Teológia

Nejznámější kniha charismatického kněze, kapucínského teologa a kardinála Raniera Cantalamessy vznikla jako svérázný komentář k listu apoštola Pavla Římanům, a to na základě promluv pro papeže Jana Pavla II. a jeho spolupracovníky. Nejde v ní jen o exegezi Pavlovy epištoly. Autor míří k srdci evangelia a pokouší se vystihnout nosné prvky víry v Krista, křesťanské tradice a společného svědectví věřících křesťanů v současném světě. Autor knížku hojně využíval při duchovních cvičeních pro různé posluchače - od řeholních komunit a studentů přes farní společenství až po ekumenická duchovní setkání. Svěží syntézu pravd víry, stavějící na síle Božího slova a moci Ducha Svatého, ocení účastníci duchovních cvičení a obnov, ti, kdo se připravují na přijetí křtu a biřmování, jednotlivci, společenství ve farnostech i další zájemci.

Autor mistrným způsobem otevírá Žalmy jako důležitý pramen křesťanské spirituality. I když se jednotlivé starozákonní Žalmy liší svým obsahem, jedno mají společné – jsou modlitbou. Ten, kdo v nich promlouvá, v nich děkuje za splnění proseb. Obdivuje krásu Bohem stvořeného světa. Uvědomuje si své provinění. Oslavuje Boží moudrost, kterou se můžeme řídit ve svém životě. Žalmy předkládají Bohu celý lidský život – naše radosti i strasti, náš strach, hřích, hněv i vášeň. I to, jak prožíváme svou svobodu. Bůh toto všechno objímá. Právě proto sehrávají Žalmy tak důležitou roli v židovství i v křesťanství. Žalmy ale podle Guardiniho nejsou jen poezií se silnými obrazy a v krásném starověkém stylu. „Jsou na prvním místě Božím slovem – slovem, kterým Bůh odpovídá na slova toho, kdo se jím dal uchvátit. Stávají se tak zjevením vedoucím ke spáse.“ Kdo se je modlí, začne přijímat jejich slova za svá vlastní. Začne vidět své srdce ne takové, jaké by si přál mít, ale takové, jaké skutečně je – včetně jeho skrytých zákoutí a hlubin. Žalmy nás burcují, abychom se s jejich pomocí obraceli k Bohu a říkali mu: Pane, přicházím k tobě se vším, co je ve mně. Pohleď na to a dej mi své světlo.

podle principů svatého Tomáše Akvinského. Vztahuje se Kristova královská vláda jen na duchovní oblast, nebo zahrnuje i světskou? Mají povinnost se této vládě podrobit pouze jednotlivci nebo i státy a národy? Čím je národ vlastně vymezen a jak se při tom uplatňuje náboženství? Právě takovým otázkám se věnuje P. Denis Fahey (1883–1954), irský katolický kněz a člen kongregace otců Svatého Ducha, doktor filosofie a teologie, odborník na civilní a ústavní dějiny. Ukazuje, jak osud národů a celého lidstva přímo závisí na přijetí, či odmítnutí panování Pána Ježíše Krista ve společnosti, „neboť jiný základ nikdo nemůže položit, než ten, který je položen, a tím jest Ježíš Kristus“. (1Kor 3,11)Pozdější dublinský arcibiskup J. C. McQuaid v předmluvě poznamenal: „Jestliže si katolíci tuto knihu důkladně prostudují a statečně překonají počáteční obtíže poněkud náročného přemýšlení, zjistí, že nejenže získali vnímavost vůči významu současných událostí, ale i schopnost správně posuzovat moderní svět.“Autorovo pevné zakotvení v neměnných základech zdravé filosofie a teologie činí knihu aktuální i dnes, ačkoliv od jejího prvního vydání uplynulo již bezmála sto let. Ba právě nyní, kdy zpochybňování všeho dříve hlásaného proniklo naplno i do oficinálních struktur katolické Církve, jeví se dobrá znalost tradičního katolického sociálního učení nutností, nechceme-li se utopit v moři postmoderních zmatků.

Ekumenická milosť charizmatického hnutia. Kniha Jeden Pán, jeden Duch, jedno telo od Mons. Petra Hockena ponúka hlboké teologické pohľady na jednotu Cirkvi a význam Ducha Svätého v spojení veriacich.Mons. Peter Hocken, historik a teológ obnovy v Duchu Svätom, v tomto diele ponúka systematický a hlboký pohľad na prúd milosti, ktorý Boh zosiela naprieč cirkvami. Prvá časť poteší najmä tých, ktorí sa s charizmatickou obnovou stretajú, ale potrebujú jasnejšie uchopiť teologický základ a his-torické súvislosti. V druhej časti knihy sa autor zameriava na svoj hlavný cieľ: ukázať, že táto milosť je vo svojom základe ekumenická a akým spôsobom kladie výzvy všetkým cirkvám, aby ich unikátnym spôsobom, ktorý nepochádza od človeka, privádzala k jednote.

Štúdie k praktickej fundamentálnej teológii. Azda najznámejších žiak Karla Rahnera, emeritný profesor univerzít v Münsteri a Viedni a predstaviteľ praktickej fundamentálnej teológie Johann Baptist Metz (1928), ponúka v tejto knihe výber zo svojich najdôležitejších spisov.

Tato kniha je rozsáhlou úpravou a rozšířením díla Apologetics to the Glory of God (1994) známého teologa Johna Framea, která vnáší světlo do poselství a metody opravdové křesťanské apologetiky a jejích důkazů, obrany i útoku.John M. Frame je profesorem systemické teologie a filozofie na Reformed Theological Seminary v Orlandu a autorem řady knih.„Apologetika není výmluva či omluva za to, že věříme, ale obhajoba toho, čemu a proč věříme. Je proto jednou z důležitých součástí systematické teologie. Tato kniha je napsaná spíše v teologickém než filozofickém duchu pro křesťany s vyšším vzděláním.Vzhledem k tomu, že neexistuje žádné neutrální východisko našeho lidského uvažování a argumentace, Frame svou apologetiku záměrně staví na „předcházejícím závazku“. Proto se zde setkáváme s tzv. presupoziční apologetikou. Tato apologetika se postupně věnuje důkazům (hledání racionálního základu pro víru), obraně (před problémem zla) a útoku (proti nevíře).Neznám plodnějšího a zbožnějšího systematického teologa současnosti, a proto po slovenském vydání jeho úvodu do systematické teologie (Spása je u Hospodina) vřele doporučuji českému a slovenskému čtenáři i jeho Apologetiku.“— doc. ThDr. Ing. Ján Henžel, PhD., emeritní profesor systematické teologie na UMB v Banské Bystrici, tajemník Rady Církve bratské v SR

Číta: prof. Ctirad Václav Pospíšil Celkový čas: 2 hodiny 19 minút 6 dílů vzdělávacího cyklu teologa Ctirada Václava Pospíšila, který Radio Proglas odvysílalo v roce 2014.Vzdělávací cyklus Ctirada V. Pospíšila přináší podstatné rozšíření výzkumů v oblasti vztahů katolické teologie k poznatkům přírodních věd v minulém a předminulém století. Autor představuje poměr dobové teologie k astronomii a neshledává zde sebemenší konflikt. Pojednává rovněž o postoji teologie k evoluci v oblasti fauny a flóry. Rýsuje se zde značná otevřenost k faktu evoluce, nikoli však k jejímu materialistickému pojetí.

Monografie je i na mezinárodní rovině první prací, která odhaluje základní obrysy dramatických počátků prosazování evolučního paradigmatu vzniku-stvoření člověka v rámci katolické církve. S několika odvážnými zastánci evoluce se setkáváme již v sedmdesátých letech 19. století, zlomovými se však stávají až léta devadesátá, kdy se navzdory postojům vatikánského centra v řadě západních zemí i v naší vlasti objevuje nemálo úctyhodných průkopníků nového pohledu na stvoření člověka. Katoličtí zastánci teistické interpretace evolučního původu lidstva po roce 1910 představovali významnou a početně stále rostoucí názorovou skupinu, Vatikán se začal novému paradigmatu otevírat až na počátku druhé poloviny minulého století. Kniha by měla vzbudit zájem nejen mezi teology, ale také u odborníků na dějiny vědy a u každého, koho fascinuje původ lidstva a dějiny paleoantropologie.

Česká katolická morální teologie 1884 - 1948. Publikace se zabývá českou morální teologií od jejích počátků v poslední čtvrtině 19. století do poloviny století dvacátého. Autor kriticky hodnotí jednotlivé spisy, konfrontuje jejich postoje s dobovou společenskou a politickou situací a uvádí je do souvislosti s prohlubující se izolací církve. Vedle obecných aspektů morálky je v rámci morálky speciální věnován zvláštní zřetel sexuální, politické a sociální etice.

Co vypovídají zemětřesení o Bohu? Jsou pouze slepou, byť tvůrčí přírodní silou utvářející celá pohoří, která má však v případě zasažení obydlených oblastí ničivé následky, nebo nesou hlubší význam? Tato kniha zve čtenáře na cestu mezi přírodními vědami a teologií – na místo, kde se otřásá nejen země, ale i naše představy o smyslu přírodních katastrof.Autorka v knize propojuje poznatky o zemětřeseních z přírodovědeckého pohledu s biblickými texty a otázkami teodiceje. Odhaluje, že v Bibli zemětřesení často předcházejí velkým událostem a doprovází Boží zjevení a eschatologické události, což svědčí o Boží moci, velikosti a vznešenosti, ale jen zřídka představují prostředek soudu. V historickém vývoji teodiceje poukazuje na měnící se pohled na přírodní katastrofy – od přičítání odpovědnosti Bohu, přes nahlížení na ně jako na čistě přírodní jev až po důraz na lidský podíl, zejména na strukturální hříchy společnosti. Ukazuje tak, že v dnešním světě více než otázka „Kde je v tom Bůh?“ nabývá na naléhavosti otázka „Kde je v tom člověk?“ – tedy naše odpovědnost za důsledky přírodních katastrof, kterým lze často předcházet či je mírnit.Závěrem nabízí inspirativní úvahu o Boží „stopě“ v zemětřesení: o moci, slávě, řádu i kráse Stvořitele, které se v tomto přírodním jevu odrážejí, a zároveň o možném postoji křesťana k utrpení – v podobě sebereflexe, solidarity a konkrétní pomoci. Kniha tak nabízí čtenáři jedinečný pohled na zemětřesení nejen jako na přírodní proces, ale i jako na prostor setkání s Bohem a výzvu k lidské odpovědnosti.

Monografie Ctirada V. Pospíšila přináší podstatné rozšíření předchozích výzkumů v oblasti vztahů katolické teologie k poznatkům přírodních věd v minulém a předminulém století. V první části autor představuje poměr dobové teologie k astronomii a neshledává zde sebemenší konflikt. Druhá část pojednává o postoji teologie k evoluci v oblasti fauny a flóry. I zde se rýsuje značná otevřenost k faktu evoluce, nikoli však k jejímu materialistickému pojetí. Hlavní třecí plochou byla vize evolučního vzniku lidstva, která vyvolávala bouřlivé diskuse nejen v oblasti teologie, ale také mezi představiteli jiných vědních oborů. Autor zachycuje nejen postoje českých teologů, ale také těch, kdo tuto koncepci vzniku lidstva propojovali s křesťanskou teologií stvoření a antropologií již od posledních desetiletí 19. století a na počátku století dvacátého.V českém prostředí doposud zcela nezpracovaná tematika s řadou přínosů i na poli mezinárodního bádání dokládá, že postoj teologů nebyl zdaleka jednoznačně zamítavý a že již od dvacátých let minulého století bylo přijímání vzniku lidského těla evolucí vcelku běžným standardem katolické teologie stvoření zejména v německy mluvících zemích a ve spojitosti s tím i v Čechách a na Moravě.

Teologie křesťanské duchovní zkušenosti. Co dnes rozumíme pod pojmem "duchovní zkušenost" v rámci křesťanské tradice? Jaké kritérium ji odlišuje od jiných forem lidské zkušenosti? A je každá zkušenost na poli spirituality skutečně "duchovní"? Předkládaná kolektivní monografie zkoumá fenomén křesťanské duchovní zkušenosti v teologickém rámci, propojuje přitom historické sondy s výzvami, které přináší současná spirituální teologie. Úvodní studie i následujících osm kapitol se pokouší vést dialog nejen mezi spirituální zkušeností křesťanského Východu a Západu, ale také mezi teologickou tradicí a myšlením současného (post)sekulárního světa.

Číta: Jan Eisler Celkový čas: 7 hodín 1 minúta Volbu papeže, Kristova zástupce a následovníka apoštola Petra na jeho stolci, provázely v dějinách mnohé problémy.Jak zajistit, aby se na tento akt volitelé v klidu soustředili, jednali podle nejlepšího svědomí, pokud možno bez průtahů, aby se nerozutekli, kde je to pravé místo, kam neproniknou intriky a vlivy představitelů světské moci? Jedině v izolaci v uzavřeném prostoru, tedy v konkláve.Od doby vzniku ve 13. století funguje konkláve podle ustálených principů, z nichž jeden – naprosté utajení interních informací – nebyl vždy naplňován zcela úspěšně. I díky tomu může fundovaný autor čtenáři zprostředkovat některé nečekané, mnohdy bizarní okolnosti a podrobnosti týkající se samotné volby i osobností papežů. Zasvěceně také obeznamuje s místem, kde se tradičně volební akt odehrává, s papežskými symboly a inauguračními rituály.Závěrem v osobité vizi vykresluje podobu volby podle nového dekretu, jak by se mohla odehrát v nedaleké budoucnosti.

Učení o theosis („zbožštění“) je spojováno především s východním křesťanstvím. „Syn Nejvyššího se stal člověkem, aby se člověk mohl stát synem Božím,“ říká Irenej. Podobné myšlenky nacházíme i na křesťanském Západě: „Protože nám jednorozený Syn Boží chtěl dát účast na svém božství, přijal naši přirozenost; stal se člověkem, aby člověka zbožštil,“ píše Tomáš Akvinský. Knížka Jaroslava Vokouna shrnuje nauku o theosis v západní – katolické i reformační – větvi. Nejprve sledujeme vývoj od apoštola Pavla přes Augustina a Bernarda až k Lutherovi a současnému luterství. Následně se zabýváme linií scholastickou: od Tomáše Akvinského až po římskokatolickou teologii a zbožnost 20. století (Arintero, Scheeben, Adam, Rahner, Urs von Balthasar, Katechismus a Misál). Pozornost je věnována i dvěma svébytným fenoménům: františkánské spiritualitě a evangelikální tradici navazující na Wesleyho.

Gallusova antropologie je zakotvena christologicky, předznamenání je však pneumatologické: ve své individualitě i socialitě, ve svém chápání světa, sebe i Boha člověk žije a komunikuje v prostoru působení Ducha svatého. Člověk je tak definován jako člověk před Bohem, jako Boží stvoření, jako tvor žijící v prostoru Boží přítomnosti. A právě takto zápasí člověk o dobré vztahy a dobrý život: na svém konkrétním místě, ve svém konkrétním těle, ze své konkrétní perspektivy. Proto se kniha věnuje základním charakteristikám lidského života z teologického pohledu: komunikaci (s lidmi i Bohem), hříchu (a jeho dopadům do vztahů i struktur), základům etiky (tedy založení dobrého společného života před Bohem), otázce svobody a jejích hranic a eschatologickému výhledu (k poslednímu soudu a věčnosti). Nevynechává přitom ani otázky tělesnosti, sexuality a genderu, anebo vztahu člověka a umělé inteligence.Ambiciózním cílem knihy je předložit současnou teologickou antropologii, ovšem v poučeném rozhovoru s dalšími blízkými obory: chce být jakýmsi uzlovým bodem, na jehož jednotlivé linie bude možné navázat i z pohledu ostatních disciplín.

Květoslav Minařík vyberá citáty zo všetkých štyroch evanjelií, Skutkov apoštolov a niektorých epištol a doprevádza ich vysvetľujúcimi komentármi. Kresťanské učenie Nového zákona interpretuje ako náuku o vedení, moci a oslobodení, ktorá človeka vedie cestou spásnej mravnosti až do úplného ozdravenia a nadobudnutia múdrosti. Obhajuje hĺbku a veľkosť prínosu kresťanstva, ktoré niektorí tzv. mystici podceňujú v porovnaní s orientálnymi náukami. Cesta prostej morálky, ako ju ukazuje Nový zákon, je predpísaná každému, kto chce dospieť do sveta Veľkej mystiky všetkých dôb a smerov. Táto kniha ukazuje ako po tejto ceste ísť.

Práce profesora Pospíšila je prvním systematickým zpracováním christologie a soteriologie, napsaným po 2. vatikánském koncilu v českém jazyce. Autor postupuje v souladu s koncilním požadavkem na metodu v dogmatické teologii. Začíná dějinami dogmatu a dospívá ke spekulativnímu prohloubení stěžejních témat. Nejprve jsme uvedeni do christologické metody a terminologie. V druhé kapitole probíráme různé přístupy k dějinnému Ježíši a biblické christologii. Třetí kapitola zpracovává myšlení o Ježíši Kristu v patristické epoše – u církevních otců i u jejich názorových oponentů a odpůrců. Čtvrtá kapitola pojednává do hloubky o rozličných aspektech vtělení Božího Syna. V páté se zabýváme tajemstvím Muže z Nazareta z hlediska jeho díla spásy. Vrcholem a svorníkem je zde událost kříže, Kristovo sebevydání a oběť za hřích světa. Pospíšilův přínos spočívá hlavně v úzkém propojování teologie a spirituality, teorie a praxe. Teologie zde není odtržena od života, ale pomáhá hlubšímu a celistvějšímu chápání naší víry a světa kolem nás. Autor se nevyhýbá odpovědím na obtížné otázky: Jaký je hlavní účel vtělení Božího Syna? Jak se rozvíjelo Ježíšovo vědomí a poznání? Jaký je poměr mezi Ježíšovými mesiášskými zkouškami a hloubkou jeho svobody? Jaká jsou nesprávná pojetí spásonosného významu Kristova kříže? V jakém smyslu je Muž z Nazareta spasitelem těch, kdo žili „před Kristem“? Od čeho nás Kristus vlastně osvobodil? Monografie slouží jako standardní učební text na našich teologických fakultách, ale oblíbili si ji i ti, kdo mají hlubší zájem o tajemství osoby a života Ježíše Krista. Páté vydání je důkladně revidováno, upraveno a rozšířeno.

Klasické dílo duchovní teologie (1. vydání 1937), v němž autor podává postavu Ježíše Krista, jak se s ní setkáváme v evangeliích, a poukazuje na tajemství jeho osoby, aniž je chce rušit. Historicko-kritická exegeze přinesla od doby vzniku této knihy mnoho nových detailních poznatků, ale na pozadí současných teologických diskusí o různých podobách Ježíše ve filmu a literatuře zůstávají Guardiniho úvahy podivuhodně aktuální.

Vysoké hodnocení tělesnosti je jedním z nejnápadnějších rysů, které křesťanství vneslo do kultury a myšlení pozdní antiky. Víra v Boha, který se vtělil, měla přitom vliv také na představu o člověku. Podle starokřesťanských autorů řeckého jazyka, o něž jde v této knize především (Klement Alexandrijský, Origenes, Řehoř z Nyssy a další), člověk není jen bytostí, k jejíž identitě náleží individuální tělo, ale navíc bytostí pevně začleněnou do kosmického řádu. Křesťanská naděje ve vzkříšení těla je tak v jejich podání nadějí v záchranu a proměnu všech lidských bytostí, ba celého veškerenstva. Díky tomuto poselství je křesťanství těchto autorů zajímavé i pro člověka 21. století, který znovu začíná chápat kosmický rozměr své odpovědnosti a zároveň si ve světě redukovaném na digitální média znovu uvědomuje význam tělesnosti pro svou identitu i pro společenství s druhými.

Velikonoční vyznání, že Ježíš byl vzkříšen, je zásadním východiskem jak pro křesťanskou víru, tak pro křesťanskou teologii. Tato kniha proto začíná touto zásadní vnitřní perspektivou křesťanství, využívá vhledů interního realismu a sémiotiky a bere v potaz postmoderní dobu s její neredukovatelnou pluralitou. Na tomto základě se snaží vystavět současné pojetí toho nejústřednějšího teologického tématu - christologie; snaží se tedy odpovědět na otázku, kdo byl a je Ježíš Kristus a jaký je jeho význam pro celek skutečnosti. Christologii pojímá jako christologii ontologickou. Gallus se proto v textu kriticky zabývá jak tradiční chalcedonskou christologií, tak také christologickými koncepty posledních dekád a předkládá vlastní originální řešení. Jeho koncepce je založena na přesvědčení, že konzistentní christologie je možná pouze na pozadí důsledně trojičního myšlení a dynamického pojetí Boha i člověka. Přichází s modelem Boží akomodace, která je základem pro pojetí inkarnace i Ježíšovy smrti jako smrti Boha, a dotahuje důsledky tohoto modelu až do antropologie, soteriologie, eschatologie a mezináboženského dialogu.

Obsáhlá studie Co je člověk? se snaží odpovědět na základní otázky, které si klademe: Co je podstata člověka? V čem spočívá lidská přirozenost? Jak uskutečňujeme své lidství? Základním textem, z něhož vycházíme, jsou druhá a třetí kapitola První knihy Mojžíšovy (Gn 2–3), dokument však cituje všechna významná místa Starého i Nového zákona. Téma biblické antropologie sledujeme ve čtyřech okruzích.

Německá barokní kázání vzniklá v českých zemích představují dosud jednu z méně probádaných oblastí filologie i dějin teologie. Tato edice bohemikálních tisků, dominikánských duchovních promluv z let 1715–1761, přibližuje téma prostřednictvím několika konkrétních ukázek. Kniha obsahuje komentovaná vydání čtyř německých a čtyř českých textů svátečních a příležitostných kázání z fondu historické knihovny řádu bratří kazatelů v konventu sv. Jiljí v Praze. Německé promluvy jsou opatřeny zrcadlovými překlady a edici doplňuje rozsáhlá úvodní studie. Kniha je určena jak odborníkům, tak laickým zájemcům o barokní homiletiku.

Teologie náboženství, různé podoby postmoderní teologie a teologie osvobození patří k nejvíce diskutovaným oblastem teologie posledních desetiletí. Studie "Christologie z pomezí: Jacques Dupuis, Roger Haight a Jon Sobrino" přináší původní příspěvek českého teologa Petra Jandejska, který na vybraných osobnostech současné světové teologie přibližuje stav bádání v daných oblastech. Přístupy k osobě Ježíše Krista, které publikace představuje, spojuje důsledné zohlednění zkušenosti teologa s kontextem, ve kterém svou teologii rozvíjí a v němž Krista poznává. S tím je spojeno odpovědně odvážné nové čtení církevního učení o Kristu. Spojení Dupuise, Haighta a Sobrina není nahodilé, neboť jde o jezuitské teology.Studie zkoumá, do jaké míry jsou společné rysy jejich teologického myšlení ovlivněny pokoncilní ignaciánskou spiritualitou, zkušeností s misijní prací a rovněž epochálním dílem jezuity Karla Rahnera. Všechny tři teology zároveň spojuje fakt, že jejich dílo bylo podrobeno šetření vatikánskou Kongregací pro nauku víry. Napětí mezi jejich teologickými přístupy a jistým pojetím církevní teologie, v publikaci spojované především s dílem Josepha Ratzingera, bývalého prefekta Kongregace a následně papeže Benedikta XVI., tvoří další osu publikace. Studie tak představuje spor o interpretaci druhého vatikánského koncilu a jeho odkazu pro (nejen) římskokatolickou teologii.

Potestas clavium. Jako Šestovovy Athény a Jeruzalém představují autorovu syntézu filosofickou, tak Potestas clavium (Vláda klíčů) je považováno za syntézu autorova teologického pohledu. Autor sází na existenciální paradoxy života, kterými zdařile narušuje uzavřené myšlení, spokojené se svým sebedefinováním. Jde rovněž o vážnou reflexi k tématu papežského primátu.

Nová monografie Ctirada V. Pospíšila přináší podstatné rozšíření předchozích výzkumů v oblasti vztahů katolické teologie k poznatkům přírodních věd v minulém a předminulém století. V první části autor představuje poměr dobové teologie k astronomii a neshledává zde sebemenší konflikt. Druhá část pojednává o postoji teologie k evoluci v oblasti fauny a flóry. I zde se rýsuje značná otevřenost k faktu evoluce, nikoli však k jejímu materialistickému pojetí. Hlavní třecí plochou byla vize evolučního vzniku lidstva, která vyvolávala bouřlivé diskuse nejen v oblasti teologie, ale také mezi představiteli jiných vědních oborů. Autor zachycuje nejen postoje českých teologů, ale také těch, kdo tuto koncepci vzniku lidstva propojovali s křesťanskou teologií stvoření a antropologií již od posledních desetiletí 19. století a na počátku století dvacátého. V českém prostředí doposud zcela nezpracovaná tematika s řadou přínosů i na poli mezinárodního bádání dokládá, že postoj teologů nebyl zdaleka jednoznačně zamítavý a že již od dvacátých let minulého století bylo přijímání vzniku lidského těla evolucí vcelku běžným standardem katolické teologie stvoření zejména v německy mluvících zemích a ve spojitosti s tím i v Čechách a na Moravě.

Kniha nabízí úvod do teologické reflexe vztahu křesťanství k jiným náboženským tradicím v katolické perspektivě. Představuje dějiny tohoto vztahu a definuje teologický základ křesťanského přístupu k náboženské pluralitě. Stranou neponechává ani současné teologické přístupy a některé otevřené otázky, s nimiž se setkáváme v rámci mezináboženského dialogu (zjevený charakter, spásonosnost a pravdivost různých náboženských identit).

Příspěvky k současnému stavu ekumenického dialogu. Předkládaná publikace chce poukázat na to, že ekumenismus zůstává živou skutečností, neboť Kristus svým Duchem stále oživuje touhu po jednotě. Soubor textů, které jsou v knize obsaženy, je rozčleněn do tří skupin: první z nich podává přehled současné situace ve světovém ekumenismu tím, že představuje jeho významné události a důležité otázky; druhá část přináší ekleziologické zakotvení úsilí o jednotu a postuluje tezi, že plodnost ekumenismu bytostně souvisí s obnovou autentického života víry; třetí série příspěvků se věnuje vybraným aspektům českého ekumenismu a snaží se vystihnout prvky, které zůstávají v paměti místní církve jako živé podněty pro ekumenické „dnes“.

Svätá Katarína Janovská svojím krátkym Traktátom o očistci priniesla Cirkvi závan novej radosti a nádeje. Napriek tomu, že svoju teológiu neopiera o mystické zjavenia, ale o vlastnú skúsenosť so svojím osobným pozemským očistcom, vyznievajú jej slová autenticky a majú veľký vplyv na mnoho generácií teológov i veriacich z celého sveta.Očistec, ako ho vidí Katarína, nie je geografickým miestom kdesi v útrobách zeme. Je to obrovský oheň túžby po Božej prítomnosti, planúci v dušiach zranených hriechom, bolesťou a vedomím, že Boh je taký svätý a čistý, že duša so škvrnami hriechu by pred ním neobstála. Bezpodmienečná a nekonečná láska sa tak stáva balzamom na ubolenú trpiacu dušu i plameňom usvedčujúcim z vlažných rozhodnutí, ktoré počas života robila.„Boh očistil človeka, pripútal si ho jemnučkou zlatou niťou, ktorou je jeho láska, a priťahuje ho k sebe takým silným citom, že človek zostane ,premožený a porazený a úplne mimo sebaʻ,“ pripomína Katarína Janovská slová Dionýza Aeropagitu, ktorými zhŕňa celú svoju teológiu očistca. Kniha je cirkevne schválená.

Z pohľadu tradície, Svätého písma a súkromných zjavení. Nejde o triler. Napriek tomu, že ho stránky tejto knihy miestami pripomínajú. Dokonca nejde ani o vymyslený príbeh, hoci je presýtený neuveriteľnými posolstvami! Na základe biblických proroctiev a mystických zjavení prináša uznávaný katolícky teológ Franz Spirago podrobný pohľad na osobu Antikrista a na udalosti spojené s koncom sveta.Autor v knihe Antikrist poukazuje na základné črty, podľa ktorých ho môžeme rozpoznať, i na spoločenskú situáciu, do ktorej sa má podľa proroctiev najväčší súper Ježiša Krista narodiť. Navzdory hrozným skutočnostiam však autor pripomína, že na konci všetkého zažiari Kristov víťazstvo. Pýcha, ktorá zabezpečí vzostup Antikrista, bude nakoniec aj jeho záhubou, v ktorej sa opäť zjaví Božia sláva.Franz Spirago (1862 – 1942) bol rakúskym katolíckym teológom, pedagógom a spisovateľom, pôsobiacim v Čechách. Na Slovensku je známy vďaka knihám Utrpenie a radosti očistca a Diabol a jeho pôsobenie. Kniha je cirkevne schválená.

Zkušený italský exorcista představuje na pozadí biblických textů a učení katolické církve skutečnost existence pekla. Oporu pro své úvahy nachází v pravdivých příbězích, které se v historii lidstva staly a které jsou nezvratným důkazem, že peklo opravdu existuje.

Katechizmus zasväteného života je praktická príručka nielen pre veriaceho laika, ale i pre každého katechétu, kňaza či zasvätenú osobu. Potrebujeme sa navzájom v Cirkvi a potrebujeme aj poznávať pestrosť života v Cirkvi, aby sme viac ocenili a milovali rozdielnosť v jednote, veď tvoríme jedno Telo. Mať pri sebe príručku, ktorá nám jednoducho, ale výstižne ozrejmí základy, na ktorých stojí život zasvätených, je takmer nutné. Publikácia má charakter syntézy a krátkych odpovedí na spôsob katechizmu a je rozdelená do týchto šiestich celkov:Základné princípySľubyFormáciaDuchovný životSpoločný životApoštolát zasvätenýchKatechizmus zasväteného života je užitočný aj pre formačné domy a mladých, ktorí rozlišujú svoje povolanie.

Prednášky o Apoštolskom vyznaní viery. Kniha Úvod do kresťanstva vznikla z prednášok, ktoré mal profesor Ratzinger v letnom semestri v roku 1967 v Tübingene pre poslucháčov všetkých fakúlt tamojšej univerzity. Jeho úmyslom bolo sprístupniť jazyk Cirkvi aj pre tých, ktorí ho nepoznajú alebo mu nerozumejú. Podkladom prednášok bolo Apoštolské vyznanie viery, čiže modlitba Verím v Boha. Základné otázky kresťanstva sú v nej dôkladne rozobrané. Kniha má tri časti:BohJežiš KristusDuch a Cirkev K slovenskému prekladu uviedol Jozeph Ratzinger motto: "Každý človek sa môže stať kresťanom, ale iba ten, kto sa ním skutočne stane, je bratom."

Teologické vovedenie. Táto kniha predstavuje biblické, teologické a duchovné pohľady, o ktorých autor veľa rozjímal.

Biblická príručka o nadväzovaní priateľstva s Božími svätými. Anjeli a svätí. Katolíci majú tendenciu predstavovať si ich odlišne ako ostatných ľudí. Sprítomňujú si ich maľbami na stenách, obrázkami na záložkách, predstavujú si ich ako sedia v nebi a hrajú na harfu alebo robia zázraky so silou super hrdinov. Napriek týmto predstavám, anjeli a svätí sú pri nás veľmi blízko. Scott Hahn chce v tejto knihe rozptýliť falošné predstavy a zľudovené legendy, ktorými ľudia držia anjelov a svätcov v bezpečnej vzdialenosti od seba. Pravdou je, že Ježiš svojím príchodom na zem zjednotil nebesá a zem v úzkom spoločenstve. Autor prostredníctvom nového pohľadu na anjelov a svätých nám ponúka biblickú príručku o nadväzovaní priateľstva s Božími svätými. Svätci sú síce duchovnými obrami, ale skutočnými – z mäsa a kostí. Boli naplnení túžbou po svätosti, no aj oni museli bojovať s pokušeniami a prekonávať zlo. Len svätí môžu žiť v nebi. Musíme sa im stále viac pripodobňovať, ak chceme raz aj my prísť do nebeského kráľovstva. Scott Hahn zdôrazňuje, že náš budúci život v nebi začína už životom tu na zemi.

Apologetické eseje. Gilbert Keith Chesterton bol spisovateľom, básnikom, filozofom a novinárom. Dodnes je považovaný za jedného z najväčších géniov začiatku 20. storočia. G. B. Shaw, jeho priateľ a intelektuálny protivník, ho nazval kolosálnym géniom. Chestertonove diela boli inšpiráciou pre ďalších svetoznámych autorov ako C. S. Lewis, Neil Gaiman a Jorge Luis Borges. Aj v súčasnej dobe nás dokážu prekvapiť geniálnym pohľadom na svet, v ktorom víťazí hĺbka a radosť.Kniha Na ostrie argumentu prináša nové preklady apologetických esejí, ktoré vzhľadom na dobu svojho vzniku vynikajú svojou nadčasovosťou.

František Trstenský (1973) pochádza z Tvrdošína na Orave. Je kňazom Spišskej diecézy. V Jeruzaleme absolvoval biblické štúdia (2000-2004). Doktorát z teológie získal v Krakove. V súčasnosti je profesorom na Teologickom inštitúte v Spišskej Kapitule - Spišskom Podhradí, ktorý je súčasťou Katolíckej univerzity v Ružomberku. Prednáša Nový zákon a biblickú gréčtinu. Odbornej i laickej verejnosti je známy početnými publikáciami napr. Ježišove blahoslavenstvá, Vianoce podľa Svätého písma, Otčenáš - súhrn celého evanjelia. Spolupracuje s rádiom Lumen a televíziou Lux pri príprave relácií s biblickou tematikou.Posledná kniha Nového zákona obraznou a symbolickou rečou chce: varovať veriacich pred vlažnosťou vo viere, povzbudiť ich, aby sa vzopreli zlu v jeho rôznych podobách, dať verným útechu a nádej, že Boh napokon zvíťazí.Táto vízia Jánovej apokalypsy prorocky zaznieva aj pre nás.Aj my sa musíme pripraviť na to, že prichádza doba, keď na kresťanov, ktorí chcú byť verní Kristovmu posolstvu, Jánova apokalypsa kladie rovnaké požiadavky.

Smrť a čo potom?. Dnes sa stretávame s akousi neistotou o živote po smrti, ktorá sa zdá taká strašná. Počúvame hlásateľov samovykúpenia cez opätovné narodenie, cez prevteľovanie. Otázky neba, pekla, očistca sú od kresťanov ponechané na teológov.Autor v tejto knihe predkladá výroky Svätého písma a učenia Katolíckej cirkvi o posledných veciach: súd, nebo, peklo a očistec. Pre zmysel života je dôležité poznať, o čo tu ide. Iba toto Božie slovo a učenie Cirkvi dáva istotu.

Pred sto rokmi vyšla po prvý raz kniha Večný človek. Jej autorom je G. K. Chesterton, anglický novinár, spisovateľ, filozof a laický teológ, ktorému patria prívlastky ako princ paradoxu, kolosálny génius, rytier katolicizmu. Autor vysiela čiateľa na horskú dráhu intelektuálnym svetom tisícročí, pričom nepredkladá teologický, ale skôr historický názor. Kniha pozostáva z dvoch častí:O tvorovi zvanom človekO človeku zvanom KristusVečný človek prináša posolstvo o radosti, nádeji a o umení slobodne myslieť.

Stručný úvod do sexuální revoluce Jana Pavla II.. Teologie těla pro začátečníky svěžím způsobem překládá ohromující poselství Jana Pavla II. do jazyka běžného čtenáře. Stránku za stránkou, odstavec za odstavcem odkrývá hluboké vzájemné souvislosti mezi sexualitou a nejdůležitějšími otázkami lidské existence.

5. vydání. „Na týchto stránkach predstavujeme spôsob novej evanjelizácie a duchovnej obnovy na základe listu sv. Pavla Rimanom. Kniha Život pod vládou Kristovou je prechádzkou vo svetle Božieho slova, ktorá je určená ako pomoc pre veriacich, aby dokázali lepšie pochopiť tajomnú vieru v Ježiša Krista a to, ako sa stali jeho bratmi a sestrami pri krste. Nepoužívajte túto knihu len na čítanie alebo študovanie. Žite ju. Prijímajte ju. Používajte ju ako spôsob evanjelizácie.“ Svet sa veľmi odlúčil od Boha. Život pravého kresťana má ukázať ľuďom cestu k jeho opätovnému nájdeniu.Raniero Cantalamessa nám v tejto svojej knihe Život pod vládou Kristovou vysvetľuje, že sme povolaní, tak ako apoštol Pavol, hlásať Krista a zahĺbiť sa do jeho slova.Recenzia: Život pod vládou Kristovou na stránke blog.zachej.sk.