Spoločenské vedy

Teorie sociálního jednání a sociální struktury. Série učebních textů je zaměřena na aktuální otázky soudobé sociologie; druhý díl se tematicky orientuje na problematiku sociálního jednání a sociální struktury. Komplikovaný a nejednoznačný vztah mezi těmito dvěma klíčovými pojmy představuje už po mnoho desítek let pro teoreticky orientovanou sociologii intelektuální výzvu. Publikace zahrnuje rozmanité, v celku dosud nezpracované spektrum přístupů (od neopozitivismu, přes mikro- a makrosociologii až po diskurzivní analýzu či teorii her), reprezentované též různorodým autorským kolektivem zkušených specialistů i nadějných autorů mladší generace. Kvalitní texty jsou určeny jak studentům, kteří již mají základní znalosti oboru a chtějí se seznámit s novými tématy, tak sociologům a dalším odborníkům, kteří si chtějí udržovat kontakt s aktuální teoretickou sociologií, jejími problémy, polemikami a vývojem.

Diagnózy soudobých společností. Třetí svazek učebních textů ze soudobé sociologie přináší stati, jejichž společným jmenovatelem je problematika aktuálních procesů probíhajících v soudobých společnostech.Publikace obsahuje texty zabývající se sociální změnou, teorií postindustriální společnosti a společnosti vědění, dále ekologickou problematikou, koncepty práce a kvality života, sociálním státem či koncepcí společnosti prožitku a narcismu. Další kapitoly se věnují teorii kultury, civilnímu náboženství, mediální realitě, multikulturalismu a jiným rizikovým oblastem, konfliktům a střetům v období postmoderny a globalizace.

Další svazek stěžejního díla Klementa Alexandrijského (2.–3. stol. po Kr.), které je první rozsáhlou konfrontací křesťanského myšlení s řeckou filosofií a pokusem rozvrhnout možnosti filosofie křesťan­ské. Čtvrtá kniha navazuje na výklad o víře jako základu správného jednání. Na příkladu křesťanského mučedníka představuje ideál do­konalého člověka, jehož ochota vzdát se vnějších dober není výra­zem nenávisti ke světu, ale svědectvím lásky k Bohu. Řecko-české vydání, překlad V. Černušková, úvod a poznámky M. Šedina.

Osoby a dějství z romského dramatu, které se odvíjelo na scéně historické Moravy. Autor, který se dlouhodobě zabývá romskou minulostí, podává v této knize nástin historie moravských Romů v uplynulých šesti stoletích. Na příkladech konkrétních osob a jejich životních příběhů zobrazuje formou drobnokreseb osudy romského etnika od jeho vstupu do země na počátku 15. století, přes jeho pronásledování a vyhošťování, pozvolnou toleranci a usazování, vznik prvních romských osad a málo ochotné přijímání usedlíků do domovského svazku příslušných obcí až po postupnou integraci, která byla násilně přerušena masovými deportacemi a záhubou v nacistických koncentračních táborech. Text je oživen citacemi z autentických historických pramenů a vzpomínek pamětníků a doplněn málo známou obrazovou dokumentací.

Obě dvě mimořádné osobnosti filosofického a teologického světa a zároveň papežové, Jan Pavel II. a Benedikt XVI., se téměř úplně shodují ve svých pohledech na podstatu kultury, civilizace a mravního charakteru různých lidských společenství. „Spojení mezi kulturou a vírou není jen požadavkem kultury, nýbrž i víry. Víra, jež se nestane kulturou, není plně přijatou vírou, neproniká zcela do myšlení a není věrně prožívána,“ říká neopakovatelně Jan Pavel II. ve svém „Listu umělcům“. V každodenním lidském životě jsou kultura a kulturní tvoření spolu s vírou nepostradatelné; jedna bez druhé ani nemůže být, neboť evangelium rádo hledá úrodnou půdu v krajině lidské tvůrčí společnosti. Benedikt XVI. míří svojí „hongkongskou výzvou“ ke všem lidem a národům současných dní, když píše, že kulturu můžeme zvát vysokou pouze tehdy, když jsme schopni bez větších potíží vidět znaky její ryzí a zdravé mravní evidence, to je „otevřenost, schopnost dávat a přijímat, sílu k rozvoji, sílu připustit sebe samu k očištění a schopnost přizpůsobit se pravdě a člověku“. Církev nutně potřebuje službu, schopnosti, dovednosti, talent génia, charisma a odvahu každého tvůrčího člověka , který se nezříká své odpovědnosti hledat pravdu v tvůrčím, uměleckém dotknutí se lemu Božího roucha. Ať je tvůrcem kultury člověk jakéhokoliv vyznání, měl by být obdivován pokaždé, když se odváží pustit do díla, které má být služebné a které, dokáže-li to, může rozšiřovat hranice mravního poznání. Tato esej se obrací právě k těm čtenářům, kteří v pravdě a odhodlání hledají duchovní podstatu kultury a kulturního tvoření a do tohoto hledání promítají a promítat chtějí něco ze svého náboženského a etického přesvědčení.

Multikulturní výchova v praxi. Druhé, aktualizované vydáníNaši přední psychologové, sociologové, pedagogové, antropologové a další odborníci z oblasti sociálních věd připravili jeden z prvních konkrétních programů výchovy dětí a mládeže k toleranci a proti rasismu. Informace o národnostních menšinách a zvycích etnik, výsledky výzkumu postojů mládeže základních a středních škol, vytváření modelových situací neporozumění a xenofobie pomocí interaktivních her aj. Informace o národnostních menšinách a zvycích etnik, výsledky výzkumu postojů mládeže základních a středních škol, vytváření modelových situací neporozumění a xenofobie pomocí interaktivních her aj.

Josef Mlejnek (nar. 3. 12. 1946 v Žatci), básník, literární a divadelní kritik, překladatel polské a francouzské literatury. Maturoval v roce 1964 na SVVŠ v Karlových Varech, poté studoval na filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně (tehdy UJEP). Studium oboru filozofie–čeština ukončil státní zkouškou v roce 1970. V následujícím dvacetiletí pracoval jako kulturní referent, knihovník, ošetřovatel skotu, pomocný dělník v chladírnách, topič. Redigoval samizdatové časopisy Střední Evropa a Komunikace. V roce 1985 podepsal Chartu 77. Po listopadu 1989 pracoval jako redaktor v Institutu pro středoevropskou kulturu a politiku, který vydával revue Střední Evropa. Významnou měrou se v letech 1990–1993 podílel na vydávání časopisu Souvislosti. V letech 1996–1998 byl redaktorem kulturní rubriky Lidových novin, v letech 1998–2003 pracoval v Mf Dnes. V letech 2004–2006 svobodné povolání, od roku 2006 v předčasném důchodu. V současnosti žije v Lípě u Havlíčkova Brodu. Kritiky, překlady, poezii publikuje průběžně v Revue politika, Proglasu, Mf Dnes, 51 PRO, Týdeníku Rozhlas, Divadelních novinách, A2 a dalších.

Autory výpravné publikace v češtině a němčině jsou Prof. Dr. Hellmut Lorenz, prof. PhDr. Jiří Kroupa, CSc., PhDr. Stanislav Bohadlo, Csc. a Mgr. Radka Miltová. Publikace podobného významu o D. Martinellim doposud na českém knižním trhu nebyla k dispozici. Její součástí je i CD z reprezentativního koncertu v Senátu ČR "Pocta Domenicu Martinellimu".

Zápisník zahraničního zpravodaje 1934-1941. William L. Shirer (1904–1994) pracoval v letech před druhou světovou válkou a během ní jako novinový dopisovatel a rozhlasový hlasatel společnosti CBS. Mezi jeho úspěšné a kritikou uznávané knihy patří bestsellery The Rise and Fall of the Third Reich (česky Vzestup a pád Třetí říše, L. Marek, Brno 2004), This Is Berlin a The Nightmare Years.

V roce 1950 byl břevnovský klášter obsazen a řeholníci v něm nesměli nadále zůstat. Benediktinská komunita přesto nezanikla. Mniši procházeli internací, vězením nebo jim nebylo dovoleno studovat a pracovat v duchovní správě, odcházeli do exilu, ale příslušnosti k Břevnovu se nevzdávali. Petr Siostrzonek (1957) se během teologických studií seznámil s břevnovským převorem Alešem Gwuzdem a s řádovým jménem Prokop se také stal břevnovským benediktinem. Své »benediktinské« osudy a hlavně nejnovější dějiny nejstaršího mužského kláštera v Čechách v přelomové době 1989—1999, kdy se břevnovský klášter podařilo pod opatem a poté arciopatem Anastázem Opaskem znovu oživit, rekapituluje formou rozhovoru, »besed«. Kromě konkrétních vzpomínek na cesty, které vedly k dnešku, se v besedách dostalo i na obecnější otázky mnišského života a vztahu kláštera a jeho okolí. Fotografický doprovod tvoří snímky z klášterního archivu nebo z jedinečného cyklu Jindřicha Štreita, který vznikl v roce 1993, kdy klášter slavil milénium od svého vzniku.

Politika, kultura, třída. Kniha přední americké historičky o Francouzské revoluci představuje vynikající příklad nového přístupu k politickým, sociálním a kulturním dějinám. Autorku zajímal především vznik moderní politiky, která se vytvářela v žáru diskusí a sporů na půdě Národního shromáždění, politických klubů i v rámci regionálních zastupitelstev. Struktura společnosti i politické důrazy se zásadně změnily v důsledku aktivní účasti na správě veřejných věcí i díky mobilizaci mas, což Lynn Huntová přesvědčivě prezentuje na proměnách jazyka, na politických rituálech a na soupeřících ideologiích.Publikace ukazuje kořeny novodobé politiky a doprovodného politikaření, případně i historické základy nedůvěry k politice. Znalost dříve nepoužívaných pramenů, zohlednění světa symbolů a interpretace badatelských výkonů 19. a 20. století činí z publikace jedinečný, vnitřně ucelený vědecko-umělecký tvar.

První československý premiér. První předseda československé vlády, jeden z vůdčích představitelů českého politického života v době Rakouska, za 1. světové války i v prvorepublikovém období patří k osobnostem, jež v našich dějinách zanechaly hlubokou, avšak nejednoznačnou stopu. Zpočátku spojenec a spolupracovník T. G. Masaryka, postupně se s masarykovskou linií rozešel a ke konci života se dostal již na skutečný okraj politického života, coby předseda krajně pravicové národně demokratické strany a tvrdý kritik „hradní“, masarykovské politiky. Martina Lustigová sleduje ve své práci životní i politickou dráhu Karla Kramáře jako mladočeského poslance a aktivního politika na říšské úrovni, jeho zatčení a proces v letech 1915–1916, kdy byl odsouzen pro velezradu a vyzvědačství, a především účast v politickém životě první republiky, s krátkodobým vrcholem v pozici předsedy čs. vlády. Autorka rozebírá politické postoje a směřování Karla Kramáře, jeho výraznou orientaci na Rusko a tzv. politický neoslavismus i jeho prosazování (proti představám republikánské většiny) království jako budoucího uspořádání Československa. Můžeme tak sledovat životní příběh muže, který se nakonec nestal vůdcem národa, byť pro takové postavení měl nesporně předpoklady.

Teologie osvobození je jedním z významných směrů v teologii 20. Století, který inspiroval a stále ovlivňuje teologické myšlení jako celek. Záměrem pořadatelů mezinárodního sympozia o teologii osvobození, které se konalo 12. Listopadu 2006 na Teologické fakultě Jihočeské univerzity, bylo pokusit se kontextualizovat některé myšlenky teologie osvobození v českém prostředí a zhodnotit přínos tohoto specifického způsobu teologického myšlení pro současnost. Předkládaný sborník příspěvků sympozia je výsledkem tohoto úsilí.

V mysli většiny lidí Michelangelo vždy byl a stále je záhadou a jeho tvorba nemá obdoby. Záměrem této publikace je nabídnout čtenáři úplný přehled života, umění a doby tohoto největšího renesančního umělce.

Historická novela nás zavádí na dvůr španělského krále Filipa II. (druhá polovina 16. století). Byla to překotná doba, v níž spolu španělský, francouzský a anglický dvůr uzavíraly strategicky výhodné manželské svazky.Avšak Lieskeho vypravěč, Marnix de Veer, se o politiku až tak nezajímá. Je v zajetí vědy - matematiky a měřících přístrojů. Do svých služeb jej přijal samotný Filip II., když jim oběma bylo 21 let. De Veerovo vyprávění se ale začíná o 50 let později, kdy Filip II. v Escorialu ulehl na smrtelné lože. Otevírají se před námi staré rány v příliš složitých vztazích poddaného a jeho pána.

Počátky civilizace a doba patriarchů. Úvodní kniha světoznámé série „Drama věků“ americké spisovatelky vás zve k zamyšlení nad nejstaršími příběhy, které každému čtenáři přinášejí nezapomenutelný zážitek.

Léta krize a obnovy (972-1012) od Boleslava II. po Jaromíra. Druhý svazek volné trilogie mapuje léta krize a obnovy přemyslovského státu od dob panování Boleslava II. až po smrt knížete Oldřicha (972–1034). Také tentokrát nás autor zasvěceně provede po desítkách historických míst v Čechách, na Moravě, ale i za hranicemi, ať již to budou hradiště, dvorce, kláštery či bojiště spojené s postavami Přemyslovců. Popis lokality je vždy zasazen do poznatků archeologie i historických pramenů, ale i do dnešní podoby místa včetně přístupu po turistických trasách. Text doprovází ilustrační i faktografická obrazová dokumentace.

Sekularizace je pojem, jímž se označuje postupné mizení náboženství z veřejného prostoru na základě určitých dějinných trendů, či záměrné odstraňování náboženství z tohoto prostoru. Historikové zkoumají sekularizaci v Evropě především třemi směry: v prvé řadě je zajímají velké revoluční události, nejvíce Francouzská revoluce; za druhé různé „kulturní boje“, v nichž jsou významnými aktéry státy, jejich politické reprezentace, národní církve i instituce papežství; za třetí se věnují rozboru moderní doby a představám vědeckého uspořádání společnosti, rozvoji ideologie pokroku a „plíživým“ formám sekularizace, při nichž mizí náboženské normy z norem právních. Cílem kolokvia, uspořádaného Výzkumným střediskem pro dějiny střední Evropy a CDK na půdě Filozofické fakulty MU v listopadu roku 2006, bylo zmapování bádání o sekularizaci v Čechách a na Moravě a vytýčení badatelských priorit. Významní odborníci se vyslovili k problematice specifik sekularizace v rámci habsburské říše a specifik jednotlivých konfesí, politických struktur a institucí a jejich podílu na odkřesťanštění společnosti, významu náboženských symbolů a gest, rozdílu českého a moravského prostředí i diference mezi českým a německým obyvatelstvem. Kolokvium ukázalo, že problém sekularizace české společnosti je bezesporu aktuální téma. Jako nejzajímavější a badatelsky nejvděčnější se ukázaly otázky spojené se „symbolikou moci“ a jazykem, s výzkumem venkova ve srovnání s městskými centry a s výzkumem národních a náboženských stereotypů a kolektivní paměti.

Starobylý želivský klášter, rozkládající se na soutoku Želivky a Trnávky, byl založen roku 1139 pro benediktiny ze sázavského kláštera. Po jejich odchodu se zde usadili premonstráti a klášter se brzy stal významným duchovním i hospodářským centrem kraje. Zdejší komunita premonstrátů však zanikla v době panování krále Jiřího z Poděbrad. Řeholní život v Želivě byl obnoven v roce 1622, prvním opatem vzešlým ze zdejší komunity byl roku 1661 za dramatických okolností zvolen Siard Falko. Právě toto přelomové a bouřlivé období působivě zachytil ve svém textu jiný z opatů želivského kláštera, Bohumil Vít Tajovský, jehož životní osudy i spojení se Želivem byly neméně dramatické, třebaže se odehrály o tři sta let později.

Teoretické koncepce a jejich autoři. Publikace mapuje významné teoretické trendy, jež ovlivňují charakter sociologie na počátku 21. století. Je určena studentům, kteří mají tuto problematiku ve svých studijních osnovách, i všem ostatním zájemcům z řad odborné i širší veřejnosti. Jednotlivé kapitoly referují o klíčových postavách soudobé sociologie, jakými jsou Immanuel Wallerstein, Zygmunt Bauman, Alvin Toffler, Niklas Luhmann, Richard Münch, Anthony Giddens, Manuel Castells, Ulrich Beck, Axel Honneth, Nancy Fraser, Amitai Etzioni. Teorie těchto autorů významným způsobem zasahují do aktuálních diskusí o povaze soudobého světa a mají často - nikoli však ve všech případech - i určité politické konotace.

Co kategorie vypovídají o naší mysli. George Lakoff (* 1941), profesor lingvistiky na University of California v Berkeley, patří k nejvýznamnějším lingvistům své generace. V sedmdesátých letech se podílel na vzniku generativní sémantiky, pokusu korigovat některé jednostrannosti chomskeánské lingvistiky (Lakoff je žákem Noama Chomského a následně jeho kritikem). O desetiletí později stál u zrodu kognitivní lingvistiky. Proti objektivistickému pojetí myšlení, ukotvenému v tradičních aristotelovských kategoriích, staví široce založenou teorii experiencialistickou. Lakoff v této publikaci shrnuje poznatky mnoha vědních oborů, které se setkávají pod hlavičkou kognitivní vědy – filozofie, psychologie, antropologie, matematiky, logiky, biologie, umělé inteligence apod.Doplňuje je vlastním zkoumáním, včetně rozsáhlých jazykovědných případových studií, a poskytuje jednotný konceptuální rámec pro nové základy studia lidské mysli a tím i nové základy kognitivní vědy.

Otázky jazyka, mysli a porozumění. Výstup na babylonskou věž (1997) uvádí do problematiky psycholingvistiky. Gerry T.M.Altmann, docent na katedře psychologie Univerzity v Yorku, tu představuje nejdůležitější témata teorie produkce a porozumění řeči a formuluje otázky týkající se předpokladů našeho uvažívání jazyka:Jaké mentální procesy nám umožňují vytvářet řeč a porozumět jí?Odkud se bere naše schopnost identifikovat ve zvucích, které vnímáme sluchem, konkrétní významy?A kde a jak jsou jazykové významy uloženy v našem mozku?

Kniha (Můj) umrlý kraj je autentickým popisem pohnutého osudu rodného kraje a ohlédnutím nad hodnotami nejen doby reálného socialismu, ale i současného světa.

Oficiální dějiny moderní Belgie se sice datují do 30. let 19. století, ovšem historie tohoto území, které získalo své jméno od kmenů Belgů, s nimiž se střetl už Caesar, je mnohem delší. Autor popisuje politický i ekonomický a kulturní vývoj od raného středověku, přes ekonomický rozkvět Nizozemí, španělskou a poté rakouskou nadvládu, až po současnost, kdy je hlavní město Brusel i centrem sjednocující se Evropy se všemi kontroverzními aspekty.

V návaznosti na úspěšnou publikaci Člověk na Moravě 19. století (CDK, Brno 2004) vychází nyní její pokračování pod názvem Člověk na Moravě v první polovině 20. století. Jedná se znovu o reprezentativní soubor studií předních historiků i archivních pracovníků, jejichž biogramy zajímavých osobností působících na Moravě v době velkých společenských změn analyzují profesní a sociální vývoj těchto lidí. Na jejich příkladu se ale též zobrazují strukturální změny zemské společnosti v jejích rozličných vrstvách. Editorský kolektiv pod vedením profesora ­Jiřího Malíře se i tentokrát pokusil využít moderních metod sociálně-kulturní historie a prohloubit poznání života různých společenských skupin a sociálních typů. Před čtenářem defilují známé i polozapomenuté postavy dějin, jejichž životní osudy dokládají pestrost a v mnohém aktuálnost života našich předků i jejich odkazu.

Náboženské prvky v české folkové hudbě 60.-80. let. Zdeněk R. Nešpor ve své knize Děkuji za bolest… pojednává o české folkové hudbě 60.–80. let minulého století. Nepřináší v ní přitom souhrnné dějiny žánru z pohledu historika populární hudby, ani literární analýzu písňových textů z pohledu historika literatury, ale český folk – který považuje za jeden z našich nejvýznamnějších kulturních projevů daného období – pojednává způsobem v této oblasti u nás dosud zcela neobvyklým: folkovou hudbu a její posluchačské zázemí zkoumá z pohledu sociologie náboženství.Nejde mu přitom jen o vysledování a zhodnocení náboženských témat v písňových textech desítek pojednávaných autorů, ale o sociologické uchopení samé podstaty žánru. Kniha je tak v mnoha ohledech provokativní, ve svých hodnotících soudech neobvyklá, a lze jen očekávat, že vzbudí řadu polemických reakcí. Bylo by dobře, kdyby diskuse nad Nešporovou knihou oživila zájem o tento dnes pozapomínaný kulturní fenomén a přispěla k hlubšímu promýšlení hodnot, které české společnosti přinesl.

Literární mládí Benita Mussoliniho a jeho kniha "Jan Hus, muž pravdy". Benito Mussolini je jedním z nejznámějších diktátorů 20. století. V českém prostředí je obecná znalost o něm zaměřena téměř výhradně na jeho činnost až od druhé poloviny 30. let a jeho vztah k českým zemím před jeho nástupem k moci v roce 1922 je pak věcí zcela neznámou.

Kniha Historie jako myšlení a jako čin z roku 1938, jejíž první české vydání držíte právě ve svých rukou, představuje poslední velké dílo Benedetta Croceho, italského filosofa, estetika, historika, jednoho z posledních výrazných představitelů velké evropské kultury a civilizace 19. století.Croce završil touto knihou, jež spatřila světlo světa v předvečer druhé světové války, své celoživotní myslitelské úsilí, v jehož středu stála otázka dějin, jejich poznání a pochopení.

Kniha obsahuje vybrané kapitoly z hypnologie ve vztahu k pastorální praxi.

Dosavadní stav bádání o slezském dominikánovi působícím v Praze na sklonku 14. století. Kniha popisuje také politickou, kulturní, společenskou a spirituální situaci v Čechách ve 2. polovině 14. století a podrobně se věnuje událostem, jež provázely zákaz častého přijímání eucharistie laiky vyhlášený synodou v Praze r. 1388 a jeho opětné povolení r. 1391.

Stavba katedrály, Zlatá brána a mozaika Posledního soudu, Korunovační klenoty, Svatováclavská kaple, Parléřovské sochařství, Malířská díla 14. století, Chrámový poklad, Kapitulní knihovna, Obnovení katedrály za Vladislava Jagellonského, Nástup Habsburků, Porážka reformace, Vítězný barok, Dostavba katedrály, Díla moderního věku, Svatovítské vitraje, Z dějin katedrály.

V knize Kateřiny Bobkové-Valentové se před čtenářem otevírá každodenní život obyvatel raně novověkého jezuitského gymnázia. První část knihy přináší charakteristiku předpisů určujících chod školy a život komunity. Druhá kapitola pojednává o organizaci jezuitského nižšího školství a o všech základních prvcích, uplatňovaných ve výuce.Autorka se mj. detailně věnuje divadlu a jeho významu v jezuitském vzdělávacím systému. Třetí část čtenáře provádí všedním i svátečním dnem jezuitského gymnázia, tak jak jej společně i odděleně prožívali jeho žáci a učitelé. Těžiště práce spočívá v analýze jezuitského gymnázia (pražské Klementinum) v relativně klidném období, mezi lety 1650-1730.

"Jsme přesvědčeni, že je třeba spojit tři klíčové ideje - pracovní teorii hodnoty, kybernetickou koordinaci a participativní demokracii - jako alternativu k liberální trojici cen, trhů a palamentu" píší autoři Kybersocialismu v úvodu k jeho českému vydání.

Rozsáhlé dílo o životě a práci génia, který výrazně změnil tvář své doby a inspiroval celé generace svých nástupců. Kniha vytištěná na křídovém papíře je v tvrdém, pevném obalu. Leonardo da Vinci je považován za renesančního mistra a génia, který předstihl svoji dobu.Nejvíce se proslavil díly Mona Lisa a Poslední večeře. Leonardo da Vinci však nebyl jen vynikajícím malířem. Sám sebe považoval především za stavebního a vojenského inženýra. Tato kniha vypráví o životě tohoto umělce, o jeho době a sleduje hlavní témata jeho rozsáhlého díla. Publikace je bohatě ilustrována a její součástí jsou i přílohy s vzácnými faksimiliemi.

Objektivní, spolehlivou a bohatě ilustrovanou Příručku náboženství s více než dvěma sty fotografií, diagramů a map uvítají všichni ti, kteří chtějí proniknout do složitosti a rozmanitosti světové náboženské krajiny. V současném světě narůstá potřeba spolehlivých a dostupných poznatků o světových náboženstvích.Na tomto vydání, které obsahuje velké množství nového materiálu, se podílelo přes 80 odborníků z celého světa. Čtenář nalezne jednotlivé kapitoly věnované všem náboženstvím. Texty psané lidmi "zevnitř", které přibližují, jak se žije stoupencům jednotlivých náboženství. Oddíly věnované pochopení náboženství, náboženstvím starověku, původním náboženstvím a náboženstvím východní Asie. Poslední oddíl knihy pojednává o vývoji náboženství v moderním světě, o vzniku nových náboženství a o alternativních duchovních hnutích.

Monografie věnovaná vztahu lidské svobody a Boží milosti v Augustinově myšlení od raných filosofických dialogů přes vrcholná díla až po spor s pelagiány sleduje postupnou krystalizaci jedné z nejkontroverznějších, zároveň však i nejvlivnějších nauk v dějinách západního křesťanství. Kniha může ze zvolené perspektivy posloužit i jako úvod do Augustinova myšlení v celé jeho znepokojivé ambivalenci.

Sborník z kolokvia "Jan Žižka a Žižkov", které se konalo 11. října 2004. Sborník k osobnosti předního vojenského stratéga ve vztahu k regionu.

ODS v českém politickém systému v letech 1991-2006. První ucelená publikace věnovaná nejsilnější pravicové politické straně v České republice. V šestnácti kapitolách je představeno působení ODS v nejrůznějších oblastech českého politického systému – ve vládních koalicích, v opozici, v krajské a komunální politice, čtenář je seznámen s vývojem programových konceptů ODS, s jejím přístupem k ekonomické reformě, k evropské integraci, k vnější a vnitřní bezpečnosti, opomenuty nejsou ani její zahraniční vztahy, vnitřní struktura a přidružené organizace. Pozornost je zaměřena rovněž na charakteristiku voličů ODS a na její zakotvení v tradicích české politiky.

Sborník z vědecké konference Občanské elity a obecní samospráva 1848–1948 s několika navazujícími příspěvky bilancuje bádání o budování občanské společnosti v českých zemích a ve střední Evropě, pro něž se půda nižších samosprávných svazků ukazovala jako zvláště významná. Mnozí historikové v této souvislosti dokonce hovoří o „škole demokracie“, kterou představoval především obecní a okresní stupeň samosprávy z hlediska přechodu od stavovské společnosti ke společnosti občanské. Ve sborníku lze nalézt jak obecné příspěvky bilancující stav bádání ve středoevropských zemích, příspěvky metodologicky a kulturně-historicky orientované, které otevírají zájemcům o tuto problematiku nové přístupy a horizonty, a v neposlední řadě příspěvky spojené s konkrétními městy – např. Brnem, Moravskou Ostravou, Opavou, Prostějovem, Táborem nebo Znojmem.