Spoločenské vedy

Vzpomínky na totalitu 1950 - 1989. S podtitulem Vzpomínky na totalitu 1950-1989 vychází životní ohlédnutí františkána P. Holoty, které svou vtipností a moudrostí navazuje na podobné vzpomínky kněží (František Hobizal, František Lukeš aj.). Autor začíná své vyprávění v osudovém roce 1950, kdy byly všechny kláštery u nás zabrány a členové řádů svezeni do internačních táborů, nebo rovnou zavřeni. Knížku doplňují autorovy ilustrace, které nejlépe dokládají jeho smysl pro humor.

Mše svatá. Každou neděli přivádí mše svatá do kostelů miliony věřících. Přesto je smysl a původ rozmanitých ritů a modliteb, které mši tvoří, často málo známý.Na otázky, které si věřící občas kladou, se ve své knize srozumitelně a čtivě snaží odpovědět pařížský arcibiskup, kardinál Lustiger. Vychází přitom ze svých bohatých zkušeností i pedagogické praxe. Se čtenářem prochází jednotlivé části mše a ukazuje, že každý detail má v liturgii své místo.

Listy od Comského jazera, Stroje a človek. V tomto zväzku edície Časové náboženské otázky prinášame Guardiniho dve krátke diela Listy od Comského jazera a Stroje a človek. Ich spoločnou témou je ekológia v najširšom zmysle, teda zamýšľanie sa nad prostredím, v ktorom moderný človek žije.Nad prostredím poznačeným technickým pokrokom, premenou prírody. Nad tým, ako nové technické možnosti vplývajú na kultúru ľudského života. Čitatelia nájdu v nich na svoje otázky poctivé odpovede, ktoré majú čo povedať aj v dnešnej dobe. Guardini hovorí z pozície človeka, ktorý kriticky pozoruje a hodnotí z pozície humánnej zaangažovanosti.

Prameny karmelitánské spirituality. Tato kniha přináší zasvěcený a zároveň i čtivý pohled na dějiny karmelitánské spirituality. Život jednotlivých osobností z karmelitánského řádu, které spolutvářely duchovní dějiny západního křesťanství, je líčen v kontextu historických událostí. Čtenář se tak může vydat na zajímavé putování od samých počátků řádu ve Svaté zemi až po současnost.

K filozofickej reflexii vplyvu médií na utváranie (súčasnej) kultúry. Slavomír Gálik vytvoril monografiu, ktorá pokrýva širokú oblasť teoretického štúdia nových prvkov života v sociálnom prostredí a poznávania kultúry modernej spoločnosti. Monografia predstavuje úspešný pokus o zaplnenie medzery v priestore filozoficko - ontologického výkladu pôsobenia médií. Vychádza z reflexie základných filozofických pojmov a kategórií fungujúcich v mediálnom kontexte.Autor interpretuje filozofiu médií v jej premenách a súčasne problém jej významu v súčasnosti. Postupne analyzuje krízu lineárneho kódu. Dôsledok straty či krízy lineárneho kódu vedie k tomu, že sa rozpadá naša pamäť, pretože nie sme pre náš kodifikovaný svet náležite vybavení informáciami. Strácame schopnosť zachytiť prijímané informácie v rámci nejakej základnej štruktúry, pretvoriť ich a následne poslať ďalej. Možno povedať, že autorova práca je cenným príspevkom k novému výchovnému ideálu súčasného človeka a reflexia otvorená novodobým problémom.

Významné texty Starého zákona. Autor této publikace se snaží představit Starý zákon jako inspiraci a podnět našemu duchovnímu životu. Kniha nabízí čtenáři možnost nových, objevných pohledů na Starý zákon jako součást tradice, která formovala křesťanské myšlení a spiritualitu.

Autor se v této knize věnuje herezím z prvních staletí církve. Upozorňuje, že ačkoli byly tyto hereze odsouzeny, nevědomost či zkreslování a odmítání pravdy, které stály v jejich základech, často přetrvávají do dnešních dní a neblaze ovlivňují víru a duchovní život věřících. Autor se proto zaměřuje především na ty hereze, které zůstávají dodnes živé, ať již v populárních názorech, náboženských představách, či myšlenkových schématech. Postupně pojednává o trinitárních herezích, o herezích popírajících buď Kristovo božství, nebo lidství, o herezích týkajících se spásy a eklesiálních herezích. Ukazuje, jak je v boji s herezemi důležité nejen neustálé vzdělávání se ve víře, ale také a především živý vztah s Bohem, založený na důvěře a pokoře, a spolupráce s jeho dary a milostmi.

Stručný průvodce po II. vatikánském koncilu se zaměřuje na jeho hlavní dokumenty – konstituce Sacrosanctum concilium (o posvátné liturgii), Lumen gentium (o církvi), Dei verbum (o Božím zjevení) a Gaudium et spes (o církvi v dnešním světě). Koncilu se zúčastnilo přes 2500 osob – nejvíc v dějinách církve, mezi nimi i nekatoličtí křesťané a řada žen. Sněm se neobrací jen k věřícím, ale ke všem lidem. Má pastorační charakter, respektuje poznatky moderní vědy a hovoří srozumitelnou řečí.Petr Soukal (* 1991) - kněz Královéhradecké diecéze. Od roku 2017 působil jako farní vikář v Havlíčkově Brodě. Vystudoval teologii na Papežské lateránské univerzitě a na Papežské gregoriánské univerzitě. Spolupracuje na projektech Liturgie.cz, především na tvorbě vzdělávacích videí, Jarních miniškolách liturgiky a Letních školách liturgiky. S Radkem Tichým napsal publikaci Křest. Biřmování. Eucharistie: Rozpravy o liturgii (2020).

Hledání nejvyššího smyslu. Základní dílo k tématu psychoterapie a náboženství - důležitá pomoc při chybějící orientaci v dnešní době.„Kdyby nebylo Franklova díla, naléhavě bychom ho potřebovali, právě dnes, kdy je strach z budoucnosti a krize smyslu u mladých lidí - a nejen u nich - tak výrazná, jako snad nikdy dříve.“Viktor Frankl (1905–1997), neurolog a psychiatr, zakladatel existenciální analýzy a logoterapie. Na základě své praxe dospěl k tomu, že jednou z hlavních potřeb člověka je „mít pro co žít“, touha po smyslu. Bezprostředně po válce vydal své slavné dílo A přece říci životu ano, které od té doby vychází neustále v nových vydáních a jazycích. Z dalších jeho knih vyšla česky např. Lékařská péče o duši, Člověk hledá smysl nebo Psychoterapie a náboženství.

Kardinál František Tomášek, církev a stát (1965-1992). V pestrém příběhu pražského arcibiskupa a kardinála Františka Tomáška se odrážejí všechny jeho obavy a starosti, ale i naděje a pevná víra.Tomášek ve svém životě přijal různé role a pozice. Zásadní pro něj byl II. vatikánský koncil. Když se vyjadřoval k církevní a politické situaci v Československu, stavěl na svém teologickém vzdělání, duchovní intuici, zkušenostech katechety i argumentech těch, jimž důvěřoval. Jakkoli na počátku komunistického režimu nevynikal rozhodností, pod tlakem stále častějších konfliktů s komunistickou mocí postupně dozrávaly jeho vůdčí schopnosti.I ve vysokém věku dokázal naslouchat rozmanitým názorům z různých stran a na jejich základě se pak rozhodoval. Nikdy se neskrýval se svou jasnou představou o zbožnosti, ale současně byl otevřený novým podnětům. Byl pevně zakotvený v církevním učení a věrný svým katolickým kořenům a zároveň dokázal obhajovat nejen církevní, ale i občanská a lidská práva.Tím vším je inspirací i pro současnou církev. Právě včas rozpoznal znamení času a adekvátně na ně reagoval. V paměti národa zůstává výraznou a charismatickou osobností veřejného života, která navzdory svému věku uměla věci řešit novým způsobem. Církve a křesťané vystupovali v jeho době jako svébytní a plodní aktéři společenského dění.

Zástoj Spolku svätého Vojtecha v cirkevnom, národnom a kultúrnom živote Slovákov 1920 - 1945 je 61. publikácia z edície Linea recta brevissima - Priamo najbližšie k pravde.Spolok svätého Vojtecha vznikol v roku 1870 a dlhé desaťročia patril medzi najproduktívnejšie (čo sa týka vydavateľskej činnosti) a najmohutnejšie (počtom členov) slovenské ustanovizne. Vydával a šíril náboženskú, odbornú a poučno-zábavnú literatúru a usporadúval rôzne podujatia zamerané na šírenie katolíckej viery a pozdvihovanie mravnej a vzdelanostnej úrovne obyvateľstva. V minulosti ale aj dnes prevládajú tendencie redukujúce činnosť SSV na vydávanie náboženských kníh pre "pospolitý ľud". Ku komplexnému pohľadu na zástoj Spolku v našich dejinách však možno dospieť len po vyhodnotení práce na všetkých poliach jeho pôsobenia – tak náboženskom a národnom, ako aj kultúrnom – ktoré sa navzájom prelínali. Publikácia Zástoj Spolku svätého Vojtecha v cirkevnom, národnom a kultúrnom živote Slovákov 1920 - 1945, ktorej autorom je František Skovajsa sa pokúša predstaviť tento celonárodný spolok ako organizátora duchovných, národných a kultúrnych podujatí v rokoch 1920 – 1945 na celoslovenskej, ako aj regionálnej úrovni.

Duchovní život z hlediska moderní psychologie. Pater Cuskelly, významný profesor teologie, sestavil praktickou sumu duchovního života: syntézu teologie a psychologie, která předkládá ucelené a harmonické pojetí duchovního života. Jeho celkovým záměrem je podat teologicky fundované a snadno srozumitelné vyjádření určitých zákonitostí života duše tak, aby bylo přístupné i nepříliš spekulativně založeným čtenářům.Zdůrazněním "osobního charakteru" milosti a "imanence" nadpřirozena autor ukazuje, že nadpřirozeno je dynamický osobní vztah ke třem božským osobám, který se uskutečňuje v Kristu a skrze Krista. Opravdový rozvoj osobnosti spočívá v přetváření lidských tužeb, potřeb a náklonností následováním Krista pod vlivem Ducha svatého.Toto osobní setkání s Kristem je navzdory těm největším překážkám, hříchu a duševním nevyrovnanostem, pramenem svatosti, sebeovládání, modlitby i apoštolátu.

Můžete svůj život naplnit smyslem, účelem, poctivostí, čestností, láskou a vírou. Je načase stát se mužem, jakým jste měl od počátku být. Jste již unaveni tím, jak usilujete o uznání druhých lidí a jak vám tato touha zavděčit se ostatním ničí život?Máte už dost vlastní pasivity, ustrašenosti a zbabělosti a přejete si být asertivní a aktivnější?Líbí se vám, když vidíte, jak žijí vášniví muži, plní života?Paul Coughlin ve své knize vyzdvihuje biblické pojetí mužství, které je v příkrém kontrastu vůči modelu, jenž převládá v naší kultuře a církvi.Když Ježíš vstoupil do chrámu a spatřil tam směnárníky, neřekl jim: "Zdravím vás, přátelé a přeji hezký den!" On je odtamtud vypráskal. Tleskám Paulově významné knize která nám pomáha uvědomit si, co znamená být opravdový muž. (Dr. Kevin Leman)

Príbeh Troch Košických mučeníkov.

Historicko - psychologická trilógia. Knihu napísal autor v dobe, keď sa k moci dostala komunistická strana a ako profesor bol prvý odstránený z evanjelickej bohosloveckej fakulty a násilne poslaný do penzie. Jeho tisícstranový rukopis je významné teologické dielo, ktoré poskytuje profily všetkých biblických postáv Novej zmluvy. Autor vychádza nielen zo zmienky o postavách v Novej zmluvy, ale vyhodnocuje všetky zmienky o nich aj v mimobiblickej apokryfickej literatúre. Opiera sa tiež o množstvo zahraničnej literatúry a cituje ju.Dielo je nielen teologické, ale i literárne. Je totiž písané formou rozhovoru, kde syn kladie otázky súčasného človeka o Biblii otcovi, ktorý mu na ne odpovedá. Mnohé psychologické pasáže by svojou kvalitou právom mohli zarezonovať v slovenskej krásnej literatúre. Kniha získala grant od Ministerstva kultúry SR pri príležitosti Roku kresťanskej kultúry 2010.

Slovenské národné obrodenie bolo neoddeliteľne prepojené s kresťanským svetonázorom a katolícki i evanjelickí kňazi v celom 19. storočí predstavovali vedúcu a najiniciatívnejšiu vrstvu slovenského života. Aj v medzivojnovom období sa kňazi a biskupi oboch konfesií aktívne zapájali do vrcholovej politiky. Napriek tomu sa téme slovenského konfesionalizmu, jeho podobám a vplyvu na slovenskú politiku venuje malá pozornosť. Podobne je na Slovensku zabudnutá postava novinára, publicistu a historika Konštantína Čulena, ktorý bol najmä v období prvej Slovenskej republiky najpopulárnejšou osobnosťou verejného života. Predloženej problematike sa venuje Matúš Chrtiansky v publikácii Konfesionalizmus Konštantína Čulena počas prvej Č-SR 1918 - 1938, ktorá je 58. publikáciou edície Linea recta brevissima - Priamo najbližšie k pravde.

Horliví hlásatelia Božieho slova a verní pastieri Cirkvi. Knihu autor napísal pri príležitosti 1100. výročia úmrtia sv. Metoda a v prvom vydaní vyšla v zahraničí. Publikácia je výsledkom dôsledného štúdia historických materiálov. Zaoberá sa činnosťou sv. Cyrila a Metoda počnúc ich rodiskom. Skúma pôvod Konštantína a Metoda, ich mladosť, štúdia, pôsobenie, misiu na Morave, cesty do Ríma, smrť sv. Cyrila, Metodovo problematické účinkovanie ako arcibiskupa až po jeho smrť a vyhnanie Metodových žiakov.

Kríza postmodernity. V kresťanskej kritike postmodernity, ktorej je venovaná táto kniha, si vzal autor Veľkú Britániu ako objekt prípadovej štúdie mnohých trendov, ktoré sa v súčasnosti šíria. Ich hnacou silou je z jeho pohľadu strata väzieb medzi ľuďmi, ako aj materialistické vízie človeka (vrátane relativizmu), ktoré popierajú existenciu duše a vytvárajú životný štýl sebeckého individualizmu.Upozorňuje na rozklad rodiny, utrpenie detí a mladých ľudí, zmätok v oblasti sexuality, vysokú úroveň kriminality a násilia, pokles dôvery medzi občanmi, rekordný počet uväznených, enormný nárast počtu osamelo žijúcich ľudí, odcudzenie sa politickým inštitúciám, úpadok dobrých spôsobov a epidémiu depresií. Vo svojej výzve na kresťanskú obnovu autor uvádza závažné dôvody na duchovnú cestu k regenerácii spoločenstva.Talianskemu vydaniu tejto knihy (Siena: Cantagalli, 2005) bola v roku 2006 udelená prestížna cena Capri-San Michele. V roku 1991 bola táto cena udelená Svätému Otcovi Jánovi Pavlovi II. a v rokoch 1992 a 2004 kardinálovi Ratzingerovi - Benediktovi XVI.

v Teologické sumě. Traktát o starém zákoně (STh I-II, q. 98–105) navazuje na pojednání o zákonech obecně a předchází traktátu o novém neboli evangelním zákoně. Jeho předmětem není starý zákon jako soubor knih obsahující zjevení z doby před Kristem, ale zákon jakožto vnější pravidlo lidského jednání, jak se nachází v této části Písma a obecně v době starozákonního Božího lidu Izraele. Není to tedy pojednání řadící se do biblistiky, ale mnohem spíše do morálky a práva. Nejde o zákon ve smyslu smlouvy Boha se svým vyvoleným lidem, ale o pravidla určitého jednání – v tomto případě pravidla daná židovskému národu, vyvolenému lidu první smlouvy. Tato pravidla a přikázání nacházíme v centrální části Starého zákona, jíž jsou Mojžíšovy knihy (Tóra), především ve třech velkých kodexech. Jsou to kniha smlouvy (Ex 20–23), zákon svatosti (Lv 17–26) a deuteronomický zákoník (Dt 12–26). Tomáš ve svém traktátu probírá přikázání ze všech těchto tří zákoníků. Ukazuje smysl a důležitost zákona obecně a v náboženském kontextu především.Překlad, úvodní studie a poznámky Tomáš Machula.

v Teologické sumě. Tomášův traktát o stvoření v otázkách 44–49 První části Sumy představuje jakési východisko k dalším pojednáním na téma stvoření, která budou zacílena na specifické oblasti, jako je biblická zpráva o stvoření v otázkách 65–74 nebo detailnější pojednání o stvoření člověka v otázkách 92–93. Nacházejí se zde úvahy o původu stvoření na základě reflexe jednotlivých typů příčin a otázky o jednotě a mnohosti, jež jsou zásadní pro chápání mnohosti druhů různých bytostí a mnohosti individuí v rámci jednotlivých druhů. Podstatná je také část zaměřená na problematiku zla, neboť otázky týkající se přítomnosti dobra a zla ve stvoření ovlivňují jak naše chápání Boha jako původce všeho, co jest, tak porozumění a hodnocení lidského jednání, kterému se Tomáš věnuje v prvním dílu Druhé části Sumy.Překlad, úvodní studie a poznámky Tomáš Machula.

Rastislav Puchala vstúpil do slovenskej prózy knihou Archa zmluvy, ktorá dosiahla veľký čitateľský úspech. Zakrátko mu vyšiel román Veža zo slonovej kosti a následne súbor poviedok a noviel s názvom Priestupný rok. Je tiež autorom rozsiahleho biblického románu On postaví dom tebe o kráľovi Dávidovi. Novela s názvom Nedeľa radosti je plná tajomstiev, otázok a pochybností o človeku vo svete i o Bohu v človeku. Ide o sugestívne rozprávanie muža, ktoré je celkom iné ako predchádzajúce autorove diela. Samotný Puchala sa vyjadril, že Nedeľa radosti je psychologická novela, čiastočne inšpirovaná korporátnym prostredím, v ktorom pracuje. Hlavnou postavou je muž prežívajúci životnú traumu a prehodocujúci svoj život. Z psychiatrickej kliniky sa vracia do bežného života, najprv však musí prehodnotiť svoje osobné hodnoty, čo koniec-koncov musí raz za čas urobiť každý človek, aby ho to raz nedobehlo.

Netypická monografia o Pukanci fotografiami a písaným slovom, prozaickým, ale najmä poetickým, odkrýva nezvyčajný pohľad na krásu tohto mestečka. Organicky dopĺňa predchádzajúcu, obsahovo vyčerpávajúcu monografiu obce z roku 1975, ktorá vyšla pri príležitosti 900. výročia prvej písomnej zmienky o tomto bývalom slobodnom kráľovskom meste. Na tvorbe podobných publikácií sa zvyčajne podieľa širší kolektív spoluautorov, v tomto prípade k realizácii publikácie prispeli okrem Milana Hlôšku a Andreja Chudobu aj ďalší rodáci. Fotografia starobylej, dnes už neexistujúcej brány na obálke knihy nás pozýva na neopakovateľnú prehliadku mesta, dnes s oficiálnym štatútom obce. Slávnu históriu tohto baníckeho mestečka nezatienila veľkolepá triáda stredoslovenských banských miest – Banskej Bystrice, Kremnice a Banskej Štiavnice. Vlaňajšie oslavy 935. výročia prvej písomnej zmienky o Pukanci dali podnet na spracovanie reprezentačnej obrazovej publikácie o meste, ktoré bolo v minulosti členom Spolku siedmich dolnouhorských banských miest a v roku 1323 získalo status slobodného kráľovského banského mesta. Farebné, ale aj dobové fotografie mesta, jeho kultúrnych a prírodných pamiatok dopĺňajú poetické texty. Kniha pripomína nielen zašlú slávu tohto mesta, ale vzdáva hold duchovnému životu jeho súčasných obyvateľov. Pukanec je mesto s najväčšou koncentráciou spisovateľov na počet obyvateľov, ako to kedysi „vypočítal“ Ivan Kadlečík. Dobrá hlina, očarujúce vinice a zrejme aj „stopy“ Turkov, ktoré tu zakorenili ako jedinečné moruše, ozgoruše, „snežné hrušky“, mišpule či mandľovníky, v každom období ho vyzdvihujú z prachu zabudnutia. Banskú slávu mesta tak dopĺňa história hrnčiarstva, vinohradníctva a vinárstva i ochrana genofondu menej zvyčajných druhov rastlín, ale aj naj sladšia pukanecká cibuľa a najchutnejšie „párance“ z rúk šikovných kuchárok. S monografiami o histórii Hontu (Zlatá kniha Hontu, 2010) a o Pukanci z roku 1975 vytvára táto publikácia krásny trojlístok na slávu mesta strážiaceho južné roviny Slovenska a učupeného pod majestátnym Sitnom.

Sviečková manifestácia – 25. marec 1988. Udalosti z 25. marca 1988, kedy sa na Hviezdoslavovom námestí v Bratislave stretli občania Slovenska a požadovali dodržiavanie ľudských práv na Slovensku. Komunistická polícia brutálne zasiahla.

Proč to vlastně dělám. Lidé jsou složití. Lidské chování vidíme, ale motivy ne. Za tím, “co v životě děláme”, je skryto “proč to děláme”.Edward T. Welch nás vyzývá, abychom se na důvody svého chování podívali hlouběji. Ukazuje nám, že podle Božího slova je to srdce, jež je zdrojem veškeré lidské motivace. Naše srdce obsahuje motivy jakoRozkoš – Štěstí – Smysl – Moc – Pohodlí – Úspěch – Vliv na druhé – Pokoj – Svoboda – Pověst – Respekt – Láska/IntimitaWelch nás povzbuzuje, abychom se ptali po svých hlubších motivech:V co doufáte, co chcete, po čem toužíte?Čeho se bojíte? Z čeho si děláte starosti?Ve kterých chvílích říkáte: “Kdyby jenom…”?

Jazva. Hyzdí tvár. Ale jazva je neraz pečiatkou pre život, vstupenkou, ktorú nám vrátila smrť. Ako žijeme, také jazvy si so sebou nesieme. Trestanec prehltne lyžičku, aby sa dostal do nemocnice a mohol odtiaľ ujsť. Žena po cisárskom reze svedčí o dieťati, ktoré vynosila.Skalpelom i perom písal chirurg Pavol Strauss a ostával po ňom život. Jeden z najpozoruhodnejších autorov, ktorý sa vynoril po II. svetovej vojne, konvertita, humanista, prehral svoj boj so smrťou v roku 1994, ale napriek tomu jeho dielo žije ďalej.

3. zväzok súborného 10 - zväzkového diela z edície známych i neznámych prác Pavla Straussa. Komplexné dielo predstavuje autora ako všestranného spisovateľa európskeho formátu, vzdelaného mysliteľa a prenikavého intelektuála s kresťanským svetonázorom. Jeho myšlienky napomáhajú prekonávať šíriaci sa nihilizmus a dehumanizáciu človeka 21. storočia a do slovenskej literatúry vnášajú nové pozitívne a humanistické princípy.

Hlinkova garda, pôsobiaca na Slovensku v rokoch 1938 – 1945, bola fenoménom krátkeho, zato však na udalosti bohatého a protirečivého obdobia. Autor sa vo svojej práci venuje spoločenským podmienkam, ktoré viedli k vzniku HG, mapuje vývoj jej štruktúry ako aj jej personálne obsadenie, činnosť gardy v marci 1939, jej úlohy pri konsolidácii nového štátu, či vzťahy s ozbrojenými silami. Podrobne dokumentuje účasť HG na protižidovských akciách, mapuje činnosť Pohotovostných oddielov HG, ako aj súdne procesy s členmi gardy po roku 1945. Kniha má 86 strán prílohy.

Odvaha k proměně. Kniha Odpoledne křesťanství pojednává o proměnách víry v lidských životech i v dějinách a využívá k tomu metodu kairologie – teologicko-sociologické interpretace změn v oblasti náboženství, kultury a společnosti. Současnou krizi církve představuje autor jako přechod do nové etapy dějin křesťanství. Hledá cestu, která by křesťanství vyvedla z jeho dosavadních institucionálních i mentálních hranic, pomohla mu překonat nostalgii po jeho premoderní podobě i jeho novověkou formu jednoho ze světonázorů. Předkládá vizi křesťanství budoucnosti jako ekumenického společenství, schopného nově a hlouběji porozumět vlastním zdrojům i aktuálním problémům doby. Církev a její víra je křesťanská, nakolik je velikonoční: umírá a vstává z mrtvých. Jsou mnohé podoby víry na osobní rovině i na cestě církve dějinami, které jednou musí odumřít. Někdy věřící při odumírání navyklé podoby víry procházejí velkopáteční temnotou, pocitem, že je Bůh opustil. Ale kdo v těchto temných nocích vytrvá, dřív nebo později může zakusit světlo velikonočního rána, proměnu své víry.Mons. Tomáš Halík (1948) je profesorem Filozofické fakulty UK, kde přednáší filozofii a sociologii náboženství. Od r. 1990 je prezidentem České křesťanské akademie a od r. 2004 farářem pražské akademické farnosti při kostele Nejsvětějšího Salvátora. Papež Jan Pavel II. ho jmenoval poradcem Papežské rady pro dialog s nevěřícími (1990) a papež Benedikt XVI. čestným papežským prelátem (2008). Je členem Evropské akademie věd a umění a řady dalších institucí, obdržel řadu literárních i jiných cen doma i v zahraničí včetně Ceny kardinála Königa (2003) a Ceny Romano Guardiniho „za vynikající zásluhy o interpretaci naší doby“ (2010), Ceny za nejlepší teologickou knihu Evropy (2011), čestného titulu „Člověk smíření“ za zásluhy o křesťansko-židovský dialog (2011) a Rytířského kříže řádu za zásluhy, udělené prezidentem Polské republiky (2012). V roce 2014 bylo jeho celoživotní dílo oceněno Templetonovou cenou. Jeho knihy vycházejí rovněž v angličtině, němčině, polštině, italštině, francouzštině, španělštině, portugalštině, slovinštině, chorvatštině, ukrajinštině, maďarštině, nizozemštině, turečtině a čínštině.

Ústav pamäti národa (ÚPN) vydal pri príležitosti 40. výročia okupácie Československa vojskami piatich krajín Varšavskej zmluvy obrazovú monografiu August 1968. Okupácia a občiansky odpor na Slovensku v obrazových dokumentoch Archívu ústavu pamäti národa zameranú na prezentáciu doposiaľ neznámych autentických ikonografických dokumentov z fondu Archívu ÚPN, ktoré zachytávajú okamihy invázie. Jedným z dôvodov vydania publikácie je aj doterajší, pomerne zjednodušený vizuálny obraz okupácie. Tá je známa hlavne z bohatého a dramatického pražského, menej už z bratislavského materiálu, z ktorého je najznámejší súbor fotografií z centra Bratislavy neskôr komunistami perzekvovaného fotoreportéra Ladislava Bielika. Publikácia sa preto snaží ísť inou cestou a predstaviť augustové dni roku 1968 prierezovo, z pohľadu obyvateľov viacerých slovenských regiónov. Hlavnou „pridanou hodnotou“ publikovaného súboru fotografií a dokumentov je, okrem spomínanej originálnosti, ich pôvod.

Vari každý z nás sa aspoň raz zamyslel nad otázkou, ako vznikol život, hmota, priestor, čas. Ako vôbec z jednej bunky môže vzniknúť človek, ako sa z nej môže vyvinúť antilopa, mravec, žralok či netopier? Dá sa to vysvetliť len prírodnými zákonitosťami, alebo sme dielom vyššej bytosti? V knihe Pánom života je čas autor približuje čitateľom vzťah medzi individuálnym vývinom – ontogenézou a vývojom živých foriem – evolúciou. Opiera sa pritom o najnovšie poznatky biológie a iných prírodných vied. Zdanlivo rýdzo vedecké otázky ontogenézy a evolúcie sa však dotýkajú aj nášho každodenného života. Súvisia s nimi také citlivé témy, akými sú interrupcie, otázky náboženského presvedčenia či osobného svetonázoru.

Štátna bezpečnosť na Slovensku v rokoch 1945-1989. Popularizačná monografia V stopách železného Felixa je venovaná dejinám takmer všemocnej Štátnej bezpečnosti na Slovensku. Kniha má ambíciu priblížiť slovenskú časť dejín tejto inštitúcie všetkým vrstvám čitateľov na Slovensku i v zahraničí. Publikácia obsahuje aj veľa obrazových príloh.

Církevní historik Hubert Wolf přistupuje k problematice celibátu z historického hlediska a vychází z toho, že Nový zákon se pro celibát nijak nevyslovuje; proto postoj církve od raného středověku prochází četnými proměnami: od akceptování manželského svazku přes omezení sexuálního styku manželů v souvislosti s přijímáním svátosti a přes přijetí skutečnosti, že východní křesťanské církve kněžím sňatek povolují, až k definitivnímu utužení celibátu, jež spadá do 19. století, resp. na přelom 19. a 20. století. Vedle církevně-ekonomických důvodů – nejsou-li potomci, nemá kdo dědit – nachází Wolf další zdroje celibátu jednak v židovských předpisech týkajících se čistoty, jednak v pozdní antice, zejména u stoiků (asketický ideál) a u gnostiků s jejich dualismem hmoty a ducha. Tento asketický ideál však podle něj není s postavou Ježíše vůbec v souladu. Vedle řady historických aspektů si autor všímá i aktuálních problémů souvisejících s celibátem, jako je nedostatek kněží a enormní množství případů sexuálního zneužívání. Autor se snaží o seriózní a vyvážený přístup, ale zároveň nezastírá vlastní postoj k celé problematice, který charakterizuje název poslední kapitoly: „Starý systém dospěl ke konci“.

Volbu papeže, Kristova zástupce a následovníka apoštola Petra na jeho stolci, provázely v dějinách mnohé problémy. Jak zajistit, aby se na tento akt volitelé v klidu soustředili, jednali podle nejlepšího svědomí, pokud možno bez průtahů, aby se nerozutekli, kde je to pravé místo, kam neproniknou intriky a vlivy představitelů světské moci? Jedině v izolaci v uzavřeném prostoru, tedy v konkláve.Od doby vzniku ve 13. století funguje konkláve podle ustálených principů, z nichž jeden – naprosté utajení interních informací – nebyl vždy naplňován zcela úspěšně. I díky tomu může fundovaný autor čtenáři zprostředkovat některé nečekané, mnohdy bizarní okolnosti a podrobnosti týkající se samotné volby i osobností papežů. Zasvěceně také obeznamuje s místem, kde se tradičně volební akt odehrává, s papežskými symboly a inauguračními rituály. Závěrem v osobité vizi vykresluje podobu volby podle nového dekretu, jak by se mohla odehrát v nedaleké budoucnosti. Hubert Wolf (1959), německý církevní historik, vystudoval na univerzitách v Tübingenu a v Mnichově katolickou teologii se zaměřením na středověké a moderní církevní dějiny. V roce 1992 se stal profesorem na univerzitě ve Frankfurtu nad Mohanem a později také v Münsteru. Dlouhodobě se věnuje výzkumu římské inkvizice a studiu významných církevních osobností. V roce 2003 získal cenu Gottfrieda Wilhelma Leibnize a o tři roky později Gutenbergovu cenu. Kromě jiného je autorem několika monografií, některé z nich byly přeloženy také do angličtiny, francouzštiny, italštiny a dalších jazyků. Jedná se například o knihy Index. Der Vatikan und die verbotenen Bücher (2006, Vatikánský index zakázaných knih), Papst und Teufel. Die Archive des Vatikan und das Dritte Reich (2008, Papež a ďábel. Vatikánské archivy a třetí říše). V českém překladu vydalo nakladatelství PROSTOR v roce 2017 jeho knihu Případ Sant’Ambrogio. Utajený skandál římských řeholnic.

Výber tohto titulu nie je náhodný. Drevené kostoly totiž patria do pokladnice kultúrneho dedičstva Slovenska. Tieto pozoruhodné architekúry dnes predstavujú už len zvyšok ani nie 50 stavieb z pôvodného množstva približne 300 objektov.

v Teologické sumě. Největší význam shledává Tomáš v životě smíšeném, který spojuje kontemplaci a činnost. Jako typický projev takového života zmiňuje kázání a vyučování. Jde o vnější činnosti konané pro dobro druhých lidí, což patří k životu činnému, ale zdrojem této činnosti je vlastní nazření pravdy, které je zase předmětem života kontemplativního. Oba typy života jsou zde tedy ve své vlastní identitě, spolupracující, ale samostatné. Vůdčí roli má ovšem kontemplativní život, který má před životem činným přednost.Vysoké ocenění kontemplace však neznamená odmítnutí činného života. Ten je hodnotný a potřebný, ale musí vycházet z kontemplativního. Proto také Tomáš chápe jako východisko vlastní dominikánské cesty modlitbu a studium, které se následně přelévají do kázání a vyučování. Největší ze ctností je totiž láska, která se projevuje jak v kontemplaci, tak i v činnosti. (Z úvodní studie Tomáše Machuly)Základem pro zásluhy je láska, jak bylo řečeno výše. Láska pak spočívá v milování Boha a bližního, jak bylo již řečeno, přičemž milování Boha je záslužnější než milování bližního, jak plyne z toho, co bylo řečeno výše. Proto je to, co patří v první řadě k milování Boha, samo o sobě záslužnější než to, co patří v první řadě k milování bližního kvůli Bohu. Avšak kontemplativní život patří v první řadě a bezprostředně k milování Boha, neboť Augustin v 19. knize O Boží obci říká, že „svatý odpočinek, tj. kontemplativní život, je cílem lásky k pravdě“, rozumí se k božské pravdě, o kterou kontemplativní život hlavně usiluje, jak bylo již řečeno. Činný život je zase v první řadě zaměřen k milování bližního, neboť „má spoustu práce se službou“, jak praví Lk 10, 40. A proto je kontemplativní život sám o sobě záslužnější než život činný. A právě o tom mluví Řehoř ve 3. homilii na Ezechiela: „Kontemplativní život je záslužnější než život činný, protože činný život se zaobírá potřebami současného života,“ v němž je třeba pomáhat bližnímu, „zatímco kontemplativní život je intimním zakoušením chuti budoucího spočinutí,“ tj. kontemplace Boha.Jeden člověk ovšem někdy může získat větší zásluhy skrze skutky života činného než jiný člověk skrze skutky života kontemplativního, např. když z hojnosti božské lásky, aby naplnil Boží vůli, dočasně snáší odloučení od sladkosti božské kontemplace.

Súčasťou edície Kultúrne Krásy Slovenska je aj titul Gotické kostoly - vidiek. Publikácia voľne nadväzuje na predchádzajúce tituly (napr. Drevené kostoly či Románske kostoly). Gotické kostoly totiž takisto patria veľmi významným spôsobom ku kultúrnemu dedičstvu, ktoré je potrebné chrániť, kultivovať a v súčasnosti najmä rekonštruovať a udržiavať. Z tohto dôvodu vznikla publikácia o ochrane tohto vzácneho pamiatkového fondu, ktorý má Slovensko ukryté v gotických kostoloch. Publikácia sa snaží byť tak trochu sprievodcom po vidieckych gotických kostoloch a jej cieľom je poskytnúť čitateľovi komplexnú predstavu o ňom ešte skôr ako ho navštívi. Každé predstavenie kostola začína opisom polohy a pokračuje históriou, súčasnosťou a zaujímavosťami, ktoré sa viažu k jeho stavbe či výzdobe.

Najvýznamnejšie dátumy, fakty, udalosti a osobnosti z histórie piatich najväčších svetových náboženstiev. Odpovede na viac ako 1700 otázok o židovstve, kresťanstve, islame, hinduizme a budhizme. Heslá o ďalších náboženstvách, spolkoch, hnutiach, sektách i pojmoch sú obohatené o informácie zo Slovenska.

Na traktát o Ježíši Kristu a jeho spásném díle navazuje v Teologické sumě traktát o svátostech (STh III, q. 60–65). Za pomoci svátostí se Bůh setkává s člověkem, kterého stvořil, aby mu dal účast na své vlastní blaženosti. I ve stavu před hříchem potřeboval člověk dar nadpřirozené milosti, aby mohl dosáhnout blaženého patření na Boha, ale teprve po hříchu je stav lidské přirozenosti takový, že vyžaduje pomoc, kterou Bůh člověku poskytuje ve svátostech. Svátosti jsou součástí dějin spásy. Východiska pro svou teologii dějin spásy nachází Tomáš především v listech apoštola Pavla.

Spoločenstvo Fatima a samizdat v rokoch 1974 - 1989. Autor v publikácii Éra samizdatu zaznamenáva samizdatovú aktivitu skupiny občanov združených v náboženskom zoskupení s názvom Spoločenstvo Fatima. V roku 1982 začalo spoločenstvo vydávať celoslovenský samizdat Náboženstvo a súčasnosť, ktorý vychádzal až do Nežnej revolúcie v roku 1989. Jeho redaktori založili v druhej polovici 80. rokov ďalších päť samostatných samizdatov, ktoré boli už špecificky profilované: politika, história, informácie... Spoločenstvo Fatima vydávalo takmer pätinu všetkých občiansko-náboženských periodických samizdatov na Slovensku. Ak k tomu pripočítame aj samizdaty vydávané jeho spolupracovníkmi, celkovo do jeho priameho okruhu patrilo viac ako 40 percent týchto samizdatov. Spoločenstvo sa podieľalo na vytlačení a distribúcii viac ako 3 000 000 strán samizdatu a spolu so svojimi spolupracovníkmi to bolo od šesť do sedem miliónov strán. Kniha podrobne opisuje vznik periodických samizdatov: Jubilejný rok, Náboženstvo a súčasnosť, Katolícky mesačník, Príloha mladých a Zrno, ich tlač, obsah, ako aj distribúciu.