? Návrat k čnosti objasňuje tieto i mnohé ďalšie otázky dnešných kresťanov. Kreeft však nielen sumarizuje biblické a teologické učenie o ceste k svätosti, ale aj porovnáva kresťanské čnosti s inými etickými systémami. Tradičnú morálnu teológiu aplikuje na súčasné dilemy, akými sú potrat, trest smrti či atómové zbrane. Jednotlivé čnosti objasňuje na pozadí kontrastu Blahoslavenstiev a siedmich hlavných hriechov. Ponúka nám podrobnú mapu čností, mapu pre naše pozemské putovanie, ktorá v sebe zahŕňa múdrosť oboch tisícročí kresťanstva od svätého Pavla a prvých cirkevných otcov až po C. S. Lewisa.

Od vjezdu do Jeruzaléma do zmrtvýchvstání. Druhý díl knihy, kterou Joseph Ratzinger – Benedikt XVI. čtenářům nabídl jako „výraz svého osobního hledání Pánovy tváře“, nikoli jako akt učitelského úřadu, pokračuje v interpretaci evangelií, vedené snahou „porozumět postavě Ježíše, jeho slovům a jeho činům“. Po prvním díle, který sledoval Ježíšovu cestu od křtu přes počátek veřejného působení, horské kázání až po událost proměnění, se druhý díl dostává k nejzávažnější části novozákonního svědectví: k Ježíšově smrti a zmrtvýchvstání – a hledá odpovědi na otázky: Proč Ježíš musel zemřít? Co znamená zmrtvýchvstání? A co to znamená pro nás? Metodologicky se dílo hlásí k hermeneutice víry, která zodpovědně zachází s historickým poznáním, ovšem na první místo klade tajemství zmrtvýchvstání, základu křesťanské naděje – zde se rozhoduje, zdůrazňuje Benedikt XVI., „zda Ježíš jen byl, anebo zda také je.“ Kniha, byť je slovem do odborné teologické debaty, míří obsahem i stylem k širšímu publiku – jak její autor doufá, „snad bude k užitku čtenářkám a čtenářům, kteří chtějí Ježíše potkat a uvěřit mu.“Titul vyšiel aj v slovenskom jazyku: Ježiš Nazaretský - 2. diel (2011).

„Boží tvář“, „Srdce a Bůh“, „Jak víme o Bohu“ – to jsou některé názvy kapitol, v nichž se známý filosof a teolog pouští do obtížného úkolu: porozumět tomu, co – jeho slovy řečeno – „přesahuje všechno chápání, a přece je tak blízko, co nevstoupí do určitosti myšlenky, a přece kolem ní zřetelně krouží, je-li správně myšlena.“ Myslet Boha tváří v tvář Bohu – tento naléhavý úkol dnešní filosofické hermeneutiky si Guardini uvědomoval už ve 30. letech. Jeho ojedinělý text je nejen velice srozumitelný a osobně oslovující, ale je i důležitým příspěvkem k dialogu a spolupráci teologie se soudobou filosofií.

Cvičebnice biblické řečtiny. Cvičebnice je určena studentům teologie a dalším zájemcům o biblickou řečtinu. Je koncipována tak, aby si student na biblické látce postupně osvojil základy řecké gramatiky a získal znalosti potřebné pro studium Nového zákona.

Pastoračně-teologické reflexe o předpokladech kompetentních "nové evangelizace". M. van Parys, Církev a Evropa - nové rozpory, nebo usmíření?. M. I. Rupnik, Cesty nové evangelizace ve střední a východní Evropě v postmoderní situaci. D. J. White, Liturgie a nová evangelizace. Podněty byzantské tradice. K. Oldakowski, Média, kultura, církev. P. Ambros, Perspektivy a východiska pastorační činnosti církev - modlitba a evangelizace.

Druhý díl studijních textů uvádí do speciální morálky definováním základních pojmů - habitus a ctnost. Těžištěm knihy je pojednání o vlitých ctnostech, víře, naději a lásce.

Sborník z konference o analogii ve filosofii a teologii v historické perspektivě, která se konala roku 2006 na Cyrilometodějské teologické fakultě UP v Olomouci. Kniha představuje v mnoha ohledech hraniční téma: úvahy týkající se jazyka a jeho fungování zcela přirozeně přecházejí v přemýšlení o povaze reality jako takové. Vzájemné podobnosti a obdoba objektů, vlastností, vztahů a struktur se zdají být všudypřítomným prvkem mnohotvaré skutečnosti, kterou se snažíme zachytit, vyjádřit i přetvářet v řeči. Není tedy překvapivé, že analogie jako fenomén jazyka, empirické i trans-empirické skutečnosti tvoří od počátku myšlení důležitý námět úvah filosofie jazyka a logické sémantiky, metafyziky i teologie. Publikace bezpochyby osloví čtenáře se zájmem o filosofii, teologii, logiku, historii nebo jazykovědu.

Studie k eucharistické teologii. Klasická studije E. Schillebeeckxeho o reálné přítomnosti Krista v eucharistii charakterizuje místo Poslední večeře v křesťanské zvěsti.

Známý výrok z Dostojevského románu Idiot „Krása spasí svět“, který dal název této kolektivní monografii, otevřel otázku, na kterou se kolektiv autorů této knihy pokusil dát odpověď: „Jaká krása spasí svět?“Odborná monografie vznikla na základě vědeckých rozprav a kolokvia na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Ke společné práci byli kromě akademických pracovníků fakulty přizváni též odborníci z Filosofického ústavu Akademie věd České republiky a Diecézního teologického institutu v Hradci Králové, respektive Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové. Ze zahraničí to byli profesoři z italské Katolické univerzity v Brescia a Komunity v Bose, a dále slovinské Teologické fakulty Univerzity v Lublani.

Prednášky o Apoštolskom vyznaní viery. Kniha vyšla v novom vydaní: Úvod do kresťanstva (2020)Kniha vyšla aj v češtine: Úvod do křesťanství (2007).Keď mladý profesor Ratzinger predstupoval pred študentov na univerzite v Tubingene s prednáškami o kresťanstve, mal jeden základný úmysel. Chcel, aby mu rozumeli aj ľudia, ktorí nie sú zvyknutí na jazyk Cirkvi, ktorým tento jazyk prekáža a ktorým je takto zabalené kresťanstvo neprístupné. Za schému, ktorej sa mal pridržiavať, si zvolil Apoštolské vyznanie viery známe aj ako modlitba Verím v Boha. Knižné vydanie týchto prednášok, ktoré držíte v ruke sa v origináli aj preložené do mnohých jazykov stalo bestsellerom. Neuveriteľná dôkladnosť a hĺbka, s akou sa tento múdry muž dotýka základných otázok kresťanstva, priam vyráža dych. Obdivuhodným spôsobom ukazuje, ako sú kresťanské pravdy veľmi úzko prepojené s ľudským životom. S ľudským životom v jeho hĺbke, ktorou sa, žiaľ, tak málo zaoberáme. Či sa človek vďaka čítaniu tejto knihy stane kresťanom, alebo či sa stane lepším kresťanom, to ťažko povedať. No určite sa vďaka vynikajúcemu sprievodcovi, ktorým je jej autor, dostane vo svojom uvažovaní na veľmi zaujímavé miesta, na ktorých málokto z nás už bol.

Protignostické pojednání O Kristově těle (De carne Christi), sepsané kolem roku 200, náleží k hlavním věroučným dílům zakladatele latinské křesťanské apologetiky Tertulliana z Kartága. Autor v něm proti doketistickým pojetím dokazuje, že Kristovo tělo bylo skutečným lidským tělem z masa a kostí, zrozené z panenské matky. V návaznosti na pavlovský koncept „bláznovství podle lidí“ pak podle Tertulliana právě zdánlivá paradoxnost vtělení potvrzuje jeho pravdivost a skutečnost. Latinsko-české vydání doplněné úvodní studií a výkladovými poznámkami připravil P. Kitzler.

Aktuální reflexe z let 1993-2003. Známý český teolog, mnoho let vězněný spiritus agens katolického protikomunistického odboje a šéfredaktor časopisu Teologické texty se vyslovuje k palčivým problémům současné české duchovní situace i k mnoha nadčasovým a obecně lidským otázkám, které se promítají do našeho každodenního života. Na tématech jako Rozumět dějinám, Co je pravda?, Víra jako dar, Katolická identita, Životní prostředí, příroda, stvoření, Od moci k autoritě a dialogu, Proč sláva Bohu?, Teologie otázky apod. si pro sebe i pro druhé ujasňuje, v čem spočívají nejhlubší hodnoty lidského života a jak by mohly být řešitelné některé zdánlivě bezvýchodné spory dneška.

Duchovní obnova se sv. Benediktem a sv. Bernardem. Tím, čím jsou Benedikt a Bernard zvlášť blízcí dnešnímu člověku, je síla jejich poselství. Oba dva - nás hledající - vedou k tomu, abychom zredukovali svůj vzájemný vztah s Bohem na samý základ, a to (podle slov evangelia) na cestu lásky, poctivosti a jednoduchosti.

Syntéza dogmatické teologie vznikla zredigováním kursů dogmatické teologie, které dával P. Jean-Hervé Nicolas na teologické fakultě ve Fribourgu. Jeho znalost současných teologů spojená s dokonalým ovládnutím teologické metody sv. Tomáše Akvinského ho uschopnila ke ztvárnění výkladu, který se vyznačuje jak pevností, tak ortodoxií, a přitom je obohacen o výsledky plodného období teologického zkoumání následujícího po II. vatikánském koncilu.

Teologicko-pastoračná reflexia. Desatoro Božích prikázaní – to sú základné pravidlá života. A základom Desatora je prvé prikázanie. Chápeme však jeho hĺbku? Boh Abraháma, Izáka a Jakuba, Boh, ktorý vykúpil Izrael, neznesie žiadnu konkurenciu. Úvaha kardinála Biffiho nám chce pomôcť očistiť si srdce i život od našich ľudských a spoločenských bôžikov, i od bôžikov našej „modernej viery“. Aby ľudská rodina ešte mohla mať nádej.

Česká katolická morální teologie 1884 - 1948. Publikace se zabývá českou morální teologií od jejích počátků v poslední čtvrtině 19. století do poloviny století dvacátého. Autor kriticky hodnotí jednotlivé spisy, konfrontuje jejich postoje s dobovou společenskou a politickou situací a uvádí je do souvislosti s prohlubující se izolací církve. Vedle obecných aspektů morálky je v rámci morálky speciální věnován zvláštní zřetel sexuální, politické a sociální etice.

Renomovaný německý evangelický teolog vychází ve svém shrnutí etiky od situací a problémů každodenního života. Postupně se věnuje dvaceti základním etickým tématům, od otázek spojených s početím a ochranou lidského života přes oblasti, jako jsou partnerské vztahy, manželství a rodina, média a jejich význam, politika a občanská angažovanost, globalizace a migrace, rozvoj vědy a techniky a dilemata, která přináší pro etické rozhodování, životní prostředí a současná ekologická krize, ekonomika a úloha člověka v ní, až po stáří a smrt a otázky s nimi spojené.

Kniha ukazuje fascinaci „platonskými knihami“, na jejichž četbu Augustin vzpomíná ve svých Vyznáních, i jeho postupný odklon od novoplatonských myšlenek pod vlivem křesťanství. Tento pohyb je představen na třech tématech nestejné šíře: na Augustinově pojetí moudrosti (studie Sapientiae amor), na jeho představě o vztahu duše a těla (studie Duše a tělo v Augustinových raných dílech) a konečně na jeho úvahách o paměti a fantazii (studie Fantazie a paměť v Augustinově korespondenci s Nebridiem, k níž je připojen český překlad dopisů 6 a 7).

Tento klasický katechismus formou otázek a odpovědí předkládá čtenáři základní pravdy víry – pravdy Boží, jež vždy byly a budou nosnými pilíři katolického náboženství.Pro svou didaktickou stylizovanost je neocenitelným průvodcem náboženského vzdělávání nejen mládeže, ale i dospělých. Svou přehledností a výstižností je dobrým pomocníkem v přípravě pro přijímání svátostí. Kniha vychází z původní verze z roku 1955 a je v závěrečné části rozšířena o základní latinské, i některé další v Církvi oblíbené modlitby.

Katechetická řeč, tradičně zvaná „velká“, představuje nejdůležitější základy křesťanské věrouky, Řehoř z Nyssy ji zamýšlel jako určitý návod pro katechety, jak postupovat při výuce. Toto dílo je zajímavou ukázkou kappadocké teologie konce čtvrtého století. Česko-řecký jazyk.

Kniha popisuje vznik pastorální teologie jako univerzitní disciplíny v kontextu tereziánsko-josefínských reforem. Popisuje okolnosti vzniku, myšlenkové pozadí a všímá si různé interpretace katolického osvícenství. Představuje první české učebnice pastorálky a porovnává jejich pojetí tématu homiletiky a katechetiky; k poslednímu se pak vztahuje i řada dobových katechetických obrázků. Text uvádí stručný přehled dalšího vývoje pastorálky a charakteristiky hlavních etap; klade si otázku inspirativnosti počátků pastorální teologie pro její dnešní pojetí.

Dějiny filosofie – jasně a stručně jsou určeny nejen studentům středních a vysokých škol rozličného zaměření, ale i širší veřejnosti projevující zájem o vývoj lidského myšlení. Nechť je tento průvodce věrným tlumočníkem mnohdy obtížných filosofických směrů a neslevuje přitom ze svého nároku na maximální srozumitelnost a čtivost. Tuto pracovní učebnici, pojednávající také o období starých indických a čínských duchovních nauk, lze užít rovněž jako informační a orientační návod pro následné hlubší studium filosofie, nikoliv pouze jako materiál k mechanickému a „bezduchému“ zapamatování.

Setkání s Ježíšem v knihe Zjevení. Poté, co se dlouhé roky pastor Peter Hiett knize Zjevení vyhýbal, ke svému překvapení zjistil, že tato úžasná kniha je skutečně tím, čím si nárokuje být: opravdovým zjevením Ježíše Krista. Ačkoli představuje Ježíše nepřekonatelným způsobem, její zvěst se žel ztrácí v labyrintu moderních interpretací. Hiett trvá na tom, že:– kniha Zjevení popisuje náš vztah s Ježíšem, - místo, o němž Jan píše, je právě zde, - doba, kdy se děj této zvláštní knihy odehrává, je právě nyní.

Přehled literatury a teologie. Rozsáhlý Úvod do Nového zákona, který se konečně dostává k českým čtenářům, sepsal profesor Pokorný – na objednávku tübingenského nakladatelství Mohr-Siebeck – jako univerzitní učebnici dvou oborů: literárního úvodu do Nového zákonaa teologie Nového zákona.Vzhledem k tomu, že od vydání staršího a podstatně kratšího českého Literárního a teologického úvodu do Nového zákona (Vyšehrad 1993) vstoupila biblistika v metodologii i výsledcích jednotlivých exegetických projektů do nové etapy, rozhodl se celou látku zpracovat nově. Strukturou zůstává sice kniha blízká žánru literárních úvodů (kdo, kdy, kde, pro koho a proč jednotlivé texty sepsal), přesahuje je však důsledným pojednáním teologie jednotlivých spisů a vrstev Nového zákona a přináší též náčrt celkové koncepce novozákonního kánonu.

Sv. XII: Další svazek díla Klementa Alexandrijského (2.–3. stol. po Kr.), které je první rozsáhlou konfrontací křesťanského myšlení s řeckou filosofií a pokusem rozvrhnout možnosti filosofie křesťanské. V šesté knize Stromat navazuje Klement na úvahy o vztahu křesťanské gnóse k řecké filosofii.Podobně jako židovský zákon je také filosofie součástí božské ekonomie spásy, projevem řecké zbožnosti, který odpovídal možnostem lidského poznání před příchodem Krista. Klement na jedné straně přitakává novozákonní výzvě neuctívat Boha „po způsobu Řeků“, na druhé straně však nachází v postupech řecké filosofie a věd celou řadu motivů, jejichž skutečný význam lze odkrýt teprve na půdě gnostického poznání. Řecko-české vydání.

Autor uvádí do současného ježíšovského bádání méně běžnou formou: v hlavní stati odpovídá na základní problémy tak, jak je pro něj formulovala redakce mezinárodního sborníku k tomuto tématu; poté v několika studiích předkládá své historické a exegetické příspěvky. Čtenář má tak možnost seznámit se nejen se současným obrazem Ježíšova života, jeho sebepochopením a jeho působením na okolí, ale i s metodikou ježíšovského bádání a s možnostmi interpretace jeho výsledků.

Titul vyšiel aj v slovenčine: Ježiš Nazaretský 1. diel (2007).Co dnes může říct křesťanství o základních otázkách lidského bytí? Odpověď podle Benedikta XVI. bezprostředně souvisí s otázkou: Kdo je Ježíš Nazaretský?

Teologická perspektiva. Společenské výzvy.. Společným záměrem dvousvazkové publikace "Krize a kairos" je reflektovat aktuální a mnohorozměrné téma krize z hlediska křesťanského myšlení. První svazek publikace přistupuje k danému tématu v širší teologické perspektivě. Jeho úkolem je tázat se po tom, jaký význam nabývá krize ve světle Božího zjevení přítomného v Písmu svatém, v nauce církevních otců, v církevních tradicích a v magisteriu.V perspektivách různých oborů, jako je biblická teologie, patristika, systematická či pastorální teologie nebo církevní dějiny chce poukázat zejména na to, že krize může být mnohdy chápána i jako kairos a čas milosti.

Revue pro východní křesťanství. Čtvrtý ročník revue Parrésia opět přináší řadu příspěvků z oblasti východního křesťanství, a to jak pravoslavného (ortodoxního), tak jinoslavného (heterodoxního) - mimo jiné objevnou studii H. Utidjiana a E. Kindlera o zřejmě nejoriginálnějším autorovi arménského středověku sv. Řehoři z Nareku (včetně ukázky z jeho díla v oddílu Fontes) a profilový rozhovor s holandskou kunsthistoričkou českého původu Z. Skálovou, jež se významně zasadila o uchování ikonopisného dědictví egyptských Koptů.

Kněz a teolog Vladimír Boublík (1928-1974), dlouholetý profesor fundamentální teologie na římském Lateránu, se nám představuje také v kontextu estetických a kulturních otázek současnosti. Přínos jeho bytostně zúčastněné teologie nás nadčasově oslovuje.

Od tradice k reflexi. Jednotícím prvkem kolekce příspěvků (miscellanea) ze tří oblastí – historie, spiritualita a filosofie – je provázanost s jezuitskou tematikou.Ve třetí sérii Miscellanea jesuitica předkládáme příspěvky s tématy: W. Ockham (V. Richter – český jezuita a dlouholetý profesor na innsbrucké univerzitě); L. Wittgenstein a víra (W. Baum), Filosof přemosťování mezi Kantem a idealismem – K. L. Reinhold (E. Coreth); Postmoderní věda a křesťanství (J. Andres); K 300letému výročí vydání Leibnizovy Teodiceji (G. Sans); Hegel a hledání Boha (W. Kern); dále příspěvky o heslu personalismus, přehled českých osobností spirituální teologie před rokem 1990 a jiné. Texty jsou buď překlady zahraničních periodik nebo pocházejí od českých autorů.

Liturgie, rétorika, antropologie. Příspěvky shromážděné v tomto sborníku zazněly jako referáty na patristické konferenci, která se konala v Olomouci ve dnech 7.-8. listopadu 2008 pod patronací Centra pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty a Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.Organizátoři se pokusili pozvat širší obec zájemců z řad akademických a výzkumných pracovníků, doktorandů a studentů a nabídli jim, aby formou krátkého příspěvku představili oblast svého zájmu, vlastní přístup a metodu, ať již z hlediska filosofického, teologického, historického nebo literárního.

V úvodu svého spisku (1566) švýcarský reformátor Jan Kalvín píše: Svátost Večeře našeho Pána Ježíše již dlouho obestírají závažné omyly a navíc se v posledních letech stala také předmětem různic a vášnivých sporů. Není potom divu, že mnoho slabých svědomí dnes neví, čeho se držet, zmítá se v pochybnostech a bezradně vyčkává, až se spory se vyřeší a Boží služebníci dospějí k nějaké dohodě. Pochopení tajemství večeře Páně úzce souvisí s naší spásou a je velmi nebezpečné nemít v této věci náležitou jistotu. Situace se od té doby mnoho nezměnila, a proto je Kalvínovo pojednání živou výzvou i pro naši současnost. Dokládají to i průvodní statě překladatele Miloše Rejchrta. Úvodní studie "Příspěvek Jana Kalvína k protestantskému pojetí večeře Páně" se ohlíží do minulosti a uvádí čtenáře do historických souvislostí, naopak studie závěrečná, s názvem "Chvála apendixu aneb Kalvín to věděl", vychází ze současnosti a zabývá se otázkou, jak večeři Páně praktikujeme a chápeme dnes a zda je pro nás skutečně "viditelným znamením" smrti Ježíše Nazaretského na kříži. Přeložil a průvodními studiemi doprovodil Miloš Rejchrt.

Přehledová práce sledující hlavní ideové proudy, směry či programová hlediska, jež se v angloamerické teologické tvorbě prosadily nebo v ní nepřestaly hrát důležitou roli od zhruba sedmdesátých let minulého století. Práce se pokouší jednotlivé směry, jejichž hranice se někdy překrývají, představit jak co do jejich ambicí, tak co do jejich společenského významu. Čtenáře seznamuje stručně s nejdůležitějšími mysliteli těchto seskupení a jejich stěžejními díly a do cílů jejich základního zaměření a s nimi spojeného způsobu teologické reflexe dává nahlédnout i ukázkami z reprezentativních děl. Autor je docentem na katedře systematické teologie Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy.

V sérii Slovo a obraz předkládáme dva svazky, v nichž se prolínají odpovědi na otázky umění, teologie nebo na aktuální postřehy každodennosti, s reprezentativně vybavenou chronologií vitráží akad. mal. Jana Jemelky, což představuje ucelené bilancování dosavadního umělcova tvůrčího života.

Obě dvě mimořádné osobnosti filosofického a teologického světa a zároveň papežové, Jan Pavel II. a Benedikt XVI., se téměř úplně shodují ve svých pohledech na podstatu kultury, civilizace a mravního charakteru různých lidských společenství. „Spojení mezi kulturou a vírou není jen požadavkem kultury, nýbrž i víry. Víra, jež se nestane kulturou, není plně přijatou vírou, neproniká zcela do myšlení a není věrně prožívána,“ říká neopakovatelně Jan Pavel II. ve svém „Listu umělcům“. V každodenním lidském životě jsou kultura a kulturní tvoření spolu s vírou nepostradatelné; jedna bez druhé ani nemůže být, neboť evangelium rádo hledá úrodnou půdu v krajině lidské tvůrčí společnosti. Benedikt XVI. míří svojí „hongkongskou výzvou“ ke všem lidem a národům současných dní, když píše, že kulturu můžeme zvát vysokou pouze tehdy, když jsme schopni bez větších potíží vidět znaky její ryzí a zdravé mravní evidence, to je „otevřenost, schopnost dávat a přijímat, sílu k rozvoji, sílu připustit sebe samu k očištění a schopnost přizpůsobit se pravdě a člověku“. Církev nutně potřebuje službu, schopnosti, dovednosti, talent génia, charisma a odvahu každého tvůrčího člověka , který se nezříká své odpovědnosti hledat pravdu v tvůrčím, uměleckém dotknutí se lemu Božího roucha. Ať je tvůrcem kultury člověk jakéhokoliv vyznání, měl by být obdivován pokaždé, když se odváží pustit do díla, které má být služebné a které, dokáže-li to, může rozšiřovat hranice mravního poznání. Tato esej se obrací právě k těm čtenářům, kteří v pravdě a odhodlání hledají duchovní podstatu kultury a kulturního tvoření a do tohoto hledání promítají a promítat chtějí něco ze svého náboženského a etického přesvědčení.

Teologie osvobození je jedním z významných směrů v teologii 20. Století, který inspiroval a stále ovlivňuje teologické myšlení jako celek. Záměrem pořadatelů mezinárodního sympozia o teologii osvobození, které se konalo 12. Listopadu 2006 na Teologické fakultě Jihočeské univerzity, bylo pokusit se kontextualizovat některé myšlenky teologie osvobození v českém prostředí a zhodnotit přínos tohoto specifického způsobu teologického myšlení pro současnost. Předkládaný sborník příspěvků sympozia je výsledkem tohoto úsilí.

Monografie věnovaná vztahu lidské svobody a Boží milosti v Augustinově myšlení od raných filosofických dialogů přes vrcholná díla až po spor s pelagiány sleduje postupnou krystalizaci jedné z nejkontroverznějších, zároveň však i nejvlivnějších nauk v dějinách západního křesťanství. Kniha může ze zvolené perspektivy posloužit i jako úvod do Augustinova myšlení v celé jeho znepokojivé ambivalenci.