Teológia

Trojičná ontológia. Trojičná ontológia sa pozerá na bytie z perspektívy Trojice a vďaka Ježišovi nás vťahuje do jej tajomstva. Z kresťanského pohľadu ide o udalosť, ktorá je možná vďaka Ježišovi. Nemá však dosah len na náš život, ale aj myslenie. Taliansky teológ Piero Coda nás pozýva k tomu, aby sme sa snažili nielen žiť, ale aj myslieť na spôsob Trojice. Kniha je pozvaním otvoriť sa či prehĺbiť sa vo filozoficko-teologickom poznaní a je výzvou uvádzať osvojené poznatky do bežného života.Piero Coda (Cafasse, 1955) – doktor filozofie a teológie, profesor trojičnej ontológie na Univerzitnom inštitúte Sophia (Loppiano, Taliansko), generálny sekretár Medzinárodnej teologickej komisie, člen Zmiešanej medzinárodnej komisie pre teologický dialóg medzi Katolíckou cirkvou a Pravoslávnou cirkvou, člen Teologickej komisie synody o synodalite. Je autorom mnohých publikácií preložených do svetových jazykov. V slovenčine vo Vydavateľstve Nové mesto vychádza aj jeho ďalšia kniha Božie meno je Láska.

O tom, jaké místo má christologie mezi teologickými disciplínami, jak se vyvíjela v období patristiky a na starověkých koncilech a co pro nás křesťany vlastně znamená Ježíšova oběť na kříži pojednává vzdělávací cyklus teologa z Karlovy univerzity v Praze Ctirada Václava Pospíšila, který připravila redaktorka Jana Beránková. 24 dílů vzdělávacího cyklu teologa Ctirada Václava Pospíšila, který Radio Proglas odvysílalo v roce 2010.

Vedecká monografia Sviatosti Cirkvi vo svetle katolíckej teológie prináša praktický dogmaticko-pastoračný pohľad na pôvod, zmysel a potrebu sviatostí Cirkvi s dôrazom na jeho zrozumiteľné odovzdávanie vo sviatostnej pastorácii.Práca má tri časti: Prvá časť načrtáva základné charakteristiky katolíckej teológie. Snaží sa odlíšiť katolícku teológiu od filozofickej disciplíny, ktorá sa nazýva teodícea, a od rozličných ideologických tendencií.Druhá časť s názvom "Sviatosti Cirkvi všeobecne" stručne teologicky vysvetľuje základné pojmy z oblasti sakramentológie a venuje sa aj problematike rozdelenia sviatostí.Tretia časť poukazuje na niektoré pastoračné špecifiká, ktoré je potrebné zohľadňovať pri sviatostnej príprave v pastorácii.Hlavným cieľom autora Františka Fudalyho a jeho monografie je ozrejmiť charakteristické črty sviatostí vysluhovaných v Katolíckej cirkvi po Druhom vatikánskom koncile. Publikácia môže poslúžiť kňazom ale aj laikom, ktorí sa touto problematikou zaoberajú a tiež ako študijný materiál na doplnenie si praktických teologických vedomostí.

Stručný komentár a teologické posolstvo k Skutkom apoštolov. „Súčasnosť je časom misie a odvahy! Odvahy posilniť váhavé kroky, znova nabrať chuť obetovať sa pre evanjelium, znova nadobudnúť dôveru v silu, ktorú so sebou prináša misia. Je časom odvahy, i keď odvaha ešte neznamená žiadnu záruku úspechu. Žiada sa od nás odvaha bojovať, avšak nie nevyhnutne o výhru; o ohlasovanie, nie nevyhnutne o obrátenie. Žiada sa od nás odvaha byť alternatívou voči svetu, nikdy sa však nestať polemickými ani agresívnymi. Žiada sa od nás odvaha otvoriť sa všetkým, nikdy však neumenšovať absolútnosť a jedinečnosť Krista, jediného Spasiteľa všetkých. Požaduje sa od nás odvaha postaviť sa proti neviere, ale nestať sa arogantnými. Žiada sa od nás odvaha mýtnika z dnešného evanjelia, ktorý je pokorný a neodvažuje ani oči zdvihnúť k nebu. ale bije sa do pŕs a hovorí: „Bože. bud milostivý mne hriešnemu.“ Súčasnosť je časom odvahy! Dnes treba mať odvahu!“ (Pápež František)

Krize jako šance. Tento soubor esejů spojuje velké téma: naděje. Autor učí úctě ke každé podobě lidské naděje, protože v ní může být skryto víc, než jen cíl, k němuž se vědomě upíná - v hloubi naděje tuší žízeň po absolutnu. Naděje je zvláště aktuální téma v čase krize, kterou autor pojímá šířeji než jen krizi ekonomickou.Každá krize je však šance: právě krize v životech jednotlivců i společností, v nichž se mnohé naděje ukazují být pouhými iluzemi, umožňuje naději pročistit se a uzrát, "zamířit na hlubinu" - krize je tak kolébkou naděje. Autor polemizuje s jednostranností ateismu i povrchní náboženskosti, hlásí se k teologii, "která se podobně jako Bible podobá spíše literatuře a umění vůbec originalitou stále nových reinterpretací a vnitřní bohatostí, než uzavřeným "bezrozporným" systémům pozitivistické vědy či novověkých "vědeckých ideologií"."

Cítenie v Duchu, komunitné rozlišovanie, nové myslenie. V októbri 2022 prebehla medzinárodná konferencia s názvom Synodálna obnova života a misie Cirkvi: myslenie, spiritualita, rozlišovanie. Hlavným hosťom a rečníkom bol Piero Coda, generálny sekretár Medzinárodnej teologickej komisie. Cieľom konferencie bolo prispieť k synodálnemu procesu na Slovensku. Útla publikácia Synodálna obnova Cirkvi obsahuje text prednášky, ktorú Piero Coda pripravil a časť z nej na konferencii predniesol.

Reflexie nad vybranými časťami učenia svätého Ignáca Brjančaninova o duchovnom živote v diele „Pole“. Svätý Ignác Brjančaninov majstrovsky sprostredkoval čitateľovi svojej doby duchovné bohatstvo, ktoré nachádzame v spisoch svätých asketikov, predovšetkým svätého Izáka Sýrskeho a svätého Jána Klimaka. Dielo „Pole“ je jedinečnou učebnicou duchovného života, ktorá sa zrodila z duchovnej skúsenosti svätých otcov.

14 dílů vzdělávacího cyklu teologa Ctirada Václava Pospíšila, který Radio Proglas odvysílalo v roce 2012.Vzdělávací cyklus Ctirada Václava Pospíšila je snahou o teologické uchopení mariánské úcty. Autor uvádí do současného stavu mariologie v našich zemích. Podává zároveň to nejdůležitější z biblické teologie na dané téma. Tématem třetí části je bytostné zakořenění Mariina tajemství v tajemství vtěleného Slova, ukazuje Marii jako ženu víry i jako první učednici svého Syna. V závěru jsou nastíněny dějiny dogmatu o neposkvrněném početí Panny Marie.

28 dílů vzdělávacího cyklu teologa Ctirada Václava Pospíšila, který Radio Proglas odvysílalo v roce 2010. Ve vzdělávacím cyklu nás Ctirad Václav Pospíšil přesvědčuje o skryté působnosti Trojice ve stvoření a ve Starém zákoně. Poukazuje na rozhodující roli obrazu Boha v naší mysli na poli spirituality i uspořádání lidské společnosti. Cyklus je rovněž zaměřen na dějiny teologického myšlení: autor nás provází od Starého zákona až po okamžik, kdy bylo na konci čtvrtého století definováno trojiční dogma. Pospíšil předkládá plody své mnohaleté teologické reflexe: jsme zde zasvěcováni do typických témat trojiční teologie.

Túto príručku pripravil Vieroučný výbor ECAV na Slovensku; schválil a odporúča ju Zbor biskupov ECAV na Slovensku.

Témou knihy je základná koncepcia – teológia praxe duchovnej služby. Nejde len o otázku, čo má Cirkev robiť v konkrétnych podmienkach súčasnosti, ale aj o to, čo je jej prvotnou úlohou, odhliadnuc od premenlivosti sitácie, vzhľadom na jej vlastné, teologicky reflektované sebachápanie.

Teológia potrebuje umenie, ak chce dostatočne zrozumiteľných formách vysloviť (aj tak) nevysloviteľné. Každý teológ má byť preto človekom kultúry, vkusu a rozumného estetického vnímania. Má byť človekom veľkých foriem, ak chce ponúkať veľké obsahy. V istom zmysle musí byť umelcom, pretože umenie vstupuje do hĺbok transcendentna, ktoré prevyšuje ľudské chápanie.Alex Stock (1937) študoval v rokoch 1957 - 1967 filozofiu a teológiu vo Frankfurte, Innsbrucku, Mníchove a Wurzburgu. Titul docent získal na Pedagogickej vysokej škole vo Weingartene. V roku 1971 sa stal profesorom teológie a didaktiky na Pedagogickej vysokej škole Rhein-land a od roku 1980 vyučoval teológiu a didaktiku na Univerzite v Kolíne. Od roku 2002 je emeritným profesorom a o desať rokov neskôr (2012) mu bol udelený titul Dr. theol. h.c. Univerzity v Lu-zerne.Vladimír Juhás (1974) absolvoval štúdium filozofie a teológie na Univerzite Komenského (Mgr., 1998). Svoju dizertačnú prácu obhájil na Pontificia Uni-versitas Gregoriana v Ríme (PhD., 2008). Od roku 2008 prednáša dogmatiku na Teologickej fakulte Katolíckej univerzity a je redaktorom recenzovaného časopisu Verba Theologica.

Cirkev žije v neustálom napätí medzi vlastnou absolutizáciou a relativizáciou. Ak poprie svoju provizórnosť a zabsolutizuje sa, stratí akúkoľvek budúcnosť. Ak však samu seba chápe ako provizórium a všetku nádej vkladá nie do svojho, ale do Božieho konania, len vtedy sa otvára skutočnému naplneniu.Vladimír Juhás (1974) absolvoval štúdium filozofie a teológie na Univerzite Komenského (Mgr., 1998). Svoju dizertačnú prácu obhájil na Pontificia Universitas Gregoriana v Ríme (PhD., 2008). Od roku 2008 prednáša dogmatiku na Teologickej fakulte Katolíckej univerzity a je redaktorom recenzovaného časopisu Verba Theologica.

Teória, kritika, metódy. Postoj moderného človeka k výkladu Biblie dobre vystihuje kreslený vtip, na ktorom sa predajca kníh neúspešne snaží nájsť Bibliu pre kupujúceho, lebo ju hľadá medzi knihami v kategórii „svojpomoc“. Biblia je tu považovaná za jednu z mnohých alternatívnych terapií pre postmoderného človeka, ktorý si ju sám „vyskúša“ a “vyloží“, ako sa mu bude hodiť.Ukážka: V takejto situácii je dôležité poznať spoľahlivé prístupy k výkladu Biblie. "Výklad býval ľahký, ale potom to niekto nazval exegézou," povedal niekto položartom. Problém je obyčajne v tom, že tu ide o prechod od subjektívnej otázky „Čo tento text znamená pre mňa?“ k objektívnym otázkam: „Čo tento text znamenal pre pôvodných čitateľov?“, „Čo tento text znamená pre cirkev?“ alebo „Čo tento text znamená pre dnešného človeka?“ Úlohou odborného výkladu Biblie je preklenúť priepasť medzi svetom Biblie a našou súčasnosťou tak, aby boli jasne rozlíšené neaplikovateľné, historicky podmienené javy a nadčasové, večne platné pravdy. Exegéza v tomto procese zabezpečuje poznanie sveta Biblie a čo najlepšie pochopenie textu v jeho pôvodnom kontexte. Ako však postupovať zoči-voči protichodným teóriám interpretácie textu? A ako do výkladu zahrnúť skutočnosť, že dôležitejšie ako exegetická metóda je celkový postoj interpréta k Písmu?Autor Prof. ThDr. Pavol Hanes, PhD. je profesorom teológie so zameraním na Starú zmluvu, pôvodné jazyky, filozofiu a presahy teológie do sociálnych vied. Pracoval ako baptistický kazateľ, uplynulých takmer 30 rokov vyučuje evanjelikálnu teológiu na Univerzite Mateja Bela v Banskej Bystrici.

Paradoxné myslenie v Novej zmluve. Cirkev v dnešných dňoch „sedí“ na evanjeliu, ktoré ochraňuje a neraz aj stráži. Sedí na ňom ako na sude pušného prachu, neustále v nebezpečenstve, že svojou zvesťou samu seba vyhodí do vzduchu. To sa v dejinách cirkvi stalo vždy vtedy, keď sa cirkev z Božej milosti odvážila priznať k mysleniu Krista a ku bláznovstvu kríža. Vtedy nastal pohyb, ktorý síce cirkev „vyhodil“ do vzduchu, no nerozbil ju. Paradoxne ju obnovil, očistil, zmocnil a posunul dopredu smerom k víťazstvu života, na Božiu slávu a na požehnanie národom. To sú Božie cesty, v ktorých je Božia pravda skutočne skrytá pod svojim opakom, v paradoxe. Ale Boh nemá väčšej radosti ako to, keď vidí, že sa jeho deti priznávajú k tejto pravde, k múdrosti a mysleniu Ježiša Krista so všetkými dôsledkami (2J 1,4).Autor ThDr. Darko Kraljik je od roku 1999 kazateľom Bratskej jednoty baptistov v SR. Teologické vzdelanie (Mgr. v roku 1999; ThDr. v roku 2007) získal na katedre evanjelikálnej teológie PF UMB v Banskej Bystrici. Okrem toho absolvoval štúdium na Biblickom inštitúte Precept Ministries International a je národným koordinátorom služby induktívneho štúdia Biblie v SR. Ako učiteľ Biblie vyučuje biblické kurzy na niektorých biblických seminároch v SR i v zahraničí.

Kniha Oživujúce vanutie Ducha Svätého je apelom k otvoreniu sa pre mocné, oživujúce pôsobenie Ducha Svätého v dnešných časoch. Autor v troch kapitolách podáva stručnú syntézu pôsobenia Ducha Svätého v Cirkvi počas storočí a osobitne prostredníctvom Obnovy v Duchu Svätom v priebehu 20. storočia. Pozornosť prvej kapitoly je venovaná všeobecnému pôsobeniu Ducha Svätého od prvého vyliatia na Turíce, tak, ako ho opisuje Sväté Písmo a ako sa prejavoval v živote jednotlivých kresťanov počas storočí. Druhá kapitola sa sústreďuje na pôsobenie Ducha Svätého v rámci Obnovy v Duchu Svätom, či charizmatického hnutia jednak v historickom kontexte vo svete, v Čechách a na Slovensku, a tiež poskytuje tématický prierez fenoménu Obnovy v Duchu Svätom z hľadiska jej špecifického prínosu pre život jednotlivého kresťana a Cirkvi. Poukazuje zároveň aj na možné nebezpečenstvá. V tretej kapitole autor ponúka konfrontáciu Charizmatickej obnovy z pohľadu jezuitskej spirituality.

Reflexe o ekologii. Anglický jezuita Robert Murray (1925), proslulý biblista, profesor patrologie a znalec syrských otců na Heythrop College v Londýně, také osobní přítel J. R. R. Tolkiena, promýšlí dílo stvoření v souvislosti s dobře „uspořádaným domem“ lidských vztahů: s ekologií živého srdce. Životní prostředí, jak je teolog pojímá, poukazuje na zakotvenost ve vztazích Stvořitele ke svému stvoření. Vše ostatní se od toho odvíjí. Autor nachází jejich stopy v kosmickém řádu, který souzní s povinnostmi člověka o tento řád pečovat. Takto biblicky zakotvené dědictví křesťanské civilizace tlumočí lidem dnešní doby.

Nová interpretácia. Viera patrí k tým nespočetným výsadám v živote, v prospech ktorých možno síce uviesť celý rad dôvodov, ale ktoré nakoniec – rovnako ako dar zázračnej záchrany, priateľstva, intuície či života – nemožno vysvetliť. Tento zázrak vyráža človeku dych. Nenachádza naň slová; od údivu stráca reč. V plnom rozsahu sa to týka toho, čo sa v tomto svete podliehajúcom smrti nikdy predtým neudialo, totiž Ježišovho zmŕtvychvstania.V biblických svedectvách ešte doznieva chvenie úsilia nájsť slová pre túto skutočnosť. Ako prvé u Pavla stojí slovo „zjavenie", po ktorom nasledoval pojem „povýšenie". Až pri treťom pokuse sa objavuje slovo „zmŕtvychvstanie", ktoré sa nakoniec všeobecne presadilo. Odvtedy bol ľudský jazyk obohatený o výraz, ktorý ako nijaký iný nesie so sebou stigmu toho, v čo nemožno dúfať a čo ani nemožno vymyslieť a pochopiť, a ktorý sa jedinečným spôsobom stal nositeľom našich najvznešenejších túžob a nádejí.

Putovanie Prvým listom Jánovým. Bengt Pleijel patrí k popredným švédskym esejistom, prozaikom a publicistom. Ako evanjelický kňaz pôsobil niekoľko desaťročí v pastoračnej službe a nadobudol bohatý fundus skúseností. Napísal 15 kníh a 75 tzv. „putovaní kresťanskou vierou“.Publikácia ... Aby ste vedeli... Putovanie Prvým listom Jánovým vyšla vo Švédsku doteraz v troch vydaniach v celkovom náklade 10000 exemplárov. Pod jej úspech sa podpísalo netradičné kladenie otázok, dôkladné čítanie biblického textu a nadväzovanie na viaceré popredné práce teológov o Prvom liste Jánovom. Autorský štýl sa vyznačuje zameraním na Bibliu, podrobnou analýzou biblického textu, ako aj didakticky citlivým prístupom.V centre autorovej pozornosti je pohľad na jednotlivé časti a súčasti Prvého listu Jánovho, na spoločenstvo veriacich s Bohom a s bratmi, na život kresťana ako dôsledok jeho spoločenstva s Bohom, ale aj na dôsledky opravdivého spoločenstva s Bohom a s bratmi, keď kresťan víťazí nad hriechom a svetom. Pleijel upozorňuje, že Ján vyzdvihuje základné princípy kresťanského života, najmä vnútorný vzťah medzi láskou k Bohu a láskou k blížnemu, plnenie Božích príkazov opravdivým životom viery a lásky, pričom pripomína, že je potrebná vnútorná súvislosť medzi hlbokými náboženskými pravdami a ich praktickým uplatňovaním v živote.

Příspěvky k pastorální teologii. Knihu Poslání a milost koncipoval Karl Rahner jako výběr svých dvaceti čtyř nejvýznamnějších statí z pastorální teologie. Hloubka, neotřelost a živá moudrost v odpovědích na nezměrné tápání člověka dnešní doby vychází z Rahnerova přesvědčení: „Pokud teolog­ - kněz nehledá východisko teologického bádání v pastoraci, ztrácí i samotnou teologii.“Papež Benedikt XVI. oceňuje jednu z typických vlastnosti významného teologa – ryzost: „Nedbal jste na řeči, na to, co si kdo povídá a proč to říká, ale naslouchal jste vždy věci samé. Tuto krásnou zkušenost jsem s Vámi vždy a znovu prožíval. Byl jste neustále otevřený obzvláště mladým lidem, a přitom sám připraven se učit, tázat: rozdávat se.“

Boží príbeh s ľuďmi. Zrozumiteľne, pútavo a kvalifikovane písaná „teológia pre neteológov“. V kapitolách: Človek – Boží tvor, Človek – Boží rebel, Muž na kríži, Skutočne vstal z mŕtvych, Budúcnosť – čo nastane alebo čo príde?,ktoré tvoria postupnosť od stvorenia sveta až k jeho novému sformovaniu, autor predstavuje biblické dejiny spásy.

Cesta k spáse. V každej dobe kresťania čelia veľkému pokušeniu upustiť z radikálnosti evanjelia a prispôsobiť svoj život podľa ducha doby, v ktorej žijú. Niet tomu čo vyčítať, pokiaľ toto prispôsobenie sa svetu nedeformuje vzťah s Kristom a nelimituje ho k minimálnemu formalizmu. Uvažovanie nad učením svätého Teofana Zatvornika vedie k obnoveniu alebo skôr nadobudnutiu správneho duchovného zápalu, k odstráneniu povrchného vnímania duchovného života a k sprevádzaniu na ceste, ktorá vedie k hlbokej jednote s Bohom.

Nové a neotřelé pohledy na věrouku a moderní katechezi katolické církve: přesně to nabízí cyklus pořadů, ve kterém se doktor teologie David Bouma zabývá také otázkou, čemu u nás lidé věří a proč. Z čeho vychází učení církve? Co to vlastně církev je a jak tento pojem máme správně chápat? I tomu se věnuje seriál O katechezi od Adama.

Ctirad V. Pospíšil ve vzdělávacím cyklu nastiňuje základní periodizaci dějin teologie a osvětluje základní principy myšlení současné katolické dogmatické teologie.Dalšími tématy jsou například poměr mezi jednotou víry a pluralitou v teologii, způsob interpretace dogmat a vzájemný vztah teologů a učitelského úřadu církve. Autor zde zpřístupňuje překlady dvou významných dokumentů Mezinárodní teologické komise a Doktrinálního komentáře k Vyznání víry od kardinála Ratzingera. Autor do hloubky promýšlí vztah morální a dogmatické teologie, neboť všechny morální imperativy mají své evangelní kořeny. 13 dílů vzdělávacího cyklu teologa Ctirada Václava Pospíšila, který Radio Proglas odvysílalo v roce 2010.

Róbert Sarka od roku 2003 pôsobí ako pedagóg na Katolíckej univerzite v Ružomberku. Zaoberá sa fundamentálnou teológiou predovšetkým z pohľadu dialógu s vedou, kultúrou a inými náboženstvami. Zameriava sa na publikácie určené pre katechétov.

Další díl Teologické sumy (ST I-II, q. 1-5) se zabývá posledním cílem člověka, který je zároveň principem lidského jednání, alespoň toho mravně dobrého. Tomáš souhlasí s Aristotelem, když říká, že posledním cílem člověka je blaženost. Její křesťanské vymezení se však od čistě filosofického podstatně liší. Překlad a úvodní studie: Tomáš Machula.

Didaktická antológia anotovaných gréckych textov. Peter Málik je odborný asistent na Katedre teológie a katechetiky Univerzity Mateja Bela. Venuje sa textovej kritike, gréckym a koptským rukopisom Novej Zmluvy a edičnej činnosti. Je aj autorom Gréckej čítanky pre teológov, ktorá je didaktickou antológiou anotovaných gréckych textov. Hlavným cieľom čítanky je premostiť poznatky základov gréckeho jazyka a prácu s reálnymi gréckymi textami, s ktorými sa študenti teológie stretávajú počas štúdia či neskôr v cirkevnej alebo akademickej praxi. Publikácia obsahuje kratšie texty s didaktickými anotáciami. Anotácie pozostávajú z glosárov slovnej zásoby ku každému textu a gramatických analýz zložitejších tvarov. Čo sa týka samotných textov, nájdeme v nej najmä novozmluvné pasáže, pasáže zo Septuaginty a tri neskoršie ranokresťanské texty. Na spestrenie sa v antológii nachádzajú aj časti zo štyroch rukopisných verzií Evanjelia podľa Jána.

Zbierka duchovných textov svätého Theodorosa Veľkého nemá ambíciu byť učebnicou duchovného života, ktorá sa v rámci určitého systému dotýka každého jeho detailu. Predsa však tieto krátke texty prinášajú cennú inšpiráciu, ktorá dvíha človeka zo stavu ľahostajnosti a uspokojenia, aby tak spoznal svoju cenu a dôstojnosť

Duchovní, teologický a historický výklad Janových pašijí. Autor přibližuje hloubku a krásu klíčové události dějin spásy – utrpení a oslavení Ježíše Krista.Nejprve se zabýváme specifickým způsobem janovského myšlení a vyjadřování. Poté sledujeme jednotlivá zastavení na Ježíšově cestě – jak se vydává těm, kdo ho přicházejí zatknout, jak je vyslýchán, odsouzen, ukřižován i pohřben. Konečné slovo má ale Bůh – v Ježíšově vzkříšení a setkávání s učedníky.Janovy pašije jsou prozářeny světlem povelikonoční víry. Kde je kříž, tam je i vzkříšení. Kde je vzkříšení, tam jsou ti, kdo věří v Krista, milují ho, radují se z Pánových tajemství a prožívají je v prosté každodennosti.

Monografia nadväzuje na celoživotné dielo popredného slovenského kresťansky orientovaného filozofa, ba možno povedať, že ho inšpiratívne završuje. V tejto knihe sa totiž skúmaná problematika nepredstavuje ako štúdia či rozprava s relatívne uzavretými závermi a tézami, ale skôr ako bádateľský projekt, ktorým chce autor naznačiť, akými smermi sa bude - a ako by sa malo - uberať bádanie v problematike Boha. V neposlednom rade ide o dialóg i konfrontáciu s poznatkami súčasných vied, osobitne filozofie a teológie.Po metodologickom a cieľovom uvedení do štúdie autor načrtol v základnom obryse dejinno-vývojovú emergenciu teológie z celostného pohľadu, prameniacu z jej dejinných smerov, prúdov a typov. Centrálnu kapitolu predstavuje návrh konceptu teológie z celostného pohľadu v jej reinterpretácii na teologickú filozofiu v celostnom porozumení. Za rôzne exemplifikácie tohto postupu možno považovať ďalšiu, najrozsiahlejšiu kapitolu, ktorej obsahom sú základné východiská pri tvorbe konceptu teologickej filozofie v celostnom porozumení. Keďže ide len o projekt, zastávané teórie a viaceré nové vedecké poznatky v ňom majú relatívne väčší hypotetický charakter a bude ich treba v ďalšom bádaní preveriť a upevniť v dialógoch a konfrontáciách najmä s inými mysliteľmi. Až potom bude účelné pristúpiť ku koncipovaniu ucelenej vedeckej štúdie, poprípade monografie.Súčasťou projektu je slovník špeciálnych termínov, ktoré si vyžadujú osobitné vysvetlenie, a rozsiahly bibliografický súpis literatúry, ktorý ukazuje, ako intenzívne sa báda v tejto oblasti, a to najmä v anglosaských krajinách. Poznámkový aparát sa uvádza na konci diela a sú v ňom začlenené aj portréty významných osobností, ktoré vplývali na myslenie autora.

O co v křesťanství jde. Svoboda je jedním ze zásadních pojmů křesťanské víry. Je též hodnotou, ke které je současná společnost obzvlášť vnímavá. Může proto představovat důležitou platformu pro dialog mezi křesťanskou zvěstí a současnou kulturou, která se ke křesťanství záměrně nehlásí. Svoboda je však zároveň i velmi pregnantním pojmem, který je vystaven různým interpretačním rizikům podle toho, na který její aspekt je právě položen větší důraz. I v samotném křesťanském kontextu jsme svědky toho, jak zaznívá zvěst, že Kristus nás osvobodil z područí zla a nabízí nám pravou svobodu, a současně i obavy z toho, že by se svoboda mohla zvrhnout v neomezenou svévoli a nevázanost.

Text zahrnuje dílčí momenty deseti přikázání Desatera, uchopené v širších souvislostech teologie narativní (vyprávěcí). Jde totiž o událost či příběh osobního zrání a rovněž o individuální rozlišení, třebaže biblický odkaz zůstává závazný a stále týž.Duchovní život, který hledá vztahovou rovinu zakoušené svobody, pak může překonat zúžené moralizující stanovisko.

Pavlova reč v Miléte (Sk 20,18-36). Najznámejší slovenský biblista, autor mnohých publikácií tu podáva rozbor Pavlovej reči k starším z Efezu, ktorým odovzdáva svoj pastoračný odkaz: o modlitbe, o službe ohlasovania evanjelia, o svätosti, o moci Slova, o službe slabým..

v Teologické sumě. Traktát o Boží vládě nad tvory (STh I, q. 103–105) navazuje na otázku 22, která se zabývá prozřetelností jako vlastností Boží. V tomto traktátu Tomáš rozebírá způsob, jakým Bůh svou prozřetelnost projevuje. Nejprve pojednává o řízení věcí obecně: zda a kým je svět řízen; jaký je cíl a jaké jsou účinky tohoto řízení; zda je vše poddáno božskému řízení; zda je vše řízeno Bohem bezprostředně. Poté rozebírá konkrétní účinky božského řízení: udržování tvorů v bytí; uvedení do nicoty. Nakonec uvažuje o změnách, které Bůh působí ve věcech: přímé božské působení ve světě; božské působení na intelekt a vůli člověka; působení mimo řád – zázraky.Překlad, úvodní studie a poznámky Tomáš Machula.V Tomášově metafyzice je nejvyšší dokonalostí bytí jako takové, které je ztotožněno s Bohem. Všichni tvorové jsou (existují) proto, že v různých stupních a různou měrou participují na tomto nejvyšším bytí. Ze strany Boží lze totéž popsat tak, že Bůh jako výchozí a první příčina své bytí různými způsoby a různou mírou sděluje tvorům, a tak s nimi vstupuje do vztahu. Tento vztah Boha a tvorů na rovině bytí je trojí: přímé uvedení něčeho do bytí (tj. stvoření z ničeho – creatio); uchovávání stvořené či přirozeně vzniklé věci v bytí (tj. udržování v bytí – conservatio); součinnost při působení jedné věci na druhou (tj. spolupůsobení – concursus). Shrnuto, Bůh tvoří věci z ničeho, poté je udržuje v bytí díky účasti na svém bytí, tj. na bytí Božím, a rovněž je doprovází svým spolupůsobením při jejich kauzální činnosti. (Z úvodní studie Tomáše Machuly)

v Teologické sumě. Traktát o starém zákoně (STh I-II, q. 98–105) navazuje na pojednání o zákonech obecně a předchází traktátu o novém neboli evangelním zákoně. Jeho předmětem není starý zákon jako soubor knih obsahující zjevení z doby před Kristem, ale zákon jakožto vnější pravidlo lidského jednání, jak se nachází v této části Písma a obecně v době starozákonního Božího lidu Izraele. Není to tedy pojednání řadící se do biblistiky, ale mnohem spíše do morálky a práva. Nejde o zákon ve smyslu smlouvy Boha se svým vyvoleným lidem, ale o pravidla určitého jednání – v tomto případě pravidla daná židovskému národu, vyvolenému lidu první smlouvy. Tato pravidla a přikázání nacházíme v centrální části Starého zákona, jíž jsou Mojžíšovy knihy (Tóra), především ve třech velkých kodexech. Jsou to kniha smlouvy (Ex 20–23), zákon svatosti (Lv 17–26) a deuteronomický zákoník (Dt 12–26). Tomáš ve svém traktátu probírá přikázání ze všech těchto tří zákoníků. Ukazuje smysl a důležitost zákona obecně a v náboženském kontextu především.Překlad, úvodní studie a poznámky Tomáš Machula.

v Teologické sumě. Pojednání o zákonech v Teologické sumě (STh I-II, q. 90–97) patří k základním pramenům západního etického myšlení. Nabízí odpovědi minimálně na dvě důležité otázky. První se týká původu mravních zásad: Jsou naše rozhodnutí ponechána naší libovůli, nebo existují nějaké objektivní principy, které musíme respektovat? Druhá otázka se týká odůvodnění práva: Existuje nějaká poslední a nejvyšší norma, která rozhoduje o spravedlnosti zákonů, nebo je zákon pouze věcí dohody? Tomášova teorie zákona ukazuje, že morální principy nejsou relativní, ale jsou důsledkem objektivního řádu stvoření.Překlad, úvodní studie a poznámky Karel Šprunk.Kniha je revidovaným překladem, který vyšel v nakladatelství Krystal OP v roce 2003.

v Teologické sumě. Tento svazek (STh II-II, q. 34–46) navazuje na traktát o lásce a milosrdenství vydaný v roce 2016. Tomáš zde rozebírá hříchy proti lásce jako takové, tj. nenávist k Bohu a bližnímu; hříchy proti radosti a milosrdenství, tedy acedii zvanou také polední démon a závist; hříchy proti pokoji, tj. nesvornost, svár, schisma, válku, šarvátku a vzpouru; a hřích proti dobročinnosti a bratrskému napomenutí, jímž je pohoršení. V další části se pak věnuje přikázání lásky, tedy přikázání lásky k Bohu a bližnímu, a daru moudrosti, včetně hříchu proti moudrosti – pošetilosti.Překlad, úvodní studie a poznámky Tomáš Machula.

v Teologické sumě. Poslední otázky První části Teologické sumy pojednávají o činnostech tvorů. Nejprve se, v otázkách 106–114, jedná o činnosti andělů; tato část vyšla ve svazku O andělech v Teologické sumě II, Krystal OP 2015. Poté se, v otázkách 115–119, jež se nacházejí v tomto svazku, probírají činnosti tělesných tvorů, především člověka. Tomáš nejprve zpracovává téma působení tělesných substancí obecně, zabývá se místním pohybem a mechanickým působením; ptá se, zda jsou v tělesech nějak přítomné božské stvořitelské ideje; řeší specifickou otázku působení nebeských těles na tělesa pozemská; a pojednává také o náhodě a osudu. Dále se zabývá působením člověka na člověka, a to speciálně otázkou předávání poznání čili vyučování, a následně otázkou předávání života neboli plození.Překlad, úvodní studie a poznámky Tomáš Machula.

v Teologické sumě. Tento svazek přináší překlad traktátu o jediném Bohu z První části Sumy (STh I, q. 2–11). Tomáš v něm pojednává o způsobech prokázání Boží existence (známých jako pět cest či kosmologických důkazů Boží existence) a o jeho tzv. entitativních atributech: jednoduchosti, dokonalosti, dobrotě, nekonečnosti, všudypřítomnosti, neměnnosti, věčnosti a jednotě. Rozsáhlá úvodní studie se snaží poskytnout pojmové nástroje pro úspěšné čtení přeloženého textu současnými studenty a teology.Revize překladu, úvodní studie a poznámky Petr Dvorský.K Tomášovým článkům přeloženým v rámci tohoto svazku nelze rozumně přistupovat, jako by pocházely z Tomášova vrcholového traktátu na téma filosofické teologie. Jakožto svědkové rozsahu Tomášova povědomí o problematice, jíž se týkají, jsou z povahy svého literárního druhu nereprezentativní. Především ale jejich plánovanou funkcí není být argumentačním celkem schopným obhájit předkládané závěry v libovolném polemickém, případně i křesťanskou víru postrádajícím prostředí: text „pěti cest k prokázání existence Boha“ opravdu nebyl zamýšlen jako instantní prostředek k uzemnění ateistů namlouvajících si racionalitu své pozice – jejich funkcí je být úvodem do tématu pro křesťanské čtenáře. (Z úvodní studie Petra Dvorského)

v Teologické sumě. Tomášův traktát o stvoření v otázkách 44–49 První části Sumy představuje jakési východisko k dalším pojednáním na téma stvoření, která budou zacílena na specifické oblasti, jako je biblická zpráva o stvoření v otázkách 65–74 nebo detailnější pojednání o stvoření člověka v otázkách 92–93. Nacházejí se zde úvahy o původu stvoření na základě reflexe jednotlivých typů příčin a otázky o jednotě a mnohosti, jež jsou zásadní pro chápání mnohosti druhů různých bytostí a mnohosti individuí v rámci jednotlivých druhů. Podstatná je také část zaměřená na problematiku zla, neboť otázky týkající se přítomnosti dobra a zla ve stvoření ovlivňují jak naše chápání Boha jako původce všeho, co jest, tak porozumění a hodnocení lidského jednání, kterému se Tomáš věnuje v prvním dílu Druhé části Sumy.Překlad, úvodní studie a poznámky Tomáš Machula.