Spoločenské vedy

Básnické dílo velkého libanonského spisovatele a malíře „Bohové země“ (The Earth Gods, 1930) je posledním dílem, které vyšlo za autorova života. Džibrán, autor nesmrtelného „Proroka“, v něm působivým způsobem zpracoval svůj starý příběh o třech bozích, kteří spolu rozmlouvají o božském a lidském údělu: o vůli bohů, o lidské lásce. Práce vychází v novém českém překladu poprvé ve verších, v básnické formě.

Tato publikace je určena především studentům, ale i všem ostatním zájemcům, kteří se zabývají problematikou filosofie přírody. Předpokládá jisté znalosti filosofické problematiky, je však psána se snahou o co největší srozumitelnost. Neklade si za cíl být originálním badatelským přínosem, ale spíše informovat o historicky a systematicky zajímavých nebo aktuálních diskusích v té které oblasti. Filosofie přírody je jednou z disciplín, které se v minulém století dostaly do krize související s novými pozitivistickými východisky. Pokusili jsme se koncipovat text tak, aby byla zachována tradiční témata, která jsou pro současné myšlení nejen udržitelná, ale i nosná, a přitom zůstal prostor i pro aktuální otázky. Cílem není představit určitou dějinně filozofickou pozici, ale promýšlet současným způsobem současné problémy.

Jedinec je zpravidla brán jako uspořádaná a nedělitelná celistvá živá bytost. Záměrem autora knihy je doložit, že jedinec existuje také jako děj. Je uspořádán a nedělitelný nejen v prostoru, ale také v čase. Tento způsob nedělitelnosti a uspořádanosti je podstatou jedincovy celistvosti. Jedinec jako proces integruje po dobu své existence početné děje. Takový způsob existence je závislý na vodném prostředí, v němž se dějem stávají buňky, buněčné membrány nebo bílkovinné molekuly apod. Aby bylo možno uvést elementární děje probíhající ve vodném prostředí do patřičných souvislostí s tímto pojetím existence jedince, bylo třeba zavést poněkud netradiční způsob výkladu o předmětech pojednávaných v jednotlivých kapitolách. Zdůrazňuje se více význam genové exprese a bílkovin jako jejího produktu než - dnes populární - možnost cílené transformace genomu. Typy prostředí se odlišují podle toho, jak se jedinec podílí na jejich utváření, a jednotlivá prostředí jsou pojímána jako produkty i strůjci funkcí. Vývoj se podává jako nástroj prostoročasového způsobu existence jedince. Spis je určen především biologům, ale je též vhodným doplňkem pro studenty medicíny, jimž by mohl pomoci nalézt představu o souvislostech dějů probíhajících v živém organizmu, a lépe tak porozumět tomu, co se při diagnóze chorobného stavu odkrývá. Kniha může být zajímavá také pro širší vzdělanou veřejnost.

Osobnosti, samospráva, historie. Kniha poskytuje celkovou charakteristiku regionu, jeho historický, společenský a kulturní vývoj. Každou obec autor charakterizuje v závěrečných přehledech základními údaji včetně 1 745 jmény jejích představitelů v minulosti i v posledních obdobích. V dalším přehledu čtenář nalezne seznam všech škol včetně jejich 1 039 minulých i současných správců nebo ředitelů. Samostatně jsou uvedeni také kronikáři rovněž podle obcí – v přehledu je 282 jejich jmen. Hlavní náplň encyklopedie však tvoří 1 745 samostatných hesel jednotlivců – zemřelých i žijících, kteří svými pracovními, uměleckými, kulturními nebo sportovními výsledky a veřejně prospěšnými činy jsou spjati s historií a životem regionu. Prvním historicky doložitelným je kníže Bořivoj, jehož sňatek s Ludmilou – „první matkou České země“ – znamená zárodek českého státu v úrodné nížině kolem obou břehů Labe a dolního Povltaví.

Tato práce ukazuje, že i zdánlivě bagatelní vztah dvou historických kontextů může poukázat na podstatné souvislosti a vazby a vytvořit hodnotné pozadí pro naše chápání spojitosti a mnohdy takřka organické spletitosti kulturních, společenských a politických vazeb v souvislostech přelomu 19. a 20. století.

Druhé vydání úspěšného titulu. V knize Muklovský Vatikán vzpomíná českobudějovický kněz, filozof a přírodovědec Josef Petr Ondok (1926–2003) na dvanáct let strávených v komunistických vězeních, kam se dostal počátkem 50. let za organizování filozoficko-náboženských vzdělávacích kroužků pro studenty. Ondok podává nejen cenné svědectví o lágrovém životě kněží (mj. významných osobností, jakými byli J. Zvěřina, A. Kajpr, S. M. Braito nebo A. Mandl), nýbrž i neobyčejně pronikavou a navzdory popisovaným skutečnostem často i humorně pojatou reflexi muklovského údělu. Slovy autora jde o pokus „evokovat atmosféru života v kriminále ve zcela konkrétní podobě“, o zprostředkování „pohledu klíčovou dírkou, který by přiblížil všechny, i ty nejlidštější aspekty“. Osobité a originální Ondokovo vyprávění doplňuje fotografická příloha a dokumenty o soudním procesu i průběhu autorova věznění.

Alan Turing a první počítač. Britský matematik Alan Turing učinil jeden z nejdůležitějších průlomů na cestě k modernímu počítači. Nápad skutečně vyrábět imaginární počítací stroj „Turing machine“ vykrystalizoval poté, co Turing společně s kolegy z Bletchey Park sestrojil zařízení, které dokázalo dešifrovat německé kódovací zařízení Enigma a pomohlo spojencům vyhrát 2. světovou válku. Turing se pak stal přeborníkem na umělou inteligenci a formuloval známý (a dosud nepřekonaný) Turningův test, jenž vychází z úvah o tom, že lidský mozek je ve své podstatě jakýmsi komplikovaným počítačem. Jeho vize a plány však byly přerušeny – v roce 1952 byl zatčen a odsouzen za homosexualitu, k níž se otevřeně přiznával, která však byla v té době v Anglii ilegální. O dva roky později spáchal Turing sebevraždu. David Leavitt podává Turingův příběh s vnímavostí romanopisce, přibližuje nám jak jeho dílo a význam, tak jeho otevřenou a mnohdy excentrickou osobnost.

Studie věnovaná významným katolickým spisovatelům 20. století.

Zrod křesťanství a vliv apoštolů. Kniha americké spisovatelky pojednává o pozoruhodných událostech na počátku našeho letopočtu, kdy v Palestině vlivem Ježíšova učení vzniklo hnutí, které okolnímu světu přineslo fascinující poselství.

Studie k proměnám politické teorie v posttranzitivním čase. V české politologické produkci představuje tato kniha první pokus o popis a typologii nedemokratických politických systémů, které se zformovaly v postkomunistickém areálu po roce 1989. První část je věnována přehledovému výkladu v současné době používaných teoretických koncepcí a typologií nedemokratických systémů. Druhá část je tvořena studiemi jednotlivých příkladů nedemokratických politických soustav v postkomunistickém prostoru. V třetí, závěrečné, části je pak nabídnut návrh typologie postkomunistických nedemokratických modelů, vycházející z částečné revize teoretických nástrojů nutných k jejich deskripci a pochopení.

Náboženské umění je staré jako lidstvo samo. Člověk se odnepaměti snažil výtvarně znázornit svoje ochranné božstvo, aby mu pomohlo zajistit obživu, zahnat nemoci nebo strach. I proto byl magický faktor ve výtvarném umění silný a využívala jej více či méně každá z kulturních civilizací. V křesťanském světě má právě svatý obrázek, kromě svého estetického působení, ještě vyšší mystický smysl, a proto v něm věřící může kromě krásy nalézt i svoji víru.Svatý obrázek vybízí k meditaci, modlitbě i víře v zázraky. Náboženské umění tak přesahuje lidskou dimenzi a přechází do sféry mystické. V českých zemích byla doba pro svaté obrázky několikrát v dějinách nepříznivá, ale naštěstí dosud všechny nezanikly. Výběr dochovaných obrázků můžete najít v této knize, která slouží nejen jako pomůcka pro sběratele, ale ukazuje specifickou krásu českých a středoevropských svatých obrázků. Jejich magická síla bude předána všem, kdo ji chtějí přijmout.

Vtělení slova. Syntéza dogmatické teologie vznikla zredigováním kursů dogmatické teologie, které dával P. Jean-Hervé Nicolas na teologické fakultě ve Fribourgu. Jeho znalost současných teologů spojená s dokonalým ovládnutím teologické metody sv. Tomáše Akvinského ho uschopnila ke ztvárnění výkladu, který se vyznačuje jak pevností, tak ortodoxií, a přitom je obohacen o výsledky plodného období teologického zkoumání následujícího po II. vatikánském koncilu.

Stručná historie států. Autor popisuje dějiny Malé Asie od dob starověku s důrazem na vznik a vývoj osmanské říše, její výboje, zejména v Evropě, a poté následný úpadek, který vrcholil v 19. a počátkem 20. století, kdy došlo jak k její dezintegraci, tak neschopnosti čelit evropským mocnostem. Největší pozornost je však věnována vzniku a vývoji Turecké republiky po 1. světové válce až do počátku 21. století, včetně snah o integraci Turecka do EU.

Národní identita není něco, co by bylo dáno od přírody; evropské národy si ji vytvářely – více či méně pracně – buď odedávna, nebo od 18. století. Dnes považujeme stavební prvky národní svébytnosti, jako jsou dějiny sahající co nejhlouběji do minulosti, slavní předkové, jazyk, kulturní památky, prostředí, folklór apod., za zcela samozřejmé, ve skutečnosti je to však do značné míry výsledek snažení národních buditelů a teoretiků posledních dvou století. Autorka si proto ve své knize klade za cíl podat srovnávací a zobecňující přehled podmínek, které evropské národy musely splnit na cestě za nezpochybnitelnou identitou.

Zahraniční politika Slovenské republiky. Autor vyučuje politologii na JU v Českých Budějovicích.

Jak probíhal příchod Slovanů do českých zemí a jaké byly jejich vztahy k domorodému obyvatelstvu?Kdo jsou „Bohemi“ západních pramenů?Jak došlo k utvoření přemyslovské dynastické pověsti?Proč nikdo nikdy nezpochybnil přemyslovský primát?Vyvážely se české granáty už v 7. století?Odkud přicházelo české stříbro, které v raně středověkých Čechách představovalo zjevně jeden z hlavních obchodních artiklů?Tyto a mnohé další otázky si klade kniha historika a archeologa Petra Charváta Zrod českého státu (568–1055). Zachycuje období od příchodu Slovanů po definitivní zformování českého státu za knížete Břetislava I. Autor, vědecký pracovník Orientálního ústavu Akademie věd ČR a uznávaný odborník v oborech středověká slovanská archeologie a klínopis, zasazuje dějiny slovanského etnika na našem území do širšího kontextu evropských politických, hospodářských, kulturních i náboženských dějin.Zabývá se politickými a společenskými proměnami, stejně jako strukturou dálkového obchodu raně středověké Evropy a vztahy pronikajícího křesťanství k přežívajícímu pohanství či k náboženstvím a kultům východu, například perskému mazdaismu.

Simón Bolívar a jeho doba. Zcela přepracovaná a rozšířená publikace autora, který napsal první český životopis Simóna Bolívara už v roce 1983, nabízí mnohem víc než jen životní osud nejproslulejší jihoamerické osobnosti. Odhaluje motivy emancipace čtyř španělských místokrálovství v Latinské Americe v letech 1808–24 a z perspektivy hlavního hrdiny zachycuje hnutí, které navázalo na vyhlášení nezávislosti USA, ovlivnilo vyhlášení brazilské nezávislosti a vytrhlo ze závislosti na Evropě více než desítku nových republik. Líčí mládí i evropské zkušenosti a poté dramatickou kariéru nejvýznamnějšího představitele osvobozeneckých hnutí španělsky mluvících Latinoameričanů Simóna Bolívara (1783–1830), obvykle nazývaného krátce a výstižně El Libertador – Osvoboditel.

Sborník k 800. výročí příchodu cisterciáků na Moravu a počátek Velehradu. Sborník z konference konané 11. a 12. listopadu 2005 na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci

Církevněslovanské písemnictví tvoří podstatnou část nejstarší české kulturní historie. I když celkový objem zachovaných literárních památek z tohoto období představuje dnes pouze špičku ledovce, je možno nejen v nástinu, ale i v některých důležitých detailech poznat povahu a význam epochy slovanské vzdělanosti v Čechách 10. a 11. století. Slovní zásoba českocírkevněslovanských památek obsahuje četné prvky, které lze chápat jako filologické důkazy přímé a nepřerušené návaznosti této epochy na období velkomoravské, vypovídá o jejím přetrvávajícím postavení na styku kultury latinské a byzantské a odhaluje její pevné zakotvení v kontextu ostatních soudobých redakcí nejstaršího slovanského spisovného jazyka, zároveň však také poukazuje na některé svébytné rysy, díky nimž českocírkevněslovanské písemnictví zanechává nesmazatelnou stopu na dějinných křižovatkách nejen slovanských...

Rozdělení Československa a vyhlášení České republiky znovu vysunulo do popředí otázku o povaze české státnosti a o jejích dějinných proměnách. O její zodpovězení se pokusil význačný český filosof profesor Milan Machovec, který se již od počátku své badatelské činnosti soustředil na zkoumání dějin českého myšlení – připomeňme si jen jeho monografie o českém sektářství, o J. Dobrovském a především o T. G. Masarykovi. Za klíčové osobnosti při utváření ideje české státnosti považuje svatého Václava, Karla IV., F. Palackého a právě T. G. Masaryka. Své úvahy o vývoji této ideje zde předkládá čtenáři ve formě působivě napsaného eseje vysoké literární hodnoty.

Monografie z oblasti katolického církevního práva.

Kniha pojednává o vztahu etnicity a občanství. Jednotlivé kapitoly jej představují jak v obecném historickém kontextu moderních společností, tak zejména v prostředí naší současné zkušenosti: české, středoevropské, evropské. Na konkrétních případech i v obecných souvislostech odhalují sociálně kulturní podmínky a bariéry, jakož i různorodé způsoby či úrovně občanského začleňování etnicky definovaných aktérů a kolektivit. Společným východiskem je teorie občanské inkluze Jeffreyho C. Alexandera, jednoho z nejvýznamnějších současných světových sociologů. J. C. Alexander také napsal pro tuto publikaci speciální předmluvu.

Kniha Já a obranné mechanismy patří bezesporu ke klasickým, základním psychoanalytickým textům. Anna Freud, dcera Sigmunda Freuda, zde zřetelně ukazuje, že psychoanalýza se nezabývá výhradně lidským nevědomím. Dokládá, že ve skutečnosti bylo vždy předmětem zájmu psychoanalýzy Já a jeho poruchy - přičemž zabývání se nevědomím sloužilo obnově Já a jeho funkcí. Autorka se v této knize věnuje specifickému problému - prostředkům, kterými se Já brání nelibým stavům a úzkosti, a kterými se pokouší zvládat impulzivní jednání, afekty a pudové nároky.

Prager Altstadt. Průvodce kostelem Nejsvětějšího Salvátora a Vlašskou kaplí. Německá verze

Eseje. Kniha se zabývá výkladem ikon, problematickými a kulturními otázkami v umění.

Úvahy o demokracii v Evropě. Kam jsme se vlastně dostali? Z jedné strany na nás tlačí náš starý národ, který chceme opustit, a z druhé nová Evropa, jejíž součástí se chceme stát, a nevíme jak. Zastupitelská vláda má být nahrazena „demokratickým vládnutím“, které ani nevládne, ani nás nezastupuje. Lhostejně přihlížíme, jak se náš politický život rozkládá, protože se živíme iluzí o nějakém sjednoceném lidstvu, které bude držet pohromadě bez jakékoli politické formy. A už dávno nevíme, co si počít s náboženstvím. Jak dát této krizi naší společné existence smysl?Pierre Manent zkoumá dávné i nedávné dějiny národa, způsob, jak národ vstřebal a pěstoval demokracii a jak dnes jeho zánik ohrožuje samu tuto demokracii. Upozorňuje na paradoxní situaci náboženství, jehož brzký konec se v jednom kuse ohlašuje, a přitom je naše politické prostředí stále více ovlivňováno náboženskými třenicemi. Evropa by už dále neměla být „oblastí nízkého tlaku“, kde máme strach z vlastního stínu. Tento esej chce přispět k oživení povědomí o znalosti duchovních zdrojů, díky nimž má Evropa svou živoucí kontinuitu.

Projekt soupisu sepulkrálních památek na Moravě a ve Slezku má již poměrně dlouhou historii. Pomineme-li pokusy v 18. a 19. století, k prvnímu systematickému a vědecky pojatému projektu soupisu sepulkrálních památek na Moravě a ve Slezku (v hranicích současné České republiky) dali podnět Viktor Houdek a Augustin Kratochvíl. Tato pozoruhodná iniciativa nebyla však přivedena k vydání připravované edice.

Populárněhistorická práce věnující se česko-německým vztahům z hlediska minulosti, ale i budoucnosti. Autor má všechny předpoklady pro zvládnuté tématiky: osobní prožitky a mimořádnou znalost i přehlížených skutečností. Podle recenzí se umí vcítit do osudu Čechů i Němců a nesnaží se o formulaci kompromisních a oběma tábory přijatelných řešení, ale často klade vedle sebe i velmi subjektivní a zcela protichůdné názory. Navíc upozorňuje na stále větší názorovou diferenciaci i mezi nejrůznějšími směry a osobami na obou stranách. Většina čtenářů se poprvé ve Včerejším strachu dočte o lákadlech Hitlerova nacionálního socialismu a o tradičně vynikajících rusko-německých vztazích. Kdo dnes ví, že komunisté až do roku 1933 prosazovali odtržení Sudet a spojení všech Němců v jedno Velkoněmecko?

Pohled na "nemoc", která postihla naši civilizaci v podobě druhé světové války. Představení osobností, které byly reprezentativní pro hlavní směr evropského myšlení a života.

Vzpomínky Jiřího Loewyho. Posmrtně vydávané vzpomínky Jiřího Loewyho představují jeho pestrý životní příběh a také osud jeho generace, zrozené v první republice a prožívající dětství za války, kterou únor 1948 zastihl na prahu dospělosti a listopad 1989 na konci aktivního věku.

Kniha vzešla z iniciativy občanského sdružení Phoenix Telč, jehož aktivity jsou inspirovány životem malíře Františka Mořice Nágla z Kostelní Myslové. Ten byl kvůli svému židovskému původu s celou rodinou umučen v roce 1944 v Osvětimi. Kniha obsahuje i několik barevných reprodukcí Náglových akvarelů z okolí Telče. Mezi nimi je i několik motivů z Terezína.

Náboženské a politické aspekty autority v judaismu, křesťanství a islámu. První svazek ediční řady Politika a náboženství seznamuje s historickými i současnými podobami autority v judaismu, křesťanství a islámu. Ambicí editorů nebylo komplexně zmapovat všechny otázky související s autoritou v celých dějinách těchto náboženství ani podrobit analýze veškeré posvátné texty a jejich relevantní komentáře. Cílem sborníku je spíše prezentovat autoritu jako nosné téma pro reflexi vztahu mezi náboženstvím a politikou a nabídnout českému čtenáři inspirativní pohledy na různé náboženské tradice z perspektivy jejich vztahu k náboženské a politické autoritě.Editoři publikace jsou přesvědčeni, že sledovaná otázka pojetí autority a v širším smyslu celá problematika vztahu mezi náboženstvím a politikou nejsou zajímavé jen z hlediska své aktuálnosti, ale že si zaslouží zkoumání i pro svůj obecný kulturní význam. Kniha je tedy určena nejen odborníkům a studentům z řad teologů, religionistů, politologů a sociologů, ale též širšímu čtenářskému publiku se zájmem o dějiny náboženství a kultury.

Jako samostatný stát má jedna z nejlidnatějších zemí světa krátkou, zato velice dramatickou historii. Autorka líčí její dějiny spjaté s indickým subkontinentem od nejstarších dob, přes britskou kolonizaci Bengálska, její existenci po roce 1947 v rámci Pákistánu, přes osamostatnění až k dnešním dnům. Nechybí kulturní vývoj, výklad o roli islámu ve společnosti ani encyklopedické heslo.

Filosofie a teologie v interakci u současných českých myslitelů. Sborník příspěvků ze symposia, které pořádala Teologická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích s úmyslem zmapovat krajinu současného českého myšlení v jeho metafyzické, náboženské a teologické dimenzi. Jednotliví autoři se věnují dílčím aspektům vztahu filosofie a teologie, a při tom prezentují východiska a metody svého myšlení. Zvučná jména přispěvatelů jistě přitáhnou pozornost nejen odborníků a studentů teologie a filosofie, ale též každého zvídavějšího čtenáře se zájmem o filosofii a křesťanství.

Referenda týkající se otázek evropského integračního procesu jsou často považována za téměř nedílnou součást samotné evropské integrace. Je tomu ale skutečně tak? Jaká je role evropských referend? Kdy a proč byla použita? Jaký je postoj členských států Evropské unie k institutu přímé demokracie?

Osmý svazek ediční řady Platónovy spisy.

Román Hadriánův val se odehrává v římské Británii, v místech, kde se dodnes nacházejí zbytky Hadriánovy zdi. Je zasazen do 4. století n. l., do doby, kdy se nachyluje čas Alarichova vyvrácení Říma. Autor na několika postavách a jejich příbězích zachycuje tvář odcházejícího impéria. Vztah mezi náčelníkem barbarů Ardenem Cataracusem a senátorskou dcerou, krásnou Valerií, symbolizuje postupné kulturní splynutí dvou rozdílných civilizací. Příběh není však pouze suchopárným dějovým líčením, ale dramatem plným zvratů a dobrodružství, prožívaných plnokrevnými postavami. Pro čtenáře, který touží po hlubším poznání dané doby, připojil autor vyčerpávající historický doslov.

Cyrilometodějský sborník. Příspěvky ze sympozia u příležitosti 1140. výročí příchodu Cyrila a Metoděje konaného dne 25. 9. 2003.

Za obrození evropského člověka. Co je to vlastně Evropa? Výběžek Asie, jak polemicky poznamenal Nietzsche? Anebo má Evropa nějakou ideu? Jak je možné, že se tato idea zrodila v jedné kultuře, v Platónově a Sókratově Řecku, a přece časem nabyla univerzálního významu a dosahu, jak ukazoval Husserl? Můžeme si dnes říkat „Evropané“? Tyto otázky se snad nikdy nezdály být tak naléhavé jako nyní, kdy probíhají diskuse o Evropské ústavě. A přece, jak zdůrazňuje Giovanni Reale, se těmto otázkám dnes více než kdy jindy vyhýbáme. Pokud se Evropa nechce omezit na pouhý politicko-ekonomický provoz, pokud ji chceme opět naplnit smyslem pro svobodu, který k ní odevždy patřil, musíme se odvážit pohlédnout k počátkům našich dějin s vědomím, že osud stavby „společného evropského domu“ závisí na možnosti obrodit „evropského člověka“ a na jeho schopnosti vdechnout nový život formám vyrůstajícím z evropských duchovních a kulturních kořenů. Neboť, jak říká Max Scheler: „Žádné smlouvy ještě nikde a nikdy nestvořily skutečné společenství, nýbrž jsou nanejvýš jeho výrazem.“