Spoločenské vedy

Filozofia existencie a konzervatívna revolúcia. Cieľom knihy je filozoficky preskúmať dynamiku vzniku a priebehu konfliktu a poukázať na to, ako môže konflikt deeskalovať na základe uvedomelého uchopenia vlastnej existencie. Kľúčovú rolu v tomto procese zohráva princíp ľudskosti. Základom reflexie sú podnety mysliteľov, ktorí pôsobili v intelektuálnych paradigmách filozofie existencie a konzervatívnej revolúcie, ako sú S. Kierkegaard, M. Buber, M. Heidegger, C. Schmitt a E. Jünger. Spoločným menovateľom ich myslenia je interpretácia existencie ako danosti a úlohy. Kniha sa zameriava na druhý moment, keď sa existencia uskutočňuje ako sebaformácia jedinca a kolektívu. Jej súčasťou je uvedomelý vzťah k nepriateľovi, pričom cieľom je prekonať konkrétne nepriateľstvo. Princíp ľudskosti vnáša do politickej sféry dôraz na antropologickú rovnocennosť účastníkov konfliktu. Vytvára základ na uplatnenie systematického obmedzenia nepriateľstva, ktoré prostredníctvom jasných rozlíšení a pravidiel predchádza degradácii protivníka a absolutizácii nepriateľstva. Existenciálna sebaformácia umožňuje jedincovi aplikovať tento princíp ako liek proti masovej propagande, ktorá diskriminuje nepriateľa. Možnosť uvedomelo si zvoliť svoju existenciu nezaniká ani v momentoch intenzívnej nivelizácie. Súčasťou takejto voľby je zakorenenie v základných existenciálnych vzťahoch a jej kľúčovým vyjadrením je ľudskosť.Doc. Peter Šajda, PhD. (1977) pôsobí ako samostatný vedecký pracovník a vedúci Oddelenia sociálnej filozofie a filozofickej antropológie na Filozofickom ústave SAV. Venuje sa antropologickým, etickým, filozoficko-náboženským a sociálno-politickým témam vo filozofii existencie, konzervatívnej revolúcii, neomarxizme a modernom katolicizme. Je autorom monografií Buberov spor s Kierkegaardom. O vzťahu náboženstva k etike a politike (Kalligram, 2013) a Kierkegaardovská renesancia. Filozofia, náboženstvo, politika (Premedia, 2016) a editorom kolektívnych monografií Modern and Postmodern Crises of Symbolic Structures (Brill, 2021), Kierkegaard in Context (Mercer, 2019) a Affectivity, Agency and Intersubjectivity (L’Harmattan, 2012). Ako pedagóg pôsobí na Katedre filozofie Filozofickej fakulty Trnavskej univerzity v Trnave. Od roku 2003 spolupracuje s Výskumným centrom Sørena Kierkegaarda v Kodani, kde pôsobí ako redaktor ročenky Kierkegaard Studies Yearbook. Jeho práce vyšli v Česku, Dánsku, Holandsku, Izraeli, Kanade, Maďarsku, Mexiku, Nemecku, Poľsku, Spojenom kráľovstve, Švajčiarsku a USA.

Rozvážna realizácia spoločného dobra. Klasická koncepcia politiky podáva zásady realizácie politiky v duchu klasickej filozofie. „Rozvážna realizácia spoločného dobra“ spresňuje obsahovú náplň politiky, teda to, čo je v nej najdôležitejšie a má byť prítomné tak v politickej praxi ako aj v teórii. V praxi by politika mala slúžiť človeku a iba jemu. Teoreticky by sa politické princípy a systémy mali formulovať tak, aby ich cieľom bolo predovšetkým spoločné dobro, aby politika zaručovala plný ľudský rozvoj a bola spojená s etikou, pretože je to teória spoločenského života.Už starovekí grécki filozofi stáli pred skutočnosťou množstva foriem spoločenského života, ktorá z metód spoločenského života je v zhode s ľudskou prirodzenosťou a nakoľko trvalosť metódy záleží od človeka.Človek je rozumná a slobodná bytosť, schopná sebaurčovania a rešpektovania uznaných spoločenských zásad. Dokáže spolupracovať na realizácii a vedení spoločného dobra. Diskusia nad týmito otázkami trvá dodnes a je obsiahnutá v otázke: o akú civilizáciu ide, kolektivistickú, režimom projektovanú ako ideálnu, alebo personalis-tickú, získavanú skúsenosťou, porovnávaním známych civilizácií (vízií sveta a človeka), ako aj rozpoznávania ich antropologických dôsledkov.

Monografie je i na mezinárodní rovině první prací, která odhaluje základní obrysy dramatických počátků prosazování evolučního paradigmatu vzniku-stvoření člověka v rámci katolické církve. S několika odvážnými zastánci evoluce se setkáváme již v sedmdesátých letech 19. století, zlomovými se však stávají až léta devadesátá, kdy se navzdory postojům vatikánského centra v řadě západních zemí i v naší vlasti objevuje nemálo úctyhodných průkopníků nového pohledu na stvoření člověka. Katoličtí zastánci teistické interpretace evolučního původu lidstva po roce 1910 představovali významnou a početně stále rostoucí názorovou skupinu, Vatikán se začal novému paradigmatu otevírat až na počátku druhé poloviny minulého století. Kniha by měla vzbudit zájem nejen mezi teology, ale také u odborníků na dějiny vědy a u každého, koho fascinuje původ lidstva a dějiny paleoantropologie.

Stručný přehled sjednocených i nesjednocených církví křesťanského Východu. Křesťanství se z Jeruzaléma šířilo několika směry. Jedním z jeho nejvlivnějších center byl Řím, jenž se také stal sídlem papežů a zůstal jím i po přesídlení císaře do nově vzniklé a tehdy řecké Konstantinopole. Kromě Říma, spjatého s apoštolem Petrem, však existovaly i další velké křesťanské obce, založené ostatními apoštoly a ležící na východ od římské říše, které se rovněž nazývaly církvemi. A tak i dnes kromě největší latinské (římské) církve existují desítky východních, právem se chlubících vlastní apoštolskou tradicí. Jejich vzájemná komunikace a spolupráce byla několikrát přerušena a zase obnovena, čímž vzniklo jejich dnešní označení sjednocené církve (s Římem) a církve nesjednocené. Tato encyklopedická monografie – první svého druhu u nás – přináší nejen stručný historický pohled na vznik a vývoj všech jednotlivých východních církví (sjednocených i nesjednocených), ale i jejich aktuální stav (2016). Mnohé z nich rostou počtem svých členů i svými aktivitami, další zanikají, a to nejen pro úbytek svých věřících, ale i z důvodu válek a pronásledování. Některé již po staletí setrvávají víceméně uzavřené na území, kde kdysi vznikly, jiné dnes naopak působí v lokalitách, které ani nelze označit Východem. Přesto zůstávají svou tradicí, obřadem, kulturou, právem i spiritualitou nadále církvemi východními.

Kapitoly z pronásledování církví v Československu kolem roku 1950. Publikace obsahuje příspěvky z vědeckého kolokvia Pronásledování římskokatolické církve v Československu v letech 1948–1960, které pořádala Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy ve spolupráci s pražským arcibiskupstvím 6. listopadu 2009. Jednotlivé studie jsou buď detailními sondami do konkrétních událostí, či úvahami o příčinách, průběhu a důsledcích perzekuce křesťanů v Československu na počátku komunismu.

Prejavom hľadania jednoty kresťanov je najmä udržiavanie túžby po nej a modlitba za ňu. Toto hľadanie upriamuje svoj pohľad na Ježiša, ktorý položil svoj život za to, aby bol „jeden ovčinec a jeden pastier“ (Jn 10, 16), a ktorý sa modlil, „aby všetci jedno boli“ (Jn 17, 21). Mnohí spoznali, že pokiaľ ekumenické nasadenie nehľadá v tomto svoje ukotvenie, hrozí mu strata elánu a nádeje a zoči-voči našej ľudskej obmedzenosti smeruje k útlmu.

Retro-vízie tvoria komentáre, odzrkadľujúce niekdajšie aktuálne dianie, šíriace sa postoje a ich interpretácie v médiách. V rozpätí rokov 2006 až 2017 boli odvysielané na vlnách Vatikánskeho rozhlasu a primárne určené praktizujúcim veriacim. Odzneli v éteri a v ňom sa aj rozplynuli. Po zotretí nánosu času sa ukázalo, že myšlienky medzitým zreli. Vývoj potvrdil, že obsahujú čoraz naliehavejšie vízie budúcnosti, vyjadrené v nedávnej minulosti. Ich cieľom nie je analýza z ekonomického, politického či sociologického aspektu. Na veci sa pozerajú z perspektívy viery a ukazujú, aké riešenie ponúka duchovný prístup k životu. Snažia sa pomenovať príčiny a demaskovať skryté súvislosti. Preto námety nie sú vždy optimistické. No čitateľ čoskoro zbadá, že vyúsťujú do pozitívneho a konštruktívneho záveru.

STUDIA Rastislav Nemec • Peter Ján Olivi a jeho dielo o slobode človeka JanaTrajtelová • O Božom optimizme. Príspevok k skúmaniu fenomenologie hriechu na základe mystickej náuky Juliany z NorwichJana Maroszová • K homiletické tvorbě tří bavorských františkánů Gabriela Mihalková • Deixa v kázni Jakuba Vojtecha Gazdu Pavel Prihatný • Barometer stavu človeka i ľudskej spoločnosti podľa Dekalógu v Ex 20, 2 -17.Kritická poznámka k štruktúre a teologii textu Peter Vnučák • Akú Cirkev poznal svätý František z Assisi? Analýza atribútov Cirkvi ako eventuálneho nástroja na odkrytie jednej duchovnej skúsenosti Ladislav Tkáčik • Martin Heidegger a Medard BossFONTESPeter Ján Olivi • O ľudskej slobode. Otázka č. 57VARIA20. výročie úmrtia Sebastiána Petra Jad'udä, prvého provinciálneho ministra Slovenskej provincie menších bratov kapucínov

Či si to uvedomujeme alebo nie, ako kresťania nesieme na svojich pleciach obrovskú úlohu, za ktorej splnenie, či nesplnenie sa budeme raz zodpovedať. Tou úlohou je pretvárať svet a vydávať svedectvo života bez ohľadu na podmienky a dobu. Jedným z prostriedkov, aby sa naša viera nestala tradičná, matriková, povrchná, či nedajbože „katakombálna“ je spôsob prežívania viery v malom spoločenstve. Tematicky sa teda toto dielo zameriava na korene spoločenstva, kto je v spoločenstve podstatný, či vysvetlenie, čo to vlastne to spoločenstvo je. Môžeme povedať, že spoločenstvo nie je nejakým zanedbateľným faktom, ale takúto možnosť prežívania svojej viery, vítal nebohý pápež Pavol VI., Ján Pavol II., i terajší emeritný pápež Benedikt XVI. Autorka teda dúfa, že predložená publikácia prinesie patričné ovocie, a že si nájde svojich priaznivcov nielen v radoch katolíkov, ale aj v iných kresťanských denomináciách.

V době, kdy se křesťanství hlásilo o své místo na slunci, bylo podobných sekt v těchto místech na desítky. O prorocích nemluvě. Proč se zrovna křesťanství stalo světovým náboženstvím? V Novém zákoně se odpovědi hledají těžko, protože jeho autoři si v mnohém odporují. Autor se snažil najít odpověď, kde se dalo. A doufá, že se mu to částečně podařilo.

Slavná kniha nejvýznamnějšího moderního španělského filozofa José Ortegy y Gasseta shrnuje úvahy, které vycházely původně v novinách od roku 1927. Ortega v nich reaguje na zkušenost masovosti, která v 19. století vstoupila na scénu a kterou pociťuje zvlášť palčivě v zmatené době po první světové válce. Dav, na rozdíl od Psychologie davu Le Bona, nepopisuje naivně psychologicky, ale nahlíží na něj z perspektivy filozofie dějin a morálky. Ortegovy analýzy davového člověka ohrožujícího samu vůli k soužití s jinými, popis jeho kořistnického vztahu ke státu nebo ztráta smyslu pro velké historické úkoly jsou zcela nadčasové a v dnešní době více než podnětné. José Ortega y Gasset (1883–1955) byl významný španělský filozof, sociolog a esejista.

Průvodce řešením osobních konfliktů. Konfliktním situacím se v životě nikdo z nás patrně nevyhne. Jsou neodmyslitelnou součástí každé společnosti. Zárodky těchto konfliktů vycházejí z rozdílnosti našich názorů nebo záměrů. A názory a záměry jednotlivých lidí nejsou shodné a mnohdy nejsou schopné ani částečné koexistence.Tato rozdílnost a křížení zájmů pak vyvolává ohniska napětí, což nezřídka vyvrcholí osobním střetem. Skutečným problémem je naše reakce na mezní situace. Extrémní reakce – jako je útok nebo útěk, mívají za následek ještě větší ztráty – vraždu nebo sebevraždu.V knize se mimo jiné seznámíme s tím: jak konflikty vznikají a jak na ně reagujeme;jaký je rozdíl mezi vyjednáváním, zprostředkováním, smírčím řízením, vedením soudního sporu a křesťanským smírčím řízením;kdy a jak prosazovat svá práva…

Ročenka pre františkánske štúdia, humanitné a historické vedy. STUDIAPavel Prihatný • Prečo „crocpía“ v Sir 6,22 ? Disciplína cesty za múdrosťouJames L. Crenshaw • Múdrosť a múdry. O poznaní a nepoznaní Ľubomír Kanka • Chápanie tajomstva Vtelenia v Ordináciách Jána Dunsa ScotaVladimír Rábik • Počiatky konventu klarisiek v Trnave v stredovekuRastislav Luz • Fundácie grófov zo Svätého Jura a Pezinka v bratislavskom františkánskom konventeLadislav Tkáčik • Benedict z Canfieldu, zabudnutý učiteľ duchovného životaLuigi Pellegrini • Zamyslení nad osudy buly Ite Vos. Zklamané nadeje na sjednoceníVeselá Tutavac • Ivan Franjo Jukic (1818 -1857). Travel Prose as a Reflection of His Life and WorkErika Juříková • Ladislav Tkáčik • Observationes ako forma vedeckej komunikácie od stredoveku do 18. storočiaLadislav Tkáčik • Kapucíni na Slovensku. 30 rokov od založenia provincie

Výnimočné evanjelické ženy 16. - 18. stor. na Slovensku. Kniha Reformácia po praslici predstavuje výnimočné evanjelické ženy 16. - 18. storočia, ktoré na historickom území Slovenska významnou mierou prispeli k šíreniu ducha Reformácie.Sú medzi nimi ženy vzdelané, ženy zo šľachtických rodín, literárne činné i ženy, ktoré čakal trest smrti. Ženy, ktoré boli nútene postarať sa samé o živobytie svojich rodín, ženy po zomrelých tlačiaroch a vydavateľoch. Nájdeme tu aj ženy evanjelických kňazov, spisovateľov a skladateľov duchovných piesní. Sú to: Magdaléna HeymairováAlžbeta CoborováAlžbeta BocatiováAnna TranovskáKatarína Regína z GreiffenberguMária Maximiliána zo StubenberguMária Magdaléna GötzováMária KrayováAnna Mária HellenbachováKatarína PotockáŽivot každej z nich by stál za umelecké zobrazenie, napriek tomu, že mnohé z nich boli doteraz neznáme.

Volné pokračování v duchu předchozí knížky Události ze života víry zahrnuje často vyslovované dotazy: církev a majetek, křesťan a stávky, zda se smí užívat homeopatie, mentalita politické levice a pravice, vychýlená zbožnost, praxe přijetí svátostí, povzbuzení ve víře apod.Také je tu řeč o těch, kteří se domnívají, že vedou dialog se společností tím, že dávají věřícím „klackem po hlavě.

Pracovné listy sú súčasťou metodických materiálov k Vnímajkom.Sú určené pre pedagógov a pomáhajúcich profesionálov, ktorí pracujú s metodikou Vnímajkov, ale aj do domáceho prostredia.Deti cez tvorenie rozvíjajú nielen svoju kreativitu, ale utvrdzujú si aj vedomosti a zručnosti v téme, ktorej sa daný pracovný list týka. Každý pracovný list obsahuje úlohy na témy, ktoré súvisia s témou a príbehom, ktorý každý Vnímajko nesie.Metodické materiály podporujú rozvoj kognitívnych, emocionálnych a sociálnych zručností detí a prispievajú k vytváraniu inkluzívneho prostredia v detskom kolektíve.

Monografie Ctirada V. Pospíšila přináší podstatné rozšíření předchozích výzkumů v oblasti vztahů katolické teologie k poznatkům přírodních věd v minulém a předminulém století. V první části autor představuje poměr dobové teologie k astronomii a neshledává zde sebemenší konflikt. Druhá část pojednává o postoji teologie k evoluci v oblasti fauny a flóry. I zde se rýsuje značná otevřenost k faktu evoluce, nikoli však k jejímu materialistickému pojetí. Hlavní třecí plochou byla vize evolučního vzniku lidstva, která vyvolávala bouřlivé diskuse nejen v oblasti teologie, ale také mezi představiteli jiných vědních oborů. Autor zachycuje nejen postoje českých teologů, ale také těch, kdo tuto koncepci vzniku lidstva propojovali s křesťanskou teologií stvoření a antropologií již od posledních desetiletí 19. století a na počátku století dvacátého.V českém prostředí doposud zcela nezpracovaná tematika s řadou přínosů i na poli mezinárodního bádání dokládá, že postoj teologů nebyl zdaleka jednoznačně zamítavý a že již od dvacátých let minulého století bylo přijímání vzniku lidského těla evolucí vcelku běžným standardem katolické teologie stvoření zejména v německy mluvících zemích a ve spojitosti s tím i v Čechách a na Moravě.

Prelomové metodologické dielo významného nemeckého historika umenia Maxa Imdahla, ktorého slovenský preklad vychádza k 100. výročiu jeho narodenia. V sprievodnej štúdii o ňom píše Marian Zervan: „Imdahlov výklad možno chápať aj tak, že ním navrhovaná ontológia obrazu je schopná si poradiť s predmetným i nepredmetným maliarstvom, no zároveň aj tak, že nám chce ukázať celú šírku vnútorne sa diferencujúceho ikonického prístupu. Tu niekde treba vidieť zárodok Imdahlovho rozlišovania medzi a) znovurozpoznávajúcim videním a b) vidiacim videním v zmysle a) videnia orientovaného na každodenné veci a bytosti, teda diela-veci, ale aj v obraze spredmetnené texty a veci vrátane diel-vecí a b) videnia reflektujúceho buď to, čo práve vidíme, ale z iného aspektu, alebo to, čo sme doposiaľ ešte nevideli a čo je možno dokonca neviditeľné, či presnejšie videnie zamerané na vznikajúcu a dejúcu sa obraznosť, ktorá obnovuje našu schopnosť vidieť z rôznych aspektov a ukazovať ako sa dá vidieť aj nevidené a neviditeľné. A práve to podľa Imdahla dokáže maliarstvo a výtvarné umenie vôbec.“ Max Imdahl (1925 – 1988), významný nemecký historik umenia a profesor na Ruhr Universität v Bochume. Venoval sa najmä interpretácii umenia modernizmu a reflexii metód umenovedného výskumu.

Umenie hlbšie spoznávať iných. Ako skutočne spoznať druhého človeka a vytvoriť si s ním úprimný, hlboký vzťah?V tejto knižke vám významný americký komentátor, novinár a vedec David Brooks vysvetlí, ako docieliť, aby sa ten druhý cítil vypočutý a pochopený, čo je základnou zručnosťou medziľudskej komunikácie. A napriek tomu ľudia akoby stratili schopnosť navzájom sa vidieť a chápať, čo vedie k izolácii, ľahostajnosti a vzájomným chladným vzťahom. Keď druhého nevnímame naplno, robíme ho prakticky neviditeľným. A to bolí.Význam knihy Davida Brooksa spočíva v tom, že nám pomáha klásť tie správne otázky a usmerňuje nás, aby sme vedeli, čomu venovať pri rozhovoroch pozornosť. Autor vychádza z oblasti psychológie, neurovedy, histórie a dokonca aj z divadelného umenia. Jeho kniha Ako vnímať druhého učí čitateľov stať sa vnímavejšími a ohľaduplnejšími voči ostatným a cítiť radosť zo vzájomného spojenia.Táto kniha je tým pravým liekom pre súčasnú spoločnosť, ktorá trpí rozdelením, nevraživosťou a neustálymi konfliktmi. Ako vnímať druhého padne vhod každému, kto hľadá hlboké spojenie a túži byť pochopený.

Autor mistrným způsobem otevírá Žalmy jako důležitý pramen křesťanské spirituality. I když se jednotlivé starozákonní Žalmy liší svým obsahem, jedno mají společné – jsou modlitbou. Ten, kdo v nich promlouvá, v nich děkuje za splnění proseb. Obdivuje krásu Bohem stvořeného světa. Uvědomuje si své provinění. Oslavuje Boží moudrost, kterou se můžeme řídit ve svém životě. Žalmy předkládají Bohu celý lidský život – naše radosti i strasti, náš strach, hřích, hněv i vášeň. I to, jak prožíváme svou svobodu. Bůh toto všechno objímá. Právě proto sehrávají Žalmy tak důležitou roli v židovství i v křesťanství. Žalmy ale podle Guardiniho nejsou jen poezií se silnými obrazy a v krásném starověkém stylu. „Jsou na prvním místě Božím slovem – slovem, kterým Bůh odpovídá na slova toho, kdo se jím dal uchvátit. Stávají se tak zjevením vedoucím ke spáse.“ Kdo se je modlí, začne přijímat jejich slova za svá vlastní. Začne vidět své srdce ne takové, jaké by si přál mít, ale takové, jaké skutečně je – včetně jeho skrytých zákoutí a hlubin. Žalmy nás burcují, abychom se s jejich pomocí obraceli k Bohu a říkali mu: Pane, přicházím k tobě se vším, co je ve mně. Pohleď na to a dej mi své světlo.

podle principů svatého Tomáše Akvinského. Vztahuje se Kristova královská vláda jen na duchovní oblast, nebo zahrnuje i světskou? Mají povinnost se této vládě podrobit pouze jednotlivci nebo i státy a národy? Čím je národ vlastně vymezen a jak se při tom uplatňuje náboženství? Právě takovým otázkám se věnuje P. Denis Fahey (1883–1954), irský katolický kněz a člen kongregace otců Svatého Ducha, doktor filosofie a teologie, odborník na civilní a ústavní dějiny. Ukazuje, jak osud národů a celého lidstva přímo závisí na přijetí, či odmítnutí panování Pána Ježíše Krista ve společnosti, „neboť jiný základ nikdo nemůže položit, než ten, který je položen, a tím jest Ježíš Kristus“. (1Kor 3,11)Pozdější dublinský arcibiskup J. C. McQuaid v předmluvě poznamenal: „Jestliže si katolíci tuto knihu důkladně prostudují a statečně překonají počáteční obtíže poněkud náročného přemýšlení, zjistí, že nejenže získali vnímavost vůči významu současných událostí, ale i schopnost správně posuzovat moderní svět.“Autorovo pevné zakotvení v neměnných základech zdravé filosofie a teologie činí knihu aktuální i dnes, ačkoliv od jejího prvního vydání uplynulo již bezmála sto let. Ba právě nyní, kdy zpochybňování všeho dříve hlásaného proniklo naplno i do oficinálních struktur katolické Církve, jeví se dobrá znalost tradičního katolického sociálního učení nutností, nechceme-li se utopit v moři postmoderních zmatků.

Nádherne graficky spracovaná kniha o najväčšom kostole z obdobia gotiky na Slovensku, ktorý vybudovali ako veľkolepý farský kostol mesta a dnes nesie aj titul katedrálneho chrámu. Dóm svätej Alžbety sprevádzal Košice storočiami a stal sa nezameniteľným symbolom mesta, jeho histórie a kultúry. Kniha vás prevedie dómom, jeho dejinami, vzácnymi pamiatkami, obrazmi a kontextmi v detailoch, celkoch aj v presahoch od minulosti po súčasnosť. Autorom fotografií je svetoznámy český fotograf Jan William Drnek. Použitím špeciálnej techniky a najnovších technológií zhotovil unikátne snímky, pri ktorých budete mať pocit, že sa pozeráte na skutočný trojrozmerný objekt. Ambíciou fotografií nie je umeleckým spôsobom interpretovať pamiatku. Naopak, podávajú ju v technicky precíznych záberoch, ktoré sprostredkúvajú realitu vernú pohľadu ľudského oka. Niektoré detaily uvidíte na fotografiách dokonca lepšie než voľným zrakom priamo v katedrále. Publikácia má 304 strán, obsahuje viac ako 180 fotografií a vychádza v roku, keď si košická arcidiecéza pripomína viaceré výročia: 220 rokov od svojho vzniku (1804), nedožitých 100 rokov nášho rodáka Jeho E. Jozefa kardinála Tomka, ktorý spočíva v starobylých kryptách dómu, či nedožité 90. narodeniny prvého košického arcibiskupa metropolitu Jeho E. Mons. Alojza Tkáča. Grafická úprava Jana Drnková ml. Limitovaná edícia 909 výtlačkov, každý výtlačok je očíslovaný na oriezke.

Dietrich von Hildebrand, všeobecně považovaný za jednoho z největších katolických filozofů 20. století, je známý díky svým četným knihám, ale až do této práce se o jeho pozoruhodném a inspirativním životě mnoho nevědělo. Kniha, kterou napsala jeho manželka Alice, rovněž velmi uznávaná katolická myslitelka, je fascinujícím, dojemným a místy strhujícím vyprávěním o skutečně velkém muži církve, který pro víru mnoho vytrpěl.Vychází z velmi dlouhého „dopisu“, který Dietrich napsal své ženě na sklonku svého života, a vypráví jeho příběh od slavného mládí s jedinečnou intelektuální a kulturní formací, přes konverzi ke katolicismu, jeho velkou vášeň pro pravdu a krásu, rozsáhlé spisy o křesťanské filozofii a teologii až po jeho neochvějný a rozhodný odpor k nacismu, díky němuž se stal výraznou osobností, která zázrakem unikla popravě. Silný životopis neúnavného bojovníka proti bezpráví, oddaného syna církve, muže, který měl „duši lva“.Dietrich von Hildebrand byl mužem výjimečným v mnoha směrech. Jeho rozsáhlé dílo o křesťanské filosofii, spirituální teologii a na obranu nauky církve ho řadí mezi velké myslitele dvacátého století. Neochvějný a rozhodný odpor proti totalitě, ať už v podobě národního socialismu či marxismu-leninismu, přesvědčení, za něž za svého života draze platil, dokládá jeho velice jasný mravní pohled a ochotu trpět za to, co poznal jako pravdivé.Z předmluvy kardinála Josefa Ratzingera

Edita Steinová (1891 – 1942) bola významná nemecko-židovská katolícka filozofka a rehoľníčka. V roku 1922 sa nechala pokrstiť a neskôr vstúpila do karmelitánskeho kláštora. Od roku 1932 prednášala na Pedagogickom inštitúte v Münsteri, ale po nástupe nacistického režimu musela učiteľské miesto opustiť. Začiatkom augusta 1942 ju Gestapo odvlieklo z kláštora do koncentračného tábora Auschwitz-Birkenau, kde o niekoľko dní zahynula v plynovej komore. Jej rozsiahle filozofické dielo, v ktorom sa pokúsila o syntézu fenomenologickej filozofie a tomizmu, patrí k základným pilierom európskeho poznania a duchovného vedomia. Kniha Hrad duše sprístupňuje slovenskému čitateľovi celoživotné úsilie Edity Steinovej o spojenie fenomenologickej filozofie s kresťanským myslením. V publikovaných textoch porovnáva názory Edmunda Husserla a Tomáša Akvinského, pokúša sa vymedziť Husserlovu fenomenológiu voči iným filozofickým smerom, predkladá fenomenologicko-historickú štúdiu o diele Terézie z Ávily a podáva výklad Goetheho Fausta, či Dionýza Areopagitu. V štúdii Ontická štruktúra osoby sa potom venuje hlavnej oblasti svojho skúmania, problematike ľudskej osoby a jej poznania metódami fenomenologickej filozofie. Výber uzatvára kontemplatívno-mystická štúdia o význame Vianoc. Hoci sú texty Edity Steinovej venované rozmanitým témam, spája ich úsilie o hlbšie poznanie človeka, jeho miesta vo svete a vzťahu k bytiu, v ktorom existuje a zároveň ho v mnohých aspektoch presahuje.

25 otázek a odpovědí. Kdo jsou zakladatelé světových náboženství? Jak se jmenují jejich posvátné knihy? Jak uctívají Boha a které tradice zachovávají židé, křesťané, muslimové či sikhové? Svět je dnes jednou velkou globální vesnicí. Chceme-li se vyhnout náboženským konfliktům, je třeba objevovat, co nás spojuje a co odlišuje. Tato příručka nás seznamuje s Abrahámem, Mojžíšem a Davidem, s Ježíšem, apoštoly Petrem a Pavlem i Martinem Lutherem, s Mohamedem, Buddhou a guruem Nánakem. Nakonec si můžeme srovnat znění zlatého pravidla („co chcete, aby lidé dělali vám, dělejte i vy jim“) v různých duchovních směrech. Knížku plnou faktů i zajímavostí ocení mladí i dospělí čtenáři, učitelé a studenti společenských věd a základů evropské kultury. Stane se vhodným průvodcem pro ty, kdo neznají světová náboženství do hloubky a hledají přístupný text, jenž je do pestrého světa náboženství uvede.

Dejiny katolíckeho internátu v 20. storočí. Svoradov nie je obyčajný internát. Od svojho založenia Dr. Eugenom Filkornom v roku 1922 nechcel poskytovať len potrebné ubytovanie, ale hneď od začiatku niesol ušľachtilú myšlienku formovať mladú inteligenciu v duchu náboženskom, národnom a sociálnom. Rozvinúť a upevniť katolícku vieru, pripraviť mladých ľudsky a odborne na prevzatie zodpovednosti sa spoločné dobro slovenského národa a osobitne prebudiť v srdciach sociálnu citlivosť, osobitne pre robotnícku otázku a laický apoštolát. Z jeho útrob vyšli naozaj zaujímavé osobnosti, ktoré si prešli zložitým vývojom v náročných dobových okolnostiach. Po zoštátnení komunistickým režimom v roku 1951 sa stal obyčajným internátom bez „ducha zakladateľa", aby v čase slobody dostal druhú šancu a takmer po 100 rokoch od svojho založenia nadviazal na svoje korene a niesol myšlienku formovania a rastu vzácneho pokladu národa - mladých ľudí - do budúcnosti...

Číta: Jiří Mihola Celkový čas: 12 hodín 46 minút Počátky vývoje křesťanského dogmatu. Zrod mnišství v Evropě. Cyrilometodějská mise.Jiří Mihola z Katedry historie Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně přibližuje dějiny církve od jejích počátků až do devatenáctého století.Církevní dějiny v zrcadle času se nevyhýbají ani takovým tématům, jako jsou čarodějnické procesy nebo pobělohorská rekatolizace.

Tomáš Halík. Číta: Tomáš Halík Celkový čas: 42 minút Velmi osobně laděný autorův výběr z jednotlivých pasáží mapuje hlavní zastávky a setkání jeho života - od dětství přes studijní léta a kněžské svěcení po klíčové okamžiky jeho veřejného působení. Prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D., je vzděláním filozof, sociolog, teolog a religionista. Jeho knihy a články vycházejí ve významných nakladatelstvích v řadě světových jazyků. Doma i v zahraničí získal prestižní ceny za literaturu.

Práce profesora Pospíšila je prvním systematickým zpracováním christologie a soteriologie, napsaným po 2. vatikánském koncilu v českém jazyce. Autor postupuje v souladu s koncilním požadavkem na metodu v dogmatické teologii. Začíná dějinami dogmatu a dospívá ke spekulativnímu prohloubení stěžejních témat. Nejprve jsme uvedeni do christologické metody a terminologie. V druhé kapitole probíráme různé přístupy k dějinnému Ježíši a biblické christologii. Třetí kapitola zpracovává myšlení o Ježíši Kristu v patristické epoše – u církevních otců i u jejich názorových oponentů a odpůrců. Čtvrtá kapitola pojednává do hloubky o rozličných aspektech vtělení Božího Syna. V páté se zabýváme tajemstvím Muže z Nazareta z hlediska jeho díla spásy. Vrcholem a svorníkem je zde událost kříže, Kristovo sebevydání a oběť za hřích světa. Pospíšilův přínos spočívá hlavně v úzkém propojování teologie a spirituality, teorie a praxe. Teologie zde není odtržena od života, ale pomáhá hlubšímu a celistvějšímu chápání naší víry a světa kolem nás. Autor se nevyhýbá odpovědím na obtížné otázky: Jaký je hlavní účel vtělení Božího Syna? Jak se rozvíjelo Ježíšovo vědomí a poznání? Jaký je poměr mezi Ježíšovými mesiášskými zkouškami a hloubkou jeho svobody? Jaká jsou nesprávná pojetí spásonosného významu Kristova kříže? V jakém smyslu je Muž z Nazareta spasitelem těch, kdo žili „před Kristem“? Od čeho nás Kristus vlastně osvobodil? Monografie slouží jako standardní učební text na našich teologických fakultách, ale oblíbili si ji i ti, kdo mají hlubší zájem o tajemství osoby a života Ježíše Krista. Páté vydání je důkladně revidováno, upraveno a rozšířeno.

Ekumenická milosť charizmatického hnutia. Kniha Jeden Pán, jeden Duch, jedno telo od Mons. Petra Hockena ponúka hlboké teologické pohľady na jednotu Cirkvi a význam Ducha Svätého v spojení veriacich.Mons. Peter Hocken, historik a teológ obnovy v Duchu Svätom, v tomto diele ponúka systematický a hlboký pohľad na prúd milosti, ktorý Boh zosiela naprieč cirkvami. Prvá časť poteší najmä tých, ktorí sa s charizmatickou obnovou stretajú, ale potrebujú jasnejšie uchopiť teologický základ a his-torické súvislosti. V druhej časti knihy sa autor zameriava na svoj hlavný cieľ: ukázať, že táto milosť je vo svojom základe ekumenická a akým spôsobom kladie výzvy všetkým cirkvám, aby ich unikátnym spôsobom, ktorý nepochádza od človeka, privádzala k jednote.

Podle dosud převládajícího mínění v řadách zájemců o problematiku křížových výprav byly tyto středověké aktivity výsledkem rozpínavosti imperialisticky laděného středověkého křesťanství. Tento názor však výrazně zkresluje skutečnost. Celé toto hnutí vrostlo do evropské politiky, kde se utkávala církevní moc s mocí světskou, papežové s císaři i jednotliví králové mezi sebou, přičemž tento historicky vzniklý fenomén také rozhodujícím způsobem ovlivnil dobovou kulturu i tehdejší vědomosti o světě. Autor se ve své publikaci pokusil nabídnout čtenáři nezaujatý pohled na křížové výpravy, oproštěný od ideologických předsudků osvícenců předchozích století, a vycházel přitom z posledních studií některých nově publikovaných dokumentů. Zabývá se obdobím od výzvy ke konání výprav až do pádu posledního křižáckého státu v Levantě. Text knihy je tematicky doplněn dobovými ilustracemi a četnými chronologickými tabulkami, které usnadňují orientaci čtenáře v této kapitole evropských dějin.

Co dělat, když se všechno hroutí. Čelíte nečekané finanční krizi nebo očekáváte možnost, že vás zastihnou těžké časy? Finanční problémy se objevují z mnoha důvodů, ale právě nyní nejistota ohledně budoucnosti spolu s nejistou ekonomickou situací znamená, že starosti ohledně peněz leží vysoko na našem seznamu obav. Co máme dělat, pokud jsme se již ocitli uprostřed finanční krize?Poradce a spisovatel Jim Newheiser nás provádí nadčasovou moudrostí a útěchou Božího slova, aby nám pomohl čelit těmto děsivým finančním bouřím. Nabízí užitečné rady, jak se připravit na finanční obtíže, i vedení pro zvládání krize, která již nastala. Vyvážená diskuse o osobní zodpovědnosti a důvěře v Boží zajištění pomůže čtenářům být připraveni udělat moudré kroky ve víře a pamatovat, že náš pravý nebeský poklad nebledne.Jim Newheiser, je vedoucím programu křesťanského poradenství a externím profesorem křesťanského poradenství na Reformed Theological Seminary v Charlotte v Severní Karolíně. Slouží také jako ředitel Institutu biblického poradenství a učednictví a je členem správní rady Sdružení biblického poradenství a Asociace biblických poradců.

Od Fichteho k Nietzschemu. Sedmý díl jedenáctisvazkových Dějin filosofie jezuity Fredericka Coplestona s podtitulem Od Fichteho k Nietzschemu se zabývá německou filosofií devatenáctého století.

Edice dokumentů z let 1923-1925. Předkládaná výběrová edice dokumentů přináší druhý svazek ediční řady souhrnných diplomatických zpráv československého vyslanectví u Svatého stolce v éře první republiky. Vychází primárně z fondu Politické zprávy - Vatikán, uloženého v Archivu Ministerstva zahraničních věcí České republiky v Praze, a obsahuje třicet sedm přepsaných, komentovaných a kontextualizovaných dokumentů z období let 1923-1925.

Kapucínské kostely svou prostou a osobitou architekturou dodnes upozorňují na přítomnost tohoto řeholního řádu v mnoha městech České republiky, od Sokolova přes Prahu až po Fulnek. Kapucíni patřili v raném novověku nejen v našich zemích, ale i ve světě vedle jezuitů a františkánů k nejpočetnějším řeholním společenstvím. Těšili se na jedné straně přízni mocných a bohatých, což umožnilo jejich velké rozšíření, v souladu s ideály sv. Františka z Assisi ale oslovovali svou činností zejména nižší vrstvy.Výborně pramenně podložená monografie Marka Brčáka sleduje dějiny kapucínů v Čechách a na Moravě od jejich příchodu na naše území po josefinské církevní reformy. Pozornost je věnována zejména vzájemným interakcím tohoto řádu s okolním světem (sběr almužen, kazatelství, zpovědní a misijní činnost, poutní místa, laická společenství atd.). Kniha je opatřena biografickými medailony známých i méně známých kapucínů a obrazovým doprovodem.

Štúdie k praktickej fundamentálnej teológii. Azda najznámejších žiak Karla Rahnera, emeritný profesor univerzít v Münsteri a Viedni a predstaviteľ praktickej fundamentálnej teológie Johann Baptist Metz (1928), ponúka v tejto knihe výber zo svojich najdôležitejších spisov.

V období gregoriánské reformy a boje o investituru prošla křesťanská společnost významnou proměnou, která se promítla do vztahů světské a duchovní moci, fungování latinské církve i priorit právního a teologického myšlení. Významnou součástí této transformace se stala nová podoba volebního procesu, který zásadně ovlivnilo na konci padesátých let 11. století vydání dekretu In nomine Domini papežem Mikulášem II. Tato kniha se v návaznosti na dosavadní historický a kanonickoprávní výzkum zabývá vývojem papežských voleb v gregoriánském období. Zvláštní pozornost věnuje reálnému významu nové volební legislativy, formování kardinálského kolegia jako privilegované skupiny volitelů a dalším organizačním a právním náležitostem volební procedury. Výběr nové hlavy římské církve tak překračuje oblast vnitrocírkevních záležitostí a stává se svědectvím o dynamickém utváření celospolečenských vztahů na začátku vrcholného středověku.

Tato kniha je rozsáhlou úpravou a rozšířením díla Apologetics to the Glory of God (1994) známého teologa Johna Framea, která vnáší světlo do poselství a metody opravdové křesťanské apologetiky a jejích důkazů, obrany i útoku.John M. Frame je profesorem systemické teologie a filozofie na Reformed Theological Seminary v Orlandu a autorem řady knih.„Apologetika není výmluva či omluva za to, že věříme, ale obhajoba toho, čemu a proč věříme. Je proto jednou z důležitých součástí systematické teologie. Tato kniha je napsaná spíše v teologickém než filozofickém duchu pro křesťany s vyšším vzděláním.Vzhledem k tomu, že neexistuje žádné neutrální východisko našeho lidského uvažování a argumentace, Frame svou apologetiku záměrně staví na „předcházejícím závazku“. Proto se zde setkáváme s tzv. presupoziční apologetikou. Tato apologetika se postupně věnuje důkazům (hledání racionálního základu pro víru), obraně (před problémem zla) a útoku (proti nevíře).Neznám plodnějšího a zbožnějšího systematického teologa současnosti, a proto po slovenském vydání jeho úvodu do systematické teologie (Spása je u Hospodina) vřele doporučuji českému a slovenskému čtenáři i jeho Apologetiku.“— doc. ThDr. Ing. Ján Henžel, PhD., emeritní profesor systematické teologie na UMB v Banské Bystrici, tajemník Rady Církve bratské v SR

Edice dokumentů z let 1920-1922. První svazek nové řady přináší edici souhrnných diplomatických zpráv československého vyslanectví u Svatého stolce v éře první republiky. Vychází primárně z fondu Politické zprávy — Vatikán, uloženého v Archivu Ministerstva zahraničních věcí České republiky v Praze, a obsahuje čtyři desítky přepsaných, komentovaných a kontextualizovaných dokumentů z období let 1920 až 1922.

Kniha se věnuje diplomatickým stykům Československa a Svatého stolce ve 20. století. Jde o mimořádně dramatickou dobu, která ve vztazích Československa a Vatikánu v mnoha ohledech odráží dějiny habsburské monarchie, dvou světových konfliktů, dvou totalitních ideologií 20. století – nacismu a komunismu – a meziválečné i poválečné doby. Již na první pohled je čtenáři zřejmé, že se jednalo o období mnoha těžkostí, nepochopení a řevnivostí, a to jak na české, resp. československé, tak na vatikánské straně.