Spoločenské vedy

Podobne ako Hrady a zámky aj kniha Kaštiele voľne nadväzuje na publikáciu o hradných zrúcaninách. V tejto knihe však zostavovatelia najväčší priestor poskytli stavbám, ktoré sú zväčša pekne zrekonštruované a v ktorých sídlia múzeá najrozličnejšieho charakteru. Vďaka nim návšteva takejto kultúrno-historickej pamiatky dostáva iný rozmer a nadobúda poznávací a náučný charakter. Samozrejme, neobišli ani kaštiele, ktoré sú pekne zrekonštruované a ktoré dnes plnia iné funkcie (sú ubytovacími zariadeniami, domami umelcov či sídlami inštitúcií). Napokon priestor dostali aj kaštiele, ktoré sú významné z historického hľadiska, avšak nie sú v najlepšom stave a čakajú na rekonštrukciu. Každé predstavenie kaštieľa sa začína opisom polohy a prístupových ciest, pokračuje históriou a súčasnosťou a zaujímavosťami nachádzajúcimi sa v bezprostrednom okolí. Nechýbajú staré pohľadnice a charakteristické fotografie.

z denníka spisovateľa. Nové vydanie úvah slávneho spisovateľa.Denník spisovateľa patrí k pozoruhodným a málo preskúmaným dielam F. M. Dostojevského. Je kľúčom k duši skutočného Dostojevského aj k mnohým z jeho slávnych románov. Vznikol ako spontánna výpoveď bez autocenzúry k spoločenským, kultúrnym a politickým udalostiam v Rusku, predovšetkým v rokoch 1876 – 1877. denník je skôr záznamom prúdu vedomia než kompozične prísne racionálne premysleným dielom, je snahou autora zachytiť súčasne vznikajúce myšlienky obrazy, idey, názory usilujúce sa predrať na povrch v zhmotnenej podobe, čo predurčuje aj na prvý pohľad zmätočný, chaotický rozprávačský štýl denníka. Svoj spôsob písania denníka sám Dostojevskij vyjadril slovami: „Verný svojmu naturelu začnem od konca, a nie od začiatku, hneď vyjadrím celú myšlienku. Nikdy som nedokázal písať postupne, približovať sa k veci a vyjadriť ideu, až keď ju už stihnem celú vopred predžuť a podľa možnosti dokázať. Nemal som dosť trpezlivosti, prekážal mi v tom môj charakter." Výber predstavuje Dostojevského ako komentátora aktuálnych a pálčivých problémov doby, ako učiteľa, kazateľa, proroka, ako ironického a niekedy až sarkastického sudcu prostredníctvom jeho kontroverzných úvah o náboženstve, katolicizme, morálke, politike, vojne, ale najmä o mesianistickom poslaní ruského národa.

V deviatom čísle ročenky Studia Capuccinorum Boziniensia si môžete prečítať tieto štúdie: „Danteho františkánstvo“ od Giuseppe Mazzottu; „Dominik Mokoš OFM (1718 – 1776) a jeho kazateľská tvorba (Východiská a možnosti výskumu)“ od Angely Škovierovej; „‘Svatí z katakomb’ v kostele Narození Páně v pražské Loretě“ od Marie Vymazalovej; „Velký kostel menších bratří (Stavební vývoj  konventního chrámu sv. Ducha v Opavě)“ od Lucie Augustinkovej filozofické texty: „Normalita ako predpoklad skúsenosti“ od Daniely Bendžalovej „Ako mlčí obraz?“ od Ladislava Tkáčika. Medzi „varia“ je zaradená rozsiahlejšia správa: „Projekt Historical and Theological Lexicon of the Septuagint: Príklad hesla εὐλογεῖν ‘zvelebovať/žehnať’ od Heleny Panczovej list generálnych ministrov pri príležitosti 750. výročia smrti svätého Bonaventúru „Svätý Bonaventúra, hlas, ktorý je aktuálny aj dnes.“ Medzi „censurae librorum“ nájdete recenzie na novinky Ivana Geráta (ed.) „Téma Troch kráľov v umení a kultúre“, Stéphana Bretona (ed.) „Penser le silence“, Charlesa Bobanta „L’art et le monde. Une esthetique phénoménologique“ a Güntera Figala „Ästhetik der Architektur“. Ročenka Studia Capuccinorum Boziniensia je jediným recenzovaným vedeckým periodikom pre františkánske štúdia, humanitné a historické vedy vydávaným na Slovensku.

Květoslav Minařík vyberá citáty zo všetkých štyroch evanjelií, Skutkov apoštolov a niektorých epištol a doprevádza ich vysvetľujúcimi komentármi. Kresťanské učenie Nového zákona interpretuje ako náuku o vedení, moci a oslobodení, ktorá človeka vedie cestou spásnej mravnosti až do úplného ozdravenia a nadobudnutia múdrosti. Obhajuje hĺbku a veľkosť prínosu kresťanstva, ktoré niektorí tzv. mystici podceňujú v porovnaní s orientálnymi náukami. Cesta prostej morálky, ako ju ukazuje Nový zákon, je predpísaná každému, kto chce dospieť do sveta Veľkej mystiky všetkých dôb a smerov. Táto kniha ukazuje ako po tejto ceste ísť.

S novinármi slovenského exilu na stránkach Slovenských hlasov z Ríma. Monografia má charakter zakladajúceho diela pre dejiny slovenskej žurnalistiky, a to konkrétne v oblasti slovenskej exilovej publicistiky predovšetkým v období po roku 1945, s presahmi až do súčasnosti. Jadrom publikácie je dvadsaťtri podobne štruktúrovaných rozhovorov autora s predstaviteľmi slovenských exilových periodík, ktoré boli uverejňované v mesačníku Slovenské hlasy z Ríma od roku 1978 do roku 1990. Samotné rozhovory odkrývajú základné charakteristiky toho-ktorého exilového periodika, jeho históriu, poslanie, čitateľské zázemie a materiálne zabezpečenie, vízie do budúcnosti, vzťahy k ostatnej exilovej tlači a mnohé iné. Spolu vytvárajú neoceniteľnú mozaiku publicistiky slovenských exulantov v druhej polovici 20. storočia. Problematiku fundovane dopĺňajú texty prof. Emílie Hrabovec a Františka Vnuka, ako aj rozhovor Matúša Marcinčina s autorom. Kniha vyniká aj podrobnými dokumentárnymi a bibliografickými informáciami a osobitne cenný je bohatý obrazový materiál.ObsahVečný Rím (Stanislav Mečiar)Niekoľko myšlienok na margo Zaviatych rozhovorov o zaviatych dejinách slovenského exilu (Emília Hrabovcová)[I]Jozef M. Rydlo, bibliograf a kronikár slovenskej literárnej tvorby v zahraničí (František Vnuk)[II]Slovák v Amerike - Rozhovor s Michalom J. KrajsomJednota - Rozhovor s Jozefom C. KrajsomHorizont - Rozhovor s Jozefom Špetkom Slovensky štít - Rozhovor s Františkom Chajmom Slobodne Slovensko - Rozhovor s Krištofom Greinerom Ave Maria - Rozhovor s Andrejom Pírom Slovensky život v Argentíne - Rozhovor s Evou Jankovičovou-JoštiakovouSlovak Heritage - Rozhovor s Janom BelianskymListy sv. Františka - Rozhovor s Rudolfom Dilongom / Rozhovor s Teodorikom J. Zúbkom Most - Rozhovor s Mikulášom Šprincom Posol - Rozhovor so Štefanom Senčíkom / Rozhovor s Rajmundom OndrušomBulletin Svetového kongresu Slovákov - Rozhovor s Jánom Okáľom Kanadsky Slovák - Rozhovor s Mariánom JankovskýmSlovak Studies - Rozhovor s Michalom LackomEcho duchovného prúdenia dneška - Rozhovor s Rajmundom Ondrušom Krajansky pozdrav - Rozhovor s Vojtechom Zemanom Informačne správy - Rozhovor s Pavlom G. Dobišom Slowakei - Rozhovor s Vojtechom Buckom Život – La Vie - Rozhovor s Františkom RevesomMladý Slovak - Rozhovor s Vojtechom Zemanom Slovak Studies Association Newsletter - Rozhovor s Louise B. Hammerovou Novy život - Rozhovor s Víťazoslavom HroncomObežnYk - Rozhovor s Pavlom Šiškom Národné noviny - Rozhovor s Josephom Stefkom Slovakia - Rozhovor s Mariánom Markom StolárikomSlovenské správy/Slowakische Nachrichten - Rozhovor s Františkom Kollárom Slovenské hlasy z Ríma - Interview s Andrejom Paulinym v Šaštíne 22. marca 2005 (Viliam Jablonický)[III]Vznik a zánik vybraných mienkotvorných periodík slovenského politického exilu (1945 – 1989)[IV]„Chýbajú mi všetky exilové časopisy bez rozdielu.“ Ako vznikali rozhovory s novinármi slovenského exiluna stránkach Slovenských hlasov z Ríma? Interview s Jozefom M. Rydlom (Matúš Marcinčin)[V]Noviny a ich redaktori, dokumentáciaSupíš periodíkBibliograficky súpis rozhovorovZoznam redaktorov a redaktoriek exilových periodíkŽivotopisne profily redaktorov a redaktoriek[VI]Bibliografické hesláPramene a literatúraSúhrnyO autoroviMenný register

Číta: prof. ThLic. PaeDr. Martin Weis, Th.D. Celkový čas: 5 hodín 34 minút Konec druhé světové války v roce 1945 a jubilejní rok 2000. Mezi těmito dvěma milníky nacházíme mnoho událostí a osobností, které mají na další dějiny církve rozhodující vliv.Církevní historik profesor Martin Weis hovoří například o tom, jak se odsun Němců promítl v konkrétních případech kněží, nebo jak se jevil nástup komunismu z celocírkevního hlediska.Jak církevní historici hodnotí osobnost Jana XXIII.? Jaká významná rozhodnutí učinil papež Jan Pavel II.?Církevní dějiny v zrcadle času III. nás přivádějí až na práh nového století.

Číta: prof. ThLic. PaeDr. Martin Weis, Th.D. Celkový čas: 5 hodín Druhý cyklus věnovaný církevním dějinám pokrývá období od prvního vatikánského koncilu do konce druhé světové války.Církevní historik profesor Martin Weis se v něm zaměřuje na nejrůznější historické milníky. Jaké reakce vyvolalo vyhlášení dogmatu o neomylnosti papeže? Jak se církev vyrovnala se světovými válkami? Co vedlo k diplomatickému konfliktu Vatikánu s nově vzniklou Československou republikou? Proč mnoho křesťanů podlehlo nacistické propagandě?Odpovědi na tyto a další otázky přináší Církevní dějiny v zrcadle času II.

Číta: Pavel Kašpar Celkový čas: 10 hodín 7 minút Rozhovory a myšlenky dvou velkých mužů, držitelů Nobelovy ceny za mír, o tom, jak být šťastný v dnešním proměnlivém světě.„Pokud sám sebe vnímáte jako obyčejného člověka, jednoho ze sedmi miliard, není důvod mít pocit, že byste se měl chovat, jako byste byl někdo výjimečný. Ať už jsem s královnou nebo králem, prezidentem, premiérem či žebrákem, vždy mám na paměti, že jsme všichni stejní.“Svět kolem nás se rychle proměňuje, jsme svědky tragédií celosvětového významu, katastrof, (nejen) osobních neštěstí, nemocí, smrti – lze vůbec v takovém světě, v takové době prožívat radostný život a nenechat strasti, aby nás pohltily? Ano, lze pracovat na tom, abychom i v tom špatném uměli najít něco, co nás posouvá dál. Lze cvičit náš přístup k sobě samým a k ostatním kolem nás.Kniha radosti zprostředkovává dlouholeté zkušenosti dvou neuvěřitelných mužů, kteří navzdory nepředstavitelně těžkým životním zkouškám zůstávají veselými, nezbednými, soucitnými, odpouštějícími a neztrácejí víru ve všechny lidské bytosti.Douglas Abrams mistrně propojil životní příběhy dvou blízkých přátel – Jeho Svatosti dalajlámy a arcibiskupa Desmonda Tutua, jejich odpovědi na otázky týkající se překážek na cestě k radosti, pokory, humoru, odpuštění, vděčnosti, soucitu, velkorysosti a mnoha dalšího s vědeckými poznatky, které se probíranou tematikou zabývají. Audiokniha provází čtenáře cestou od zaměření na já, mně, moje k zaměření na my, nám, naše. Ukazuje nám, jak se poučit z utrpení (ať už vlastního nebo utrpení kolem nás), popřípadě jak si uvědomit, že jsme součástí velkého společenství a že v ničem, co prožíváme, nikdy nejsme a nebudeme sami. Nikdo z nás nedokáže uniknout utrpení. To však neznamená, že nemůžeme prožívat radost. Netrapme se kvůli věcem, které nedokážeme změnit. „Pokud s tím lze něco udělat, jaký je důvod ke sklíčenosti? Pokud se nic dělat nedá, k čemu je být sklíčený?“

Jen málokdo poznal papeže Benedikta XVI. tak dobře a tak zblízka jako Georg Gänswein. A proto má smysl číst jeho vzpomínky. Jejich užší spolupráce začíná v roce 1996, kdy byl Joseph Ratzinger už respektovaným i mediálně stále kritizovanějším prefektem Kongregace pro nauku víry. Jeho osobním sekretářem se Gänswein stal v roce 2003, zůstal jím po papežské volbě v roce 2005 a stál při něm při odstoupení z papežského úřadu v roce 2013 i dál, až do Benediktovy smrti na sklonku roku 2022. Gänswein líčí a interpretuje klíčové události církevních i světových dějin od 90. let do současnosti. Dokládá, jak inspirativním myslitelem, bystrým teologem i vlídným a pokorným člověkem byl Joseph Ratzinger – papež Benedikt XVI. Kniha nám přibližuje nejen to, jak funguje Vatikán a jeho instituce, ale také věrohodně dosvědčuje, že to, co papež Benedikt hlásal druhým, sám i žil a hlavní oporou mu přitom byla křesťanská víra, naděje a láska.

Estetika ako fenomenológia. Systematický a zásadný príspevok venovaný problematike filozofie umenia a estetiky. Preklad diela významného nemeckého filozofa Güntera Figala „Ercheinungsdinge. Ästhetik als Phänomenologie“ z roku 2010. „Umelecké diela sú vecné, a preto je podstatnou súčasťou toho, že ich zakúšame aj to, že ich vnímame. Umelecké diela sú však iného druhu. Nie sú to veci, ktoré by sme mohli skúmať ako javy, ale sú to fenomenálne veci. Alebo naopak: sú to zjavy, ktoré sú vo svojej podstate vecami. Umelecké diela sú jedným slovom veci, ktoré sa javia – zjavy vecí, ktorých podstata spočíva v tom, že sa javia. A umelecké diela sú v tomto zmysle – ako veci, ktoré sa takto zjavujú – aj krásne.“

Francúzsku filozofku, mystičku, odborársku aktivistku Simone Weilovú (1909-1943), ktorej celým dielom preniká túžba po „poznaní celou dušou“, označil Albert Camus za „jediného veľkého ducha našej doby“. Filozofia podľa nej „nenapreduje, nevyvíja sa“, to, čo je v nej najpodstatnejšie, je jednota a totožnosť skutočnej múdrosti naprieč časom, čiže dotyk s večnosťou. Preto Weilová môže odmietnuť konceptuálne systematizácie, v ktorých sa skrýva totalitárna a napokon celkom imaginárna ambícia racionality na obsiahnutie celej Skutočnosti.Zakorenenosť, jeden z dvoch najvýznamnejších a zároveň posledný autorkin text, ostal pre jej smrť nedokončený. Ako pri mnohých Weilovej textoch dejinné a politické udalosti slúžia autorke ako východisko a matéria pre filozofickú reflexiu. Z tohto hlbokého, inšpiratívneho diela presvitá Weilovej snaha poskytnúť tým, ktorí budú riadiť povojnovú obnovu Francúzska a určovať jeho ďalšie smerovanie, zreteľné, ušľachtilé a hrubou silou nepoškvrnené kritériá pre vedenie ich pôsobenia. Ich zvrchovanou korunou je pre autorku Boh v zmysle platónskeho Dobra, ktoré jediné môže byť hlavným regulatívom skutočne ľudskej spoločnosti a súčasne predstavuje horizont pre naplnenie a prekročenie individuálnej ľudskej existencie.

„... ak milujete maľbu, zaujímate sa o všetky jej formy, o všetky jej školy. Keď som však uvidel niektoré Kandinského obrazy, tie najťažšie, posledné, tie z parížskeho obdobia, bol som úplne fascinovaný a chcel som svoju skúsenosť pochopiť. Bolo vecou náhody, že som sa ponoril do Kandinského spisov, ktorý nielenže absolútne brilantným spôsobom teoretizoval vlastnú maľbu, ale vytvoril aj všeobecnú estetickú teóriu. Vtedy som objavil základy estetiky, ktoré by zodpovedali tézam, ktoré obhajujem vo filozofii. Kandinského demonštrácia bola oslnivá a relatívne prístupná, pretože ťažila z podpory maliarskej tvorby, ktorá bola schopná podoprieť tézy, ktoré zjavne odporovali každému existujúcemu maliarstvu. Západné maliarstvo bolo totiž vo svojom projekte maľbou sveta, pokiaľ si z neho požičiavalo figúry, formy a farby. (...) Nikdy v žiadnej inej oblasti mi nikto nedal kľúč k odpovediam na moje otázky tak ako Kandinský."Michel Henry v rozhovore s Olivierom Salazar-Ferrerom,Montpellier, december 1990

Klasické dílo duchovní teologie (1. vydání 1937), v němž autor podává postavu Ježíše Krista, jak se s ní setkáváme v evangeliích, a poukazuje na tajemství jeho osoby, aniž je chce rušit. Historicko-kritická exegeze přinesla od doby vzniku této knihy mnoho nových detailních poznatků, ale na pozadí současných teologických diskusí o různých podobách Ježíše ve filmu a literatuře zůstávají Guardiniho úvahy podivuhodně aktuální.

Kniha přibližuje konstruktivní využití podnětů vycházejících z různých podob teorie kolektivní paměti v biblických studiích a současně s nimi vede kritický rozhovor. Ve třinácti kapitolách se zabývá teoretickými otázkami na poli filozofie i různými pokusy o aplikaci v oblasti biblických textů, dějin Izraele a raného křesťanství. Poskytuje tak představu o možném přínosu teorie kolektivní paměti pro biblistiku, ale i o jejích problematických místech a limitech.

Otec Anton Konečný sa narodil v roku 1944. Kňazom sa stal v dobe totality. Keď nastalo obdobie slobody, venoval sa náročným úlohám, akou bola napríklad aj obnova kňazského seminára a teologických štúdií v Košiciach. V publikácii V službe jednoty sa delí o svoje skúsenosti od mladosti až po súčasnosť. Knihu zostavoval tri roky, počas ktorých spomínal na minulé fakty a udalosti, overoval si ich v záznamoch a cez rozhovory s priateľmi, hľadal vhodné fotografie a všetko triedil a prehodnocoval. Oživenú minulosť napokon zoradil do tridsiatich statí.Autobiografia obsahuje najdôležitejšie úseky jeho života, ktoré vytvárajú tri chronologické okruhy: obdobie pred vysviackou, obdobie po vysviacke a obdobie na dôchodku v Zakarpatsku. Hlavnou časťou knihy sú úlohy a práce na obnove kňazského seminára a fakulty v Košiciach po roku 1990.

Velikonoční vyznání, že Ježíš byl vzkříšen, je zásadním východiskem jak pro křesťanskou víru, tak pro křesťanskou teologii. Tato kniha proto začíná touto zásadní vnitřní perspektivou křesťanství, využívá vhledů interního realismu a sémiotiky a bere v potaz postmoderní dobu s její neredukovatelnou pluralitou. Na tomto základě se snaží vystavět současné pojetí toho nejústřednějšího teologického tématu - christologie; snaží se tedy odpovědět na otázku, kdo byl a je Ježíš Kristus a jaký je jeho význam pro celek skutečnosti. Christologii pojímá jako christologii ontologickou. Gallus se proto v textu kriticky zabývá jak tradiční chalcedonskou christologií, tak také christologickými koncepty posledních dekád a předkládá vlastní originální řešení. Jeho koncepce je založena na přesvědčení, že konzistentní christologie je možná pouze na pozadí důsledně trojičního myšlení a dynamického pojetí Boha i člověka. Přichází s modelem Boží akomodace, která je základem pro pojetí inkarnace i Ježíšovy smrti jako smrti Boha, a dotahuje důsledky tohoto modelu až do antropologie, soteriologie, eschatologie a mezináboženského dialogu.

25 otázek a odpovědí. Papež na nás občas působí jako postava z minulosti. Zčásti je to pravda: vždyť papežství je mostem mezi tradicí a naší současností. Přesto ale mají nástupci apoštola Petra a služebníci služebníků Božích na prvním místě hlásat Kristovo poselství modernímu světu. Poctivě a současným jazykem jako papež František, Benedikt XVI. nebo Jan Pavel II. Mnozí papeže milují, ale jiní jeho roli ani tomu, co říká, nerozumí. Tato knížka nás přehlednou a čtivou formou seznamuje s tím, jak papežství vzniklo, v čem spočívá papežova služba současnému křesťanství i katolické církvi a čím je papež užitečný světu kolem nás. Nechybí základní chronologie, vysvětlení volby papeže a seznámení s jeho každodenními aktivitami. Dotkneme se i papežských návštěv v naší zemi.

Výběr z chorálové tvorby Johanna Sebastiana Bacha. Obsahuje jak chorály, které lze využít v různých obdobích liturgického roku, tak i chorály z Janových pašijí, které je možno zpívat o liturgii Velkého pátku při čtení pašijí. Většina chorálů je komponována pro čtyřhlasý smíšený sbor s doprovodem varhan. Některé chorály lze doplnit podle partitury smyčcovými či dechovými nástroji. U každého chorálu je zpravidla uveden text 1. sloky v německém originálu. Ve většině případů odráží český překlad věrně německý originál. U některých chorálů však byly použity jiné sloky, a tak se může stát, že se překlad nekryje s uvedeným originálem. Z původně většího počtu slok ke každému chorálu v němčině byl zvolen v českém překladu jen určitý výběr pro potřeby chrámových sborů v naší zemi.

Poslední lidický farář Josef Štemberka (1869-1942). Kniha Nejvyšší oběť je prvním podrobným životopisem posledního lidického kněze Josefa Štemberky. Na pozadí a v kontextu tehdejších událostí přibližuje jeho život. Opírá se přitom o archivní materiály i svědectví pamětníků a snaží se vyvrátit některé zažité představy i lidové legendy o jeho životě. Je to zároveň první kniha, která díky dlouholeté službě P. Štemberky v Lidicích mapuje historii této vsi od roku 1909. Mgr. František Kolouch, Ph.D. (* 1969 v Příbrami) vystudoval Katolickou teologickou fakultu Univerzity Karlovy. Od roku 1992 se specializuje na problematiku moderních církevních dějin, zvláště na osobnosti pronásledované v době nacismu a komunismu. Doktorát z historie obhájil na katedře dějin Pedagogické fakulty UK roku 2015. Kromě řady článků publikoval vynikající monografii Milion duší o životě českobudějovického biskupa Josefa Hloucha, dále ceněné monografie Oběť případu Babice o nevinně popraveném knězi Janu Bulovi, Říkali mu pistolník o vězni, knězi a převaděči Bohuslavu Burianovi, Umlčený biskup o životních osudech Karla Skoupého.

Kniha přibližuje především diplomatické styky Svatého stolce a fašistické Itálie v letech 1922–1945, tedy v období, které počíná nástupem Benita Mussoliniho do čela italského státu a zvolením papeže Pia XI. a končí v závěru druhé světové války. V kontextu mezinárodních událostí 20.–40. let 20. století se pokouší zbavit vatikánsko-italské vztahy nánosů paušálních předsudků a přejímaných klišé, přičemž se soustředí na stýkání a potýkání Vatikánu a Itálie v meziválečném i válečném období. Autor v knize představuje významné osobnosti, mezníky i třecí plochy vzájemných styků, kdy stranou pozornosti nezůstávají ani Lateránské dohody, sbližování Itálie s nacistickým Německem, rasové otázky, reflexe italské zahraniční politiky či postoje papežů Pia XI. a Pia XII. v období druhé světové války.

Obsáhlá studie Co je člověk? se snaží odpovědět na základní otázky, které si klademe: Co je podstata člověka? V čem spočívá lidská přirozenost? Jak uskutečňujeme své lidství? Základním textem, z něhož vycházíme, jsou druhá a třetí kapitola První knihy Mojžíšovy (Gn 2–3), dokument však cituje všechna významná místa Starého i Nového zákona. Téma biblické antropologie sledujeme ve čtyřech okruzích.

Autor předkládá úvahu o vesmíru, lidské civilizaci a v druhé části o fenoménu křesťanství v lidských dějinách. Z politologického, filozofického a dějinného úhlu zaujímá stanovisko ke třem mimořádným událostem v kosmickém prostoru. Předkládá vizi života ve vesmíru, vývoj civilizačních forem a možného života ve víře, ale i v bezvěrectví. Poukazuje na lidskou kreativitu, na vstup křesťanství do civilizačního procesu, na vizi rovnosti před Bohem, vizi mezilidské solidarity či možnou symbiózu náboženského a vědeckého přístupu k základním otázkám lidské existence a perspektivy. Z pozice křesťanského demokrata předkládá ucelený úhel pohledu na vývoj lidské civilizace v kosmickém prostoru, na kreativitu, víru, naději a lásku.A byť autor nezastírá své náboženské přesvědčení, zároveň ponechává diskusní a intimní prostor čtenářům pro hledání a nalezení svého životního stylu a postojů. V publikaci jsou kladeny veřejnosti otázky životní existence, proč a z jaké příčiny, důvodu a účelu lidská bytost existuje v časoprostorových jednotkách kosmu.

Číta: prof. ThLic. PaeDr. Martin Weis, Th.D. Celkový čas: 5 hodín 43 minút Proč nacházíme četné zobrazení zbraní v kostelech? Existuje vůbec něco, co bychom mohli nazvat spravedlivou, nebo dokonce svatou válkou?Teolog Martin Weis zdůrazňuje, že válka v žádném případě nikdy nebyla a není Božím záměrem, a to ve čtrnáctidílném cyklu, který nabízí posluchačům ucelený pohled na problematiku války a proměny postojů církve k násilí.

Číta: Ondřej Sláma, Martin Loučka, Marek Chvátal Celkový čas: 4 hodiny 12 minút Jak se vyrovnat s diagnózou neléčitelné nemoci? S obdobím, ve kterém člověk prochází silnou bouří emocí a bojuje s pocitem bezradnosti? S odborníky, kteří problémy terminální fáze onemocnění řeší v praxi, se budeme snažit vcítit do obtížné situace pacienta a přemýšlet nad tím, co prožívá, jaké může mít před sebou překážky. Jak komunikovat s rodinou a jak dojít ke smíření? Také na tyto otázky hledá odpověď cyklus Dobrá smrt.

vysokoškolská učebnica. Publikácia podáva hlavné témy, ktoré tvoria teoretický základ misijnej a charitatívnej práce, alebo ňou hýbu v praxi. Tematické okruhy zahrňujú biblické, teologické a antropologické východiská ako aj pohľad na dejiny, modely a formy misijnej činnosti. Niektoré teoretické poznatky zo štúdia misiológie, ktoré autor uplatnil pri tvorbe publikácie, reflektuje vo svetle svojich misijných skúseností v rôznych častiach sveta.Ladislav Bučko – misijný pracovník a učiteľ misiológie, dekan Fakultného inštitútu misijnej práce a tropického zdravotníctva sv. Jána Pavla II. na Vysokej škole sv. Alžbety v Bratislave. Je absolventom kybernetických a teologických štúdií. Venuje sa skúmaniu misijných modelov a stratégií v rozvojových komunitách. Pôsobil v oblasti misie a rozvoja na Ukrajine, v Rusku, Arménsku, Kazachstane, Keni, Burundi, Kambodži, Vietname a na Slovensku.

Kniha přináší studie, které byly publikovány v posledních dvou dekádách v českých i polských časopisech a sbornících. Věnují se různým aspektům cisterciáckého řádu (například vizitacím, medicíně, politickým aktivitám) a prostředí panovnického dvora krále Václava II. (1283-1305), mimo jiné pozapomenuté osobnosti Jana z Ostrova. Obě témata se prolínají v závěrečné části věnované kronice Chronicon Aulae Regiae.

Kniha je první monografií věnovanou kazatelství Jednoty bratrské v 16. století v kontextu reformační, humanismem ovlivněné homiletiky. Nabízí výsledky nejnovějšího výzkumu. Kriticky se vyrovnává se starším obrazem bratrského kazatelství a vede dialog se současnými interpretačními přístupy. Nové pohledy otvírá na základě rozboru nejstarší dochované postily Jednoty bratrské, identifikované Jiřím Justem roku 2012 a známé pod označením Summovník. V křivoklátském vězení ji sepsal bratrský biskup Jan Augusta (1556/1557), tiskem vyšla pod názvem Knihy služby slova Božího (1570). Autorka představuje postilu jako výsledek Augustova reformního homileticko-liturgického programu, v němž je tradiční rozvrh církevního roku a perikop upraven podle článků Apoštolského vyznání víry. Hledá odpovědi na otázky, co vedlo ke vzniku této koncepce, jakou povahu mají jednotlivá kázání, jaké jsou jejich teologické důrazy a jaký ideový záměr sleduje postila jako celek. Zkoumá důvody jejího odmítnutí vedením Jednoty i dílčí recepci v bratrském kazatelství. Pozoruhodný myšlenkový ohlas Augustova kazatelského programu nachází v díle Jana Amose Komenského. Kniha je doplněna obrazovou přílohou a přehlednými tabulkami.

Monografie přináší antologii textů českého jezuitského kněze Adolfa Kajpra (1902–1959). Jde o výbor stěžejních úryvků z článků, které vyšly v letech 1934–1941 a 1945–1948. Texty jsou tematicky uspořádány do následujících kapitol: Prolog; Kristus všechno ve všem; Nová evangelizace a tiskový apoštolát;Poměr katolíka k veřejné moci; Křesťanské pojetí společnosti; Ateismus, liberalismus, komunismus; Rasismus, antisemitismus, nacionalismus; Svatováclavská tradice; Střípky ze života církve; Epilog. Úvodní studie Vojtěcha Novotného, který antologii připravil, přibližuje osobnost Adolfa Kajpra – jeho život, pub­licistiku i způsob, jímž tento autor rozuměl svému působení, jež chápal jako klíčový prostředek moderního „apoštolátu“. Kvůli kritice totalitních režimů byl internován v nacistických koncentračních táborech (1941–1945) a v komunistických žalářích (1950–1959), kde zemřel. Provází ho pověst mučedníka. Byl zahájen proces jeho blahořečení.

Média utvářejí současný obraz o křesťanských církvích i jemně formují přístup publika, zároveň odrážejí stav společnosti a jejích postojů k náboženství. Jakým způsobem dnes sdělují křesťanské hodnoty a principy, jak komunikují s věřícími a jak se sekularizovanou veřejností? Jaká témata a proč se medializují? Kolektivní monografie přináší srovnání situace u nás a na Slovensku a poskytuje vhled do různých společenských oblastí, které s mediálním obrazem církví souvisejí.

Pohľad na človeka v myslení Johna Rawlsa. Človeka azda nič tak nepoburuje ako nesloboda a nespravodlivosť a ničoho sa nedožaduje tak nástojčivo ako slobody a spravodlivosti. Dejiny ľudstva sú dejinami zápasov o tieto dve základné hodnoty. Na javisku dejín sú väčšinou viditeľné len mocenské zápasy a skutočnosť, že hybnou silou histórie sú najmä myšlienky, sa neraz prehliada.Za zvrátenými politickými systémami stoja zvrátené idey a dynamizmom oslobodzujúcich, obrodných politických hnutí sú autenticky humanistické ideály. Jedným z najvýznamnejších novovekých emancipačných podujatí je nesporne intelektuálna a politická tradícia známa ako liberalizmus. Táto publikácia približuje koncepciu človeka v teórii spravodlivosti súčasného amerického liberálneho mysliteľa Johna Rawlsa. Bez adekvátneho pochopenia človeka totiž nemožno rozvinúť ani primeranú sociálnu filozofiu, teóriu spravodlivosti a z nej vyplývajúcu spravodlivú politickú prax.Dnes sme náchylní hľadať predovšetkým tu a teraz okamžite účinkujúce pragmatické riešenia a zanedávame potrebu širšej vízie. Pragmatizmus sám o sebe nie je zlý, naopak, svojou praktickosťou a vecnosťou je veľmi prospešný. Je však potrebné, aby bol vyvážený hlbšími teoretickými zdôvodneniami. V tomto zmysle aj politická filozofia prispieva k zápasu o slobodnejšiu a spravodlivejšiu spoločnosť. Možno ani nie tak návrhmi konkrétnych riešení, ako skôr budovaním konceptuálneho rámca, ktorý umožní jasnejšie vidieť, pomenovať, pochopiť a potom aj riešiť každodenné praktické problémy.

Německá barokní kázání vzniklá v českých zemích představují dosud jednu z méně probádaných oblastí filologie i dějin teologie. Tato edice bohemikálních tisků, dominikánských duchovních promluv z let 1715–1761, přibližuje téma prostřednictvím několika konkrétních ukázek. Kniha obsahuje komentovaná vydání čtyř německých a čtyř českých textů svátečních a příležitostných kázání z fondu historické knihovny řádu bratří kazatelů v konventu sv. Jiljí v Praze. Německé promluvy jsou opatřeny zrcadlovými překlady a edici doplňuje rozsáhlá úvodní studie. Kniha je určena jak odborníkům, tak laickým zájemcům o barokní homiletiku.

Teologie náboženství, různé podoby postmoderní teologie a teologie osvobození patří k nejvíce diskutovaným oblastem teologie posledních desetiletí. Studie "Christologie z pomezí: Jacques Dupuis, Roger Haight a Jon Sobrino" přináší původní příspěvek českého teologa Petra Jandejska, který na vybraných osobnostech současné světové teologie přibližuje stav bádání v daných oblastech. Přístupy k osobě Ježíše Krista, které publikace představuje, spojuje důsledné zohlednění zkušenosti teologa s kontextem, ve kterém svou teologii rozvíjí a v němž Krista poznává. S tím je spojeno odpovědně odvážné nové čtení církevního učení o Kristu. Spojení Dupuise, Haighta a Sobrina není nahodilé, neboť jde o jezuitské teology.Studie zkoumá, do jaké míry jsou společné rysy jejich teologického myšlení ovlivněny pokoncilní ignaciánskou spiritualitou, zkušeností s misijní prací a rovněž epochálním dílem jezuity Karla Rahnera. Všechny tři teology zároveň spojuje fakt, že jejich dílo bylo podrobeno šetření vatikánskou Kongregací pro nauku víry. Napětí mezi jejich teologickými přístupy a jistým pojetím církevní teologie, v publikaci spojované především s dílem Josepha Ratzingera, bývalého prefekta Kongregace a následně papeže Benedikta XVI., tvoří další osu publikace. Studie tak představuje spor o interpretaci druhého vatikánského koncilu a jeho odkazu pro (nejen) římskokatolickou teologii.

Potestas clavium. Jako Šestovovy Athény a Jeruzalém představují autorovu syntézu filosofickou, tak Potestas clavium (Vláda klíčů) je považováno za syntézu autorova teologického pohledu. Autor sází na existenciální paradoxy života, kterými zdařile narušuje uzavřené myšlení, spokojené se svým sebedefinováním. Jde rovněž o vážnou reflexi k tématu papežského primátu.

Nová monografie Ctirada V. Pospíšila přináší podstatné rozšíření předchozích výzkumů v oblasti vztahů katolické teologie k poznatkům přírodních věd v minulém a předminulém století. V první části autor představuje poměr dobové teologie k astronomii a neshledává zde sebemenší konflikt. Druhá část pojednává o postoji teologie k evoluci v oblasti fauny a flóry. I zde se rýsuje značná otevřenost k faktu evoluce, nikoli však k jejímu materialistickému pojetí. Hlavní třecí plochou byla vize evolučního vzniku lidstva, která vyvolávala bouřlivé diskuse nejen v oblasti teologie, ale také mezi představiteli jiných vědních oborů. Autor zachycuje nejen postoje českých teologů, ale také těch, kdo tuto koncepci vzniku lidstva propojovali s křesťanskou teologií stvoření a antropologií již od posledních desetiletí 19. století a na počátku století dvacátého. V českém prostředí doposud zcela nezpracovaná tematika s řadou přínosů i na poli mezinárodního bádání dokládá, že postoj teologů nebyl zdaleka jednoznačně zamítavý a že již od dvacátých let minulého století bylo přijímání vzniku lidského těla evolucí vcelku běžným standardem katolické teologie stvoření zejména v německy mluvících zemích a ve spojitosti s tím i v Čechách a na Moravě.

Kniha nabízí úvod do teologické reflexe vztahu křesťanství k jiným náboženským tradicím v katolické perspektivě. Představuje dějiny tohoto vztahu a definuje teologický základ křesťanského přístupu k náboženské pluralitě. Stranou neponechává ani současné teologické přístupy a některé otevřené otázky, s nimiž se setkáváme v rámci mezináboženského dialogu (zjevený charakter, spásonosnost a pravdivost různých náboženských identit).

Komunikace zaujímá v dnešní společnosti přední postavení a nejinak je tomu také v katolické církvi. I tady se v posledních letech musely udát změny, aby církev dokázala držet krok s moderní dobou. Předkládaná kolektivní monografie představuje tuto problematiku zblízka a to v různých sférách lidského dění, například jako komunikaci s médii, nebo rozebírá trendy v jazyce českém, které se promítají do církevních výrazů. Dále hledá odpovědi na otázky typu, jak církev reaguje na používání a na vliv sociálních sítí a co na to říká její nejvyšší představitel papež František? Pro úplnost přináší monografie i myšlenky a názory Mons. Tomáše Holuba, současného generálního sekretáře České biskupské konference. Uvažuje o silných a slabých stránkách církevní komunikace a přibližuje plány katolické církve do dalších let.

Cieľom knihy je poskytnúť čo najrozsiahlejšiu syntézu antropológie kresťanského povolania, tak ako ju na začiatku 80. rokov minulého storočia so svojimi spolupracovníkmi spracoval jezuitský páter Luigi Rulla SJ. Na základe tejto antropológie potom vznikla na pôde Pápežskej Gregorovej univerzity celkom špecifická psychologická škola, ktorej cieľom bolo spojiť psychológiu ako exaktnú vedu, založenú na vedeckých princípoch, so spiritualitou. Kniha je určená všetkým, ktorých zaujíma priesečník ľudskosti a duchovnosti, priesečník psychológie a spirituality. Je pre tých, ktorí túžia hlbšie pochopiť, ako môže psychológia pomôcť človeku pri hľadaní Boha vo svojom živote a v efektívnejšom či autentickejšom prežívaní vlastného povolania, ku ktorému ho pozýva Boh. Osobitne je kniha určená formátorom, teda ľuďom, ktorí sú povolaní osobitným spôsobom sprevádzať a formovať svojich bratov a sestry v ich rehoľnom alebo kňazskom živote.

Jezuitská kaplnka Sedembolestnej Panny Márie, Piešťany 2016. Projekt Umenie Ducha prebieha v predsieni jezuitskej kaplnky Sedembolestnej Panny Márie v Piešťanoch od roku 2011. Dlhodobo vytára priestor pre dialóg sakrálneho prostredia a umeleckých diel, ktoré reflektujú témy kresťanstva. Nadväzuje na katalóg UMENIE DUCHA. Návrat súčasného umenia do chrámu, ktorý mapoval prvých päť rokov projektu. Počas roka 2016 sa zameral na Rok milosrdenstva, ktorý vyhlásil pápež František. Tematicky do neho prispelo 11 umelcov, ktorí nám približujú rozmanité podoby Božieho milosrdenstva, do ktorého sme pozvaní vstúpiť aj my.

Fanatismus v pojetí hlubinné psychologie. „Jungova myšlenka individuace jako procesu morální evoluce je myšlenkou navýsost duchovní. Nejde tady už o dokonalého a odtažitého Boha, který shůry shlíží na člověka v jeho marném a hříšném úsilí stát se dobrým, ale o zaníceného a stále se vyvíjejícího Boha, jehož vědomí závisí výhradně na lidském vědomí. Jung zde nemluvil o Bohu ‚tam venku‘, ale o samotném kolektivním nevědomém bytí. Jednoduše řečeno sebepoznání člověka závisí na jeho schopnosti poznávat Boha v sobě samém. V trvalém procesu individuace se vykupují navzájem Bůh i člověk."Tato kniha se zdá být vítězstvím racionality nad náboženským poblouzněním. Ukazuje nám, jak lze naprosto přesně porozumět jedné z možností smyslu, který má fundamentalismus v našem světě a pro člověka. Nastavuje nám rovněž zrcadlo, ve kterém můžeme spatřit, jak blízko může mít náš objektivistický racionální postoj k uchýlení se k dogmatům a fundamentalistickému zastávání názorů nebo víry." Martin Skála, Jungovsky analytikAutor v této knize brilantním způsobem odkrývá psychologické pozadí fanatismu a náboženského fundamentalismu. Srozumitelně a s dávkou neskrývané odvahy nás nutí zamyslet se nad tím, jak a proč může nekritická víra vést ke konfliktům a v krajních případech k terorismu či válce. Autor však nezavrhuje náboženství jako takové, právě naopak, pohledem jungovské psychologie ukazuje náboženství a potažmo duchovnost jako jednu z nejzákladnějších potřeb člověka. Fanatickou se stává tehdy, jestliže ztratí vědomý kontakt se svými vitálními, přirozenými kořeny. Jiří Kadlec

Prvých sto rokov a viac.... Kniha pre všetkých záujemcov o dejiny svetovej kinematografie i pre ľudí, pre ktorých je dôležitá osoba Ježiša Krista a jeho príbeh.Ježiš Nazaretský predstavuje dominantnú postavu v západnej civilizácii už viac než 2 000 rokov, odkedy žil a zomrel v rímskej Palestíne v 1. storočí. Postupne sa stal ústrednou postavou aj v nastupujúcej globálnej kultúre. Jeho príbeh sa počas storočí po jeho smrti pretransformoval na rôzne vizuálne formy a je preto logické, že s nástupom „pohyblivých obrázkov“ sa stal jedným z prvých námetov pre filmových tvorcov.Kniha amerického profesora religionistiky a filmového kritika W. Barnesa Tatuma je dôslednou analýzou zobrazovania postavy Ježiša Krista vo filme a zároveň je osobitým pohľadom na dejiny svetovej kinematografie.Autor si pre svoj rozbor „Ježiša vo filme“ vybral zásadné diela strieborného plátna. Slávne snímky Od jasličiek ku krížu (1912), Intolerancia (1916), Kráľ kráľov (1927), Quo vadis (1951), Rúcho (1953), Ben Hur (1959), Kráľ kráľov (1961), Barabáš (1962), Najväčší príbeh všetkých čias (1965), Evanjelium sv. Matúša (1964), Jesus Christ Superstar (1973), Godspell (1973), Ježiš Nazaretský (1977), Život Briana (1979), Ježiš (1979), Posledné pokušenie Krista (1988), Ježiš z Montrealu (1989), Ježiš (1999), Evanjelium podľa Jána (2003), Umučenie Krista (2004) a Syn človeka (2006) rozoberá z rôznych uhlov. Opisuje okolnosti ich vzniku a venuje sa forme i obsahu Ježišovho príbehu na plátne s osobitým dôrazom na scenáristické využitie evanjelií. Skúma akými prostriedkami je Ježiš zobrazený ako filmová postava, ktoré výroky sprevádzajú jeho stvárnenie a zároveň sumarizuje a hodnotí reakcie verejnosti i kritiky. Aj keď uznáva umelecké či kinematografické kvality jednotlivých snímok, dôraz kladie na ich biblický, historický a teologický rozmer.Pre diváka filmu o Ježišovi možno problém filmového Ježiša vyjadriť ako štvorakú otázku: Do akej miery je snímka o Ježišovi nielen filmársky zaujímavá, ale aj literárne ohľaduplná k prameňom evanjelií, historicky pravdepodobná a teologicky uspokojivá? Filmoví tvorcovia, ktorí si trúfli priviesť Ježiša na plátno, čelili skutočne náročnej úlohe a aj vďaka nim je jeho miesto v kultúre rovnako veľké ako v cirkvi.