Spoločenské vedy

Kniha soustřeďuje studie na téma politického katolicismu a představuje jeho různorodost a proměnlivost v závislosti na čase. Příspěvky si všímají vývoje tohoto fenoménu v moderních českých dějinách a prezentují apologetické a aktivizační poslání ve střetu s nástupem a expanzí industriální společnosti a totalitním režimem etablovaným v letech po skončení druhé světové války.Sborník chce současně ukázat význam propojení teorie a praxe politického katolicismu důrazem na pojmovou přesnost při označování některých jevů a skutečností, které se v průběhu času mění a významově posouvají. Obsahová pestrost pojednání vytváří z předkládané knihy přitažlivý a čtivý celek obohacující čtenáře o nové poznatky a posouvající naše znalosti o politickém katolicismu dopředu.

Kniha je základní příručkou pro každého, kdo se zajímá o hlubší analýzu evropského integračního procesu. Autor v ní přehlednou a srozumitelnou formou zpracovává problematiku teorií evropské integrace od nejstarších teorií z poloviny minulého století až po současnost. Kniha obsahuje třináct kapitol, každá z nich přináší v úvodu stručné shrnutí probírané látky a na konci zábavně pojaté kontrolní úkoly a odkazy na literaturu.Publikace je určena zejména studentům oborů evropská studia, mezinárodní vztahy a politologie, bude však přínosná i pro zájemce z řad dalších společenskovědních oborů, jako je sociologie, ekonomie nebo právo, ale i pro diplomaty nebo ty, kdo přicházejí často do styku s prostředím Evropské unie.

Kniha je napsána formou krátkých, přehledně číslovaných odstavců a vyznačuje se krajní stručností a elegancí. Po svém vydání ovlivnila nejprve hnutí logického pozitivismu a posléze řadu filosofů, nejen analytických.Na prvním místě ovšem ovlivnila autora samého, jehož pozdější filosofování lze velmi dobře chápat právě jako snahu vyrovnat se s tímto svým dílem.

Kniha se zabývá jak kvantitativním, tak kvalitativním přístupem k empirickému výzkumu v sociálních vědách a zaměřuje se na tři ústřední témata:Co je výzkumný projekt, kdo ho čte a proč? Jak máme postupovat při zpracování návrhu projektu? Jak může vypadat zpracovaný návrh projektu?Jedná se o nezbytnou knihu pro jakéhokoli studenta nebo výzkumníka, který se chystá začít vlastní výzkum. Úspěšný výzkum vyžaduje efektivní a důkladnou přípravu. V tomto rozšířeném a aktualizovaném vydání Úspěšného návrhu výzkumu autor předkládá návod k řešení jednotlivých aspektů přípravy návrhu výzkumu a prezentování dobře zpracovaného plánu pro provedení výzkumu.

Praktická pomůcka pro studenty. Šetření tvoří hlavní strategii sociálně-vědního výzkumu a autor probírá na základní úrovni problematiku výzkumného šetření (tedy kvantitativního nebo tzv. korelačního šetření). Rozvíjí toto téma do podrobností, ukazuje logiku šetření a nabízí praktické rady studentům-výzkumníkům.Hlavní látku knihy tvoří kvantitativní šetření o vztahu proměnných, jehož základem je změření určitého počtu proměnných u vzorku lidí použitím dotazníku vyplněného respondenty. Takto získaná data pak slouží jako základ pro zkoumání vztahu mezi proměnnými. Znalosti získané tímto postupem se přenášejí také na ostatní typy šetření, takže příručka bude dobrou pomůckou pro všechny, kdo se vydávají na pole statistického výzkumu.

Publikace podává komplexní pohled na historii i současnost sociální pedagogiky u nás i v zahraničí. Seznamuje s jejími metodologickými východisky a charakterizuje ji jako vědní disciplínu i jako frekventovaný studijní obor.Dále se věnuje problematice sociálního prostředí, škole a výchovným institucím z pohledu sociální pedagogiky, sociálněpedagogické komunikaci, aktuálním možnostem oboru při pomoci v nejrůznějších životních situacích, otázkám multikulturního soužití a celé šíři sociálněvýchovného působení v terénu.

Antická svědectví o megarské dialektické škole, která v oblasti teorie poznání, logiky a jazykové filosofie významně ovlivnila hellénistickou filosofii, zvl. filosofii stoickou.Vydání zahrnuje některé nově identifikované zlomky, které ještě nebyly publikovány v dosavadních souborech zlomkú o megaricích. Řecko-české vydání.

Toto dílo je v nejednom ohledu neobvyklé. Jeho autor, který působil před druhou světovou válkou čtyřicet osm let jako rabín židovské obce v holandském Haarlemu, je nejprve vydával na pokračování v nežidovských novinách. Už to svědčí o neobvyklém liberalismu čtenářů i autora samého.V jednotlivých kapitolách vysvětluje vznik a význam synagogy, slavení šabatu, hlavních židovských svátků, otázky spojené s obřízkou, prvorozenectvím, košer stravou, nemocí i umíráním, a závěrem povahu základních židovských kanonických textů.De Vries si povšiml živého zájmu veřejnosti o život a tradice židovských společenství a vyšel mu ve svém textu vstříc. Učinil tak s nadějí, že popsání forem židovského náboženského života může napomoci odhalit něco z vnitřní povahy a hlubšího smyslu židovství a vést tak k jeho pochopení.Čtenářský zájem o tuto knihu potvrzuje i skutečnost, že vyšla v Holandsku šestkrát a v německém překladu třikrát (naposledy v roce 2005) a získala renomé standardního díla o židovském náboženství, obřadech a předpisech všedního i svátečního života Židů.

Studie předkládané v této publikaci navazují na autorovy dřívější úvahy o vztahu filosofie a básnického mýtu v rámci klasické řecké literatury. Stejné téma je nyní nahlédnuto z perspektivy rodící se křesťanské filosofie. Způsob, jakým se Klement Alexandrijský pokouší využít některých klasických postav řeckých mýtů, jako je Prométheus, Hermés či Dionýsos, k objasnění svého pojetí biblických dějin spásy, nám ukazuje, do jaké míry mohlo původní schéma mytického příběhu ovlivnit formování křesťanské duchovní tradice.

Johannes Zeschick (* 1932), emeritní opat benediktinského kláštera v bavorském Rohru, podává syntetické dějiny působení mnichů a mnišek svatého Benedikta v českých zemích. Začíná v nejranějších dějinách — christianizací Čech —, sleduje zakládání, rozkvět i úpadek a obnovu jednotlivých klášterů a na závěr popisuje stav po zhroucení komunistického režimu.Další kapitoly sledují dějiny slučování klášterů v kongregacích, jejich hospodaření, neopomíjejí architektonickou a uměleckou tvorbu, klášterní archivy a knihovny, duchovní (vědeckou a literární) tvorbu, pastorační aktivity a duchovní život. Text je doplněn originálním obrazovým doprovodem (rytiny, unikátní historické snímky, reprodukce z historických knih) a obsáhlou bibliografií.

Úvahy o historiografii 19. a 20. století. Kniha Dějepisectví mezi vědou a politikou reprezentuje tři velmi různorodé přístupy k dějinám moderní historiografie. Autor se v nich zamýšlí nad propojením historického myšlení s dobovými společenskými představami a politickými podmínkami, jež nejsou na první pohled patrné, jež však ve své podstatě představují jakési podhoubí historického uvažování.V první kapitole nazvané Zrození ohledává kontury badatelské dílny V. Tomka a počátky sociálního dějepisectví ovlivněného mladší národohospodářskou školou mezi českoněmeckými historiky konce 19. a první poloviny 20. století, přičemž hlavním hrdinou tohoto dvoukolejného příběhu je Bedřich Mendl.V kapitole V zajetí marxismu analyzuje kontinuitu a diskontinuitu husitologického bádání v 50. a 60. let a vliv soudobých společenských představ na jeho změny, na osobě Františka Grause demonstruje příčiny proměn interpretačních přístupů na klíčovou otázku krize pozdního středověku a prostřednictvím recepce francouzské historiografie v českém prostředí v 50.–80. letech 20. století se pokouší odhalit příčiny zaostávání českého dějepisectví za historiografií inspirovanou novými badatelskými metodami.V závěrečné kapitole Inovace a inspirace subjektivním způsobem ohledává tři klíčové inovativní přístupy soudobého dějepisného diskurzu (prosopografie, mikrohistorie a sociální dějiny umění), často s akcentem na jejich rezonanci a vedle toho i zploštělé chápání v českém prostředí.

Evoluční psychologie je nový vědní obor, který vznikl přibližně před třiceti lety. Tato disciplína se velmi rychle rozvíjí a za poměrně krátkou dobu si v rámci psychologie vydobyla nepřehlédnutelné postavení. Podle evoluční psychologie se při vývoji psychických procesů a vlastností uplatňoval přírodní výběr, stejně jako při vývoji biologických mechanismů.Tímto mechanismem se přenášejí vlastnosti, které se osvědčily pro přežití či pro zvýšení populace. Evoluční psychologie se zabývá například chováním při výběru partnera, sexuálním a rodičovským chováním, altruismem. Moderní učebnice vycházející z nejnovějších výzkumů pokrývá celou oblast evoluční psychologie člověka, včetně vývoje jazyka a kognitivních procesů. Výklad je přehledně strukturován a je doplněn množstvím grafů a tabulek. Kniha je určena pro psychology, biology a studenty těchto oborů.

Další v řadě svazků mapujících dějiny Evropy poutavým způsobem přibližuje příběh století poznamenaného dvěma nejničivějšími válečnými konflikty v historii lidstva, dosud nebývalou sociální mobilitou i převratným vývojem vědy a techniky.Práce anglického historika Richarda Vinena, který vyučuje moderní dějiny na londýnské King’s College, obsáhla období od secese až k počátkům jednadvacátého století. Zaobírá se klíčovými událostmi Evropy nedávno skončeného věku, které zařazuje do širších světových souvislostí. V centru pozornosti se ocitají sociální dějiny jako podloží „velkých“ událostí dějin politických: válečné konflikty, studená válka, pád komunismu tak doprovází výklad o proměnách rodiny, sexuální revoluci, vývoji měst i kultury.Jak vyplývá z Vinenovy práce, moderní věk dvacátého století jako by předznamenával počátek nové „postmoderní“ civilizace, pro kterou bude charakteristické sdílení všech problémů, prolínání kultur a národů, období, kdy všichni budou žít všude, kdy hrozby válek a střetů budou neustálé, ale odpovědnost za jejich řešení bude vyžadovat účast čím dál většího počtu lidí.Dnes, kdy stojíme na prahu 21. století a zároveň nové, sjednocující se Evropy, nám může být Vinenova kniha nejen zdrojem důkladného poučení, ale i inspirací při pohledu dopředu.

Pastorační situace jako výzva k ekumenizmu. Odborníci různých specializací i konfesí vidí Evropu jako kontinent rozdílností a rozdělení. Dějiny i přítomnost křesťanství v Evropě proto v sobě nesou bohatství rozmanitých historických zkušeností, pozitivních či negativních. Důkladná diskuze pastoralistů Čech, Moravy a Slovenska ukázala, že díky setkávání různých náboženských světů lze minulost a přítomnost vnímat jako bránu, která otvírá podněty k budoucím rozhodnutím v duchu ekumenickém.

Communio ecclesiarum - očištění paměti. Fórum Velehrad I. otevírá novou řadu tématických odborných konferencí Centra Aletti ve spolupráci s jinými akademickými institucemi. Přední čeští i zahraniční odborníci se věnovali čtyřem tématům: Velehradská tradice v širším kontextu, Tvůrci a dědicové velehradské tradice, Communio Ecclesiarum v Evropě jako teologická otázka, Cesty ke smíření v duchu velehradské tradice – kontextualizace.

Monografie je věnována otázkám sémantiky singulárního predikativního výroku. Na základě aristotelských východisek koncipuje autor realistickou sémantickou teorii tohoto elementárního jazykového útvaru a stanoví její metafyzické, empirickým poznáním nepostižitelné předpoklady. Monografie je původním českým příspěvkem k takto vymezené problematice.

Práce si klade za cíl porozumět tomu, co znamená jednat. Navazuje na filosofické koncepce, které zdúrazňují úzké sepětí lidské aktivity a situace. V první části autor zkoumá možnosti fenomenologické analýzy úmyslu jakožto rozlišujícího znaku jednání.Ve druhé se obrací k těm filosofickým koncepcím, které se pokoušejí o recepci Aristotelova pojmu praxis v kontextu myšlení 20. století (Heidegger, Gadamer, Ricoeur, Arendtová). V závěru autor nastiňuje hlavní rysy situace jednání.

Jedno z nejvýznamnějších Patočkových děl, pocházející z roku 1975, shrnuje v šesti esejích jeho pozdní filosofii dějin i současné dějinné situace, v niž vyústily jeho celoživotní úvahy o problému přirozeného světa lidského života.

V knize Kontrasty a alternativy předkládá autor výklad několika biblických textů, které jsou na první čtení protikladné, vzájemně se téměř vylučující, anebo nabízející alternativní možnosti.Látka je zpracována v dotyku se společenskými otázkami, jejich filosofickými předpoklady; poskytuje četné podněty pro orientaci v základních otázkách dnešní společnosti.

Náboženství a politika v ne-náboženské společnosti: český případ. Proč je religiozita české společnosti nejnižší v Evropě?Jaký společenský a politický vliv má v České republice katolická církev?Ztratila církev roli morální autority, nebo byla její respektovaná pozice po listopadu 1989 jen historickou výjimkou? Proč jsme svědky dlouho­letých diskusí o restitucích církevního majetku nebo sporů o katedrálu sv. Víta?Má náboženství nějaký vliv na mentalitu české společnosti a na její politickou kulturu?Jsou církve v České republice organizacemi se zvláštním postavením, nebo jen jednou ze zájmových skupin?Je KDU-ČSL konfesijní stranou úzce propojenou s katolickou církví, nebo se už přeměnila v moderní evropskou křesťansko-demokratickou stranu?Proč nedokázala konkurovat nejsilnějším politickým stranám?Jsou obtíže této křesťanské strany způsobeny jen personálními problémy, nebo mají hlubší příčiny?Zůstane KDU-ČSL parlamentní stranou?Jaké jsou možnosti a limity politických aktérů hájících nábožensky motivované zájmy v převážně ne-náboženské společnosti?

Překlad vybraných kapitol. Překlad je opatřený komentářem, jakož i několika religionisticko-historickými úvahami vztahujícími se zvláště k fenoménu spirituality hnutí Chabad a chasidismu obecně. Novodobý chasidismus je pietistické hnutí, které vzniklo v polovině 18. století na území východního Polska a postupně se rozšířilo v Haliči, na Ukrajině, v Bělorusku, v Uhrách aj.

Jezuita v Číně. Rozprava o přátelství. Osobnost Mattea Ricciho (1552–1610), jezuity působícího v Číně, motivuje k hlubší reflexi. Krátký životopis italského politika Giulia Andreottiho přináší základní údaje k bohatému životu tohoto misionáře.Tato publikace rovněž představuje Ricciho pojednání O přátelství přeložené z čínského originálu. Na četných vědeckých sympoziích, nejen v samotné Číně nebo v Římě, se totiž objevuje názor, že právě Matteo Ricci by se mohl stát jedním ze společných pojítek mezi evropským a čínským kulturním světem.

Studie ke Klementovi z Alexandrie, Mariu Victorinovi, Ambrosiastrovi a Maximu Confessorovi. Příspěvky shromážděné v tomto sborníku zazněly jako referáty na setkání mladých patrologů, které se konalo v říjnu roku 2006 na Cyrilo­metodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci pod patronací Centra pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty.Matyáš Havrda představuje pojetí víry Klementa z Alexandrie (cca 150–215) v souvislosti s otázkou po kritériu pravdy a srovnává Klementův koncept víry jakožto anticipace s původním epikurejským významem tohoto pojmu. Václav Němec se věnuje různým metafyzickým roz­vrhům v díle Maria Victorina (cca 285–365) a pomocí srovnání s příbuznými metafyzickými systémy 3.–4. století se snaží zodpovědět otázku po Victorinových filosofických pramenech. Ladislav Chvátal ve svém příspěvku hledá nejpravděpodobnější kandidáty na post přímých textových pramenů Maxima Vyznavače (cca 580–662) s ohledem na jisté tři druhy pohybu, a to jak v aristotelské, tak novoplatónské filosofické tradici. ana Plátová zkoumá jeden z fragmentů ztraceného díla Hypotyposes Klementa z Alexandrie a upozorňuje na výraznou podobnost Klementova textu s fragmentem kodexu neznámého evangelia, zvaného Papyrus Egerton 2. Vít Hušek se zabýval čistě teologickým problémem milosti a odpuštění hříchů u Ambrosiastra (4. stol.), který rozvíjí neobvyklý motiv naděje na obrácení i po fyzické smrti.

Cesty reformace. Kniha předního českého historika české i světové reformace profesora Amedeo Molnára "Na rozhraní věků" přibližuje kulturní a náboženský zápas, který se odehrál v Evropě 15. a 16. století. Literárně brilantní portréty Jan Husa, Jana Calvina, Martina Luthera, Huldrycha Zwingliho a Jednoty bratrské kladou důraz i na zřetele často přehlížené: "Směřování a konflikty těchto mužů, kteří se rozmanitě podíleli na zrodu a společenském uplatnění velkého přehodnocení ztradičnělého vkladu křesťanství do dějin lidstva, zdají se mi zajímavější, podnětnější a závažnější než jejich někdy monumentalizované podobizny, zbavené rizika a života" (A. Molnár). Knihu nově uspořádala a předmluvou opatřila profesorka Noemi Rejchrtová.

(1789-1989). Kniha Náboženství a lidé západní Evropy (1789-1989) se stala ve svém žánru klasikou. Reprezentuje důkladné a o prameny opřené historické bádání, věnované rozmanitým podobám náboženství v Evropě, přičemž hlavní důraz klade na srovnání Francie, Anglie, Irska, Německa, Holandska, Itálie a dalších zemí, v nichž došlo k „archetypálním“ projevům sekularizace i k projevům náboženské obrody.Autor se zabývá nejen vztahem jednotlivých států k církví, ale také vlivem náboženství na polarizaci politiky a chováním náboženských společností vzhledem k prudkým hospodářským změnám, ke kterým došlo v průběhu 19. A 20. století.

Programové shrnutí Patočkových úvah na téma filosofie svobody z počátku padesátých let. Na přelomu 40. a 50. let 20. století koncipoval Patočka pod tímto titulem systematický filosofický rozvrh sahající od otázek ontologických až po analýzu současných forem civilizace. Krátký text Negativní platonismus formuluje jeho myšlenkové jádro.

Proti Ariovi Ib. Sv. VIII: Komentované latinsko - české vydání stěžejního theologického spisu Maria Victorina (4. stol.), jednoho z prvních křesťanských theologů latinského Západu a tvůrců křesťanské trojiční nauky. Obsáhlá úvodní studie je věnována Victorinovu životu a dílu, diskusím v rámci tzv. ariánského sporu a otázce filosofických zdrojů Victorinova theologického díla. Překlad a úvodní studii pořídil V. Němec.

Kniha sestává z eseje o Aristotelově Politice, Platónově Ústavě a o Thúkydidových Dějinách peloponnéské války. Všechny tři eseje slouží autorovi k tomu, aby na klasické politické filosofii ukázal ideologičnost moderní politické filosofie.

Křesťanství není podepíráno tím, že mám potřebu víry, ale má základ v očekávání Někoho, jenž beze mne nemůže být. Má nevýtratně touhu přebývat se mnou. A já mám svobodu bez topornosti odpovědět tak či onak. Je závažné, pokud někoho, kdo o mne bez podloudně vedlejšího úmyslu usiluje, nechávám za vraty čekat. Bohu se zalíbilo spasit člověka vztahem. Žádná pozemská hodnota nemůže amortizovat lásku. Cílem příručky je rozvinout tázání po důležitých tématech spirituální teologie a připustit, že existuje oprávněný plurál rozličných odpovědí. Tato metoda je legitimní, pokud je čtenář nakloněn k fakticitě hledání odpovědí a ne k jejich předchozímu vlastnění.

Náboženství působí na život společnosti. Má vliv na politiku, kulturu i ekonomiku. Také mnohé sociální instituce vycházejí z náboženských kořenů. Sociologický přístup ponechává stranou pravost jednotlivých náboženství. Soustředí se na výzkum sociálního jednání, vztahů a skupin, které na základě náboženství vznikají. Tato publikace uvádí čtenáře do studia sociologie náboženství.Autoři probírají náboženství v kontextu obecné sociální teorie, věnují se sekularizaci, novým náboženským hnutím i alternativním přístupům k náboženství. Popisují také současnou náboženskou scénu, otázky obnovy a deprivatizace náboženství, etnická náboženství i desekularizaci v muslimských společnostech i v Evropě.

Kritická analýza konceptu bezpečnosti Kodaňské školy. Kniha přináší do českého prostředí nový pohled na frekventovanou problematiku západního Balkánu. Autorka uchopila tento geografický problém v celé jeho šíři a kromě detailní analýzy palčivých problémů Chorvatska, Bosny a Hercegoviny, Srbska, Černé Hory, Makedonie a Albánie zasadila celou problematiku do konceptuálního rámce současných teorií bezpečnosti.Text je určen pro odbornou i širší veřejnost, zejména pak pro studenty politologie, mezinárodních vztahů, bezpečnostních studií, slavistiky či balkanistiky.

Dvě perspektivy. Předložená studie vychází epistemologicky ze sémiotiky a konceptu interního realismu. Teologie je v tomto pojetí vědou, která kriticky reflektuje, promýšlí a domýšlí křesťanskou komunikaci evangelia. Jejím předmětem je stejně jako v případě křesťanské víry evangelium, tedy Boží sebekomunikace člověku.Stejně jako pro víru je i pro teologii tento předmět přímo nedisponovatelný, lze ho uchopit pouze skrze křesťanskou komunikaci, v křesťanském dosvědčování evangelia. Teologie je orientující a normující vědou. Její závěry a vypracované teze se však musí prosadit na základě argumentů, tedy v rozhovoru s jinými přístupy. V tomto smyslu musí každá dobrá teologie – stejně jako každá jiná dobrá věda, která si je vědoma plurality perspektiv a své vlastní perspektivity – zůstat sporná.

Skupinová a individuální psychoterapie jsou rovnocennými metodami, mají stejnou účinnost, každý z přístupů k terapeutické práci má však své zásady a je vhodný pro jiný typ pacientů, resp. klientů. Každý z přístupů může mít také vliv na jiné proměnné a většinou má odlišné výsledky.Irvin D. Yalom je dynamicky orientovaný psychoterapeut a psychiatr s dlouholetou praxí, jeden z nejuznávanějších psychoterapeutů na světě. Je také známým spisovatelem.V knize Teorie a praxe skupinové psychoterapie se projevuje obojí. Autor zde velmi podrobně popisuje způsoby práce se skupinou i úskalí, která taková práce má, její omezení i účinné faktory. Vychází nejen ze svých dlouholetých zkušeností a zkušeností svých kolegů, ale také z výzkumů.Teoretická pojednání často prokládá kazuistikami, které činí text čtivějším, a problém vysvětluje na konkrétním případu z praxe. Text je rozdělen do sedmnácti kapitol, které autor člení do několika podkapitol - v obsahu tak lze velmi dobře vyhledat problematiku, která čtenáře zajímá. Teorie a praxe skupinové psychoterapie je základní učebnicí a příručkou pro všechny terapeuty a poradce pracující se skupinou, bez ohledu na to, jaký terapeutický směr zastávají.

11. svazek. Jedenáctý svazek ediční řady Platónovy spisy.

Sémantické učení o analogii jmen představuje klíč k pochopení a formulaci mnohem závažnějších filozofických a teologických nauk jak Tomáše samotného, tak v tomistické tradici jeho následovníků, v níž sehrál rozhodující úlohu kardinál Kajetán, přední renesanční komentátor Tomášových děl.Kniha kromě úvodní studie obsahuje soubor nejdůležitějších Tomášových textů k danému tématu a překlad Kajetánova spisu O analogii jmen, jenž se stal mezi Tomášovými žáky na dlouhou dobu určujícím v otázce možnosti a způsobu analogické výpovědi.

Proměny identit, hranic a vědění o nich. Csaba Szaló, přední brněnský sociolog, v této knize nabízí kritickou analýzu soudobého sociologického a antropologického zkoumání kulturní dynamiky transnacionální migrace. Toky lidí, jež jsou součástí globální soustavy toků zboží, kapitálu, obrazů a idejí, výrazně přispívají k proměně symbolických hranic vymezujících odlišné kulturní identity. Autor ukazuje, jakou roli sehrávají symbolické hranice v procesu formování identit a jaký vliv mají soudobé migrační proudy na deteritorializaci, transnacionalizaci a kosmopolitanizaci kulturních identit.

Dialogy mezi Hyladem a Filonoem podávají přístupnější formou Berkeleyho imaterialismus, poprvé vyložený o tři roky dříve v Pojednání o principech lidského poznání. Důraz je kladen na vztah imaterialismu a tzv. common sense, tj. názoru obyčejných lidí, protože právě tato oblast byla kritiky nejvíce nepochopena.Latinsky psané dílko O pohybu zpracovává toto povýtce fyzikální téma z hlediska imaterialistické metafyziky a předjímá některé názory Macha a Einsteina na prostor. Obsahuje též náčrt Berkeleyho filosofie vědy.

Rádlův poměr k pojetím člověka v minulosti a současnosti. Patočkův text z pozůstalosti zkoumající roli, jakou hrála v moderních filosofických pojetích člověka dějinnost. Věčnost a dějinnost završuje řadu článků, jimiž se Patočka filosoficky vyrovával s Rádlovou Útěchou z filosofie. Jeden z nich, k tomuto vydání připojený článek Český humanismus a jeho poslední slovo v Rádlovi“, tematicky odpovídá kapitolám, které v rukopisu Věčnosti a dějinnosti chybějí.

Autor ve svých raných spisech Základ všeho vědosloví (1794) a Nárys vědosloví zvláštního (1795) pojednává o obrazotvornosti jako základu lidského myšlení a myslitelnosti věcí. Vědosloví představuje vědu o vědění vůbec a má zdůvodnit principy všech věd.V těchto spisech se Fichte pokouší o hlubší založení Kantovy kritické filosofie. Fundament pro jednotné vyložení zkušenostní čili jevové skutečnosti jako podléhající zákonům přírody, již Kant tematizuje ve své teoretické filosofii, i lidské svobody, již tematizuje ve své praktické filosofii, nachází Fichte v původní činnosti subjektu čili Já – v sebekladení.V jeho výkladu jednoty ustavování jevového světa i seberozvíjení lidské svobody získává přitom centrální úlohu tzv. transcendentální obrazotvornost, schopnost, jejíž funkci Kant pouze opatrně naznačuje v prvním vydání Kritiky čistého rozumu (1781).Díky aktivitě této obrazotvornosti je podle Fichta konstituována jevová skutečnost ve své časové, prostorové a kategoriální povaze a právě skrze tuto konstituci předmětnosti dospívá lidský subjekt k rozvinutí sebe sama ve své rozumové svobodě a odpovědnosti.

Po stručném historickém úvodu je hlavní část práce věnována novým teoretickým přístupům (emocionální expresi, kognitivním přístupům a některým neuropsychologickým nálezům) i praktickým aplikačním otázkám. Těžištěm knihy je problematika soudobého chápání funkcí emocí v našem životě, otázky regulace - kontroly a zvládání a emocionální ovlivňování našich poznávacích procesů.Důležitou část práce představuje přiblížení dynamiky vybraných základních emocí jako jsou radost, náklonnost, strach, hněv, smutek, překvapení apod.